sobota 12. ledna 2019

Tak který hodinky jsou nejlepší ?


Člověk je tvor zvídavý, a tak pořád zkoumá. Jestli náhodou to, co má ten druhej není lepší, jestli by to nebylo vhodnější i pro něj. Někteří běžci pozorují, jaký hodinky mají eliťáci a nutně z toho usuzují, že to asi budou fakt ty nejlepší budíky. Protože když to má on a on je ten nejlepší, tak to přeci musí být nejlepší. Ale kde je ta pravda? 

Existuje pouze jedna jediná pravda: lepší hodinky ještě z nikoho lepšího běžce neudělaly. Pořád si to musíme odtrénovat sami. A pak je úplně fuk, jestli mám na ruce Garmin, Polar, Suunto a nebo třeba vůbec nic. 

Někteří určitě znají jméno Zach Miller. Docela dobrej týpek z Ameriky, občas i něco vyhrál, třeba takový CCC při UTMB. Tak ten hodinky neřeší vůbec. Běhá s nějakýma starýma Casiama bez GPS a směje se všem, co honí segmenty na Stravě. 

No a pak je třeba Killian Jornett, Emellie Forsberg, Francois D`Haene a jim podobní ze stáje Suunto. 
Nebo fenomenální triatlonista Tim Don, Kaisa Mäkäräinen (biatlon), Giorgio Calcaterra(ultramaraton 3xmistr světa 100km). Tohle je zase stáj POLAR.
A co Garmin? Ten se tak úplně neprezentuje nějakými sponzorovanými sportovci, nicméně jejich hodinky jsou k vidění třeba u světového triatlonisty Frodena, nosil je i biatlonový guru Fourcade, na ultramaratonských šampionátech jsou pravidelně k vidění u medailistů. (na ME v běhu 24 hodin 2018 se Garmin objevil na stupních vítězů hned 4x ze šesti medailí).
Vývoj v tomhle segmentu je hrozně rychle dopředu. Výrobci chrlí neustále nové modely a uživatelé pořád srovnávají co je lepší.
Tak jsem se na to zkusil podívat ze svého pohledu použitelnosti pro silniční ultramaraton, kde nepotřebuju intervaly, mapy…Co potřebuju je, aby hodinky vydržely tolik co vydržím já. Tedy běžet fakt dlouho a měřit u toho to, co je potřeba. Měl jsem možnost odzkoušet všechny vrcholné modely co jsou teď k dispozici. Hodnotit je můžu jen z pohledu běžce. Na kole jezdím maximálně v létě na zmrzlinu a do bazénu na plavání mi stačí hodiny co u bazénu visí na stěně.
V posledním půl roce jsem běhal s Garmin Fenix 5x plus, Suunto 9 a Polar Vantage V.
Tedy s modely, které jejich výrobci udávají jako to nejlepší pro sport, který mě baví-ultramaraton. 
Nemá smysl se zabírat tím, jaké základní nebo doplňkové funkce v nich jsou, technickými parametry a tak. To si každý může najít někde na webu. Shrnu jen to, co zajímá mě, jako běžce, co se chce připravit na nějaký rozumný dlouhý závod. 
Hodně často se řeší, co všechno dokážou hodinky zaznamenávat a zobrazovat. Ale ruku na srdce, kolik funkcí ve svých nadupaných hodinkách fakt využíváte?
- Vzhled. Suunto ani Polar neumí dohrát do hodinek žádný uživatelský vzhled ciferníku. Garmin to umí. Doplňových vzhledů jsou aktuálně tisíce, některé vypadají parádně, některé jsou tak hnusné, že se divím, že to někdo vůbec chce. Já sem si do Garminu dohrál párkrát něco jiného, ale stejně jsem to většinou po chvíli přepnul na to co je základní. Všechny tyhle fičury akorát žerou víc baterku. 
- Doplňkové funkce. Tady jednoznačně všechny válcuje Garmin. Portfolio jeho výrobků je nejširší, mají nejvíc dalších funkcí - přehrávání hudby, bezkontaktní platby, mapové podklady. V Garminu se dá vše nastavit rovnou v hodinkách. U konkurence na tohle potřebujete aplikaci v telefonu. Dá se říct, že u Garminu si ty svoje hodinky najde každý.
- Celodenní sledování aktivity. Kroky, kalorie, tep. Tohle umí všechny tři modely. Každý s tím pracuje trochu jinak ale relevantní výstup třeba toho, jak člověk spí, kolik má v noci tepovku a kolik toho nachodí získá ze všech. 
- Profily aktivit. U všech je tolik různých profilů, že některý sporty ani neznám a nikdy jsem o nich neslyšel. Mě zajímalo pouze běhání a běžky. A to mají všechny a umí s tím pracovat všechny. Obrazovky při aktivitě jsou nastavitelné podle potřeby. A tady nastává zase častá internetová diskuze- kolik údajů to umí zobrazit? Za mě: já si na všech hodinkách nastavuju jen dvě obrazovky: na jedný mám vzdálenost/průměrné tempo/tepovku a na druhé obrazovce vzdálenost/tempo aktuálního okruhu/tepovku. Víc mě nikdy nezajímalo. Vidět na displeji graf tepovky? Převýšení? No nevím. Když běžím tak poznám, že běžím nahoru nebo dolů. A navíc v mém věku už stejně při běhu vidím rozmazaně, a tak jsem rád, že ty tři čísla, co se mi tam ukazují dokážu pořádně přečíst. 
Identická obrazovka, různé hodinky. Vlevo Garmin, uprostřed Suunto, vpravo Polar.


- Vyhodnocení tréninku. Tady už to je zajímavější. Každý výrobce má svůj vlastní portál na zhodnocení tréninku a aktivit. A je velká škoda, že se to nedá tak nějak zkombinovat a vzít si od každého něco. Protože: u Garminu se mi nejlíp pracuje s kalendářem, Suunto má nejlepší mobilní aplikaci (tím nemyslím Movescount ale Suunto app) a Polar má zase bezkonkurenčně nejlepší webovou aplikaci. Bohužel do Polaru jdou aktivity zaznamenané jiným zařízením než Polar dohrát dost krkolomně, a navíc záznam ztratí hodně potřebných metrik. Polar totiž umí parádně vyhodnocovat regeneraci, umí zobrazovat nejen pásma tepové frekvence v libovolném rozmezí (týden/mesíc/rok) ale umí to samý zobrazovat i pro rozsah tempa. Laicky řečeno: připravuju se na závod, kde pro mě bude závodní tempo tempo 4:00-4:10/km. Tak si nastavím třeba jednu zónu tempa na tento rozsah a po každém tréninku vidím, kolik času a kolik kilometrů jsem v té zóně strávil. A tento údaj můžu zobrazovat i pro týdny, měsíce nebo třeba roky. Vidím tak, že třeba v březnu to bylo 25% času ale v dubnu už 36%. Pro někoho možná nepodstatné ale pro mě to byla docela hlavní fučůra proč zkoušet Polar. 
Statistika v tempových pásmech za měsíc

Ve filtrování pak jde nastavit libovolný časový rozsah pro zobrazení.

Roční plánovač na Polar Flow-další bonus navíc.

Další výhodou Polar Flow je graf únavy a regenerace po zátěži. Polar tohle zatím dovedl nejdál, a to i díky tzv. ortostatickému testu, který se dělá pomocí měření variability srdečního tepu ráno po probuzení. 2 minuty vleže, 2 minuty vestoje. Možná je to podobný způsob, jakým pracuje český projekt MySasy. Nicméně ten jsem neměl možnost vyzkoušet tak nemůžu posoudit. 
Stav připravenosti k tréninku v Polar Flow

Vývoj zátěže v Polar Flow

Garmin v nových modelech (od Fenix5 a od Forerunner935) zobrazuje v hodinkách taky ukazatel zátěže. Věřím, že pokud by do Connectu dopracoval nějaký graf, aby tahle čísla pochopili i smrtelníci jako jsem já, tak to dost možná bude identické jako má Polar. A nebo to možná vymyslí nějaký šikovný vývojář aplikací Connect IQ ( viď Stando B.). To ale půjde teprve tehdy, až Garmin vývojářům umožní dělat doplňky právě pro webový Connect.  U Suunta se o tomhle nemusíme vůbec bavit. V hodinkách je po tréninku údaj ohledně hodin regenerace a tím to hasne. V původním Movescountu (webová aplikace Suunta) sice byl jakýsi graf zátěže ale dost omezený. A v nové aplikaci se s tím zatím nepracuje vůbec. 
Tohle všechno se ale dá obejít pomocí aplikací třetích stran. Buď se dá vše ládovat do Training Peaks (ten je za prachy) nebo do Runalyze a nebo třeba do Strava.com. Stravu zná a používá hodně běžců. A právě Strava má pěkné rozšíření nazvané Elevate (funguje v prohlížeči Chrome). A v něm je pak hezky vidět třeba graf zátěže, vývoj únavy a kondice, stejně jako u Polaru nebo v TrainingPeaks.  Nicméně uživatelsky nejlepší to prostě je v tom Polar Flow. Jednoznačně Vám ukáže, jestli dnes zabrat nebo naopak zvolnit. V nových Polar Vantage V to navíc ukakuje přímo v hodinkách, jednoduše a hned.
Training Peaks

Strava-Elevate

Runalyze


Poslední, co hodně lidí řeší je přesnost GPS. Prošlo mi rukama už fakt hodně různých hodinek. A každý z nich někdy zazlobí. KAŽDÝ. Ale neměl jsem zatím ani jedny hodinky, u kterých bych řekl že je to šmejd na GPS a že se nedají použít. Když jsem běžel Spartathlon s Garmin Fenix3 a měl jsem na nich vypnutou GPS a záznam se měřil jen podle akcelerometru, tak rozdíl v cíli závodu byl 0,5km. Na 246km!!! Letos jsem na Spartathlonu použil Suunto 9 a rozdíl byl 300m oproti délce udávané pořadatelem. Zbytek českého teamu běžel s různými modely Garminu a shodovali se co vím taky v rozmezí cca 0,5-1km. Mám v okolí domova různé okruhy, kde vím přesnou vzdálenost. Poznám, kde má pípnout který kilometr. A je to stejné ať je to jakýkoliv sporttester. Garmin i Suunto chytá GPS v řádu vteřin. U Polaru je to o trochu víc času a je pak potřeba ještě chvilku počkat, aby se signál ustálil. Jinak je začátek tréninku většinou na mapě trochu hozený bokem. Ale vzdálenost zase sedí. 

Polar umí jen vteřinový záznam GPS. Garmin má mod Ultratrac (záznam GPS po 1min), Suunto9 zase Fusedtrack ve dvou režimech (záznam po 1 nebo 2min). Otestoval jsem je tedy všechny na stejné trase, ať víme co je nejpřesnější. Vzdálenost trasy byla 17,6km-měřeno pomocí Polar Vantage s vteřinovým záznamem.

Polar Vantage V-vzhledem k možnosti pouze vteřinovému záznamu GPS je trasa OK, výdrž baterie je 37 hodin plně zapnuté GPS a měření tepu optikou. To je luxus a vítěz vteřinového záznamu. Otázkou asi jen zůstává, kolik lidí na planetě potřebuje být 37 hodin nonstop na nohou a pohybovat se kupředu, a ještě u toho trackovat svou trasu :)
Trasa z Polar Vantage V - vteřinový záznam GPS

Garmin Fenix 5x plus- první měření dopadlo hrozně. Trasa byla na mapě vykreslena perfektně a přesně ale tempo a vzdálenost byli úplně mimo. Běžel jsem tempem cca 5:00/km a hodinky pípali pravidelně kiláky okolo 4:15-20/km. Vzdálenost pak naměřili 20.45km.  Druhý den jsem to tedy vzal ještě jednou, první kilometr nechal zapnutý vteřinový záznam GPS a pak to přepnul na Ultratrac. A to se děli věci! Fenix byl naprosto přesný a pípal kiláky téměř identicky jako Polar s vteřinovým záznamem. Trasa na mapě byla opět naprosto perfektní. Ukazalo se tedy, že díky mapovým podkladům si Fenix i při Ultratracu najde cestu po zakreslených cestách v mapě. Jen škoda, že s tím nekalkuluje i při výpočtu vzdálenosti. Protože to vypadalo tak, že můj Fenix byl nakalibrovaný rychlejším běháním, které jsem mohl praktikovat v říjnu. Další výběh s ním vzhledem ke zdravotní pauze se konal až při tomhle testu a jak je vidět, tak můj Fenix prostě nepočítal s tak pomalým tempem. Jednoznačné doporučení tedy je: Při aktivitě, kterou chceme zaznamenat profilem Ultratrac je maximálně vhodné použít pro prvních cca 10 minut vteřinový záznam a následně přepnout. Hodinky se zkalibrují na aktuální stav-rychlost, délku kroku a tak. A pak měří s minimální odchylkou. Výsledná zaměřená vzdálenost byla 17,9km. 
Garmin Fenix 5x plus - minutový záznam "Ultratrac"


Suunto 9 a Fusedtrack. Tato technologie umožňuje u Suunta získat cenné hodiny kapacity baterie navíc. Hodinky přepnete do modu GPS po 1 nebo 2 minutách a můžete tak běžet až 120hodin. A zase je tu ta otázka-kdo tohle fakt potřebuje? Hodinky Vám totiž před začátkem aktivity samy ukážou, kolik mají šťávy a kolik hodin s nimi můžete počítat. A pokud měříte na vteřinový záznam a vypnete optické měření tepu, Suunto 9 vydrží 34 hodin. A to snad stačí, ne? No ale testujeme, takže to přepneme na minutový záznam a jdeme na to. Tempo i vzdálenost Suunta dopočítávají vždy až když se spojí se satelity, takže údaj na displeji není vždy zcela aktuální. Stejně tak automatické lapy po kilometru mi pípali zvláštně, většina jich pípla s časem přesně 5:00/km což určitě nesedělo. Ale průměrné tempo odpovídalo údaji na porovnávaných druhých hodinkách. Stejně tak vzdálenost. Následné vykreslení v mapě je víceméně perfektní a přesné, vzdálenost změřili 18,2km.
Suunto9 - minutový záznam FusedTrack



Tak jaký je výsledek?
Polar Vantage V - 17,6km (vteřinový záznam GPS)
Garmin Fenix 5x Plus - 17,9 km (minutový záznam GPS-Ultratrac)
Suunto9 - 18,2km (minutový záznam Fusedtrack).
A stále tu je ve hře odchylka GPS, takže ta trasa možná nemá 17,6km ale třeba 17,8km a nebo taky 17,2 km. Pořád je to jen hra čísel.

Na běhání je fakt jedno co kdo má. Službu odvedou dobrou všechny. Jde o osobní preferenci, co se komu líbí, na jaké ovládání je zvyklý. To, že je Garmin leader trhu je jasný. Žádný z jeho konkurentů nemá takové možnosti pro výzkum, vývoj a výrobu. Portfolio výrobků Garmin je mnohonásobně větší, než vyrábí jeho konkurenti. A ti tedy cílí na cílovku, která hledá něco jiného, než má 90% ostatních běžců. A tak je to správně. Protože díky tomu ani jeden z výrobců nemůže usnout na vavřínech a musejí se snažit o naši přízeň.



sobota 30. září 2017

Spartathlon 2017, návrat ke králi



Asi se mi dneska něco povedlo. Ale vypadá to, že se sem budu muset ještě jednou vrátit, abych se pokusil zkompletovat sbírku. Tenhle závod byl z říše snů. Řecký soupeř mi to nechtěl dát zadarmo a rvali jsme se o každý metr. Dělat si po 235km trháky? Co to jako je? A skalpy mista světa Ishikawi a vicemista světa Bialobrezského z letošní 24 hodinovky v Belfastu? Hmm. A jako třešnička ten čas? Pod 23 hodin tu běžela jen ultramaratonská elita-Yannis Kouros, Scott Jurek, Ivan Cudin, no a letos Sorokin a nějakej Brunner. Loni jsem doběhl za rozbřesku, letos byla ještě tma jak v pekle. Myslím, že jsem to nepodělal. Jsem tak rozbitý jak snad ještě nikdy. Asi budu spát.

Tak tohle bylo to první, co jsem ze sebe v cíli dostal. Jak jsem si to prožil s odstupem, je asi nejlíp zdokumentováno v některém z rozhovorů, na které je odkaz níž. No a mě zbývá už jen přemýšlet, jestli bych tedy neměl ke králi vyrazit ještě jednou.

Tady je záznam z hodinek Garmin Forerunner 935 na mém účtu na portálu STRAVA.com
https://www.strava.com/activities/1208171742

Povídání před startem:

Rungo - rozhovor před startem

Česká televize - pořad Gejzír

Český běh


Po závodě:

Rungo - rozhovor 2017

Běhej.com

Český běh

Enervit team rozhovor

neděle 9. července 2017

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin 2017, Belfast, Irsko

MS 24 hodin, Belfast, Irsko




CZ team pro rok 2017

Atmosféra závodu, atmosféra v našem teamu, to všechno okolo bylo krásný. Přál bych tohle každému. Těch pár společných dní jsme si užili maximálně. Nabrali jsme spoustu nových poznatků, navázali nová přátelství napříč světem. Měli jsme možnost porvat se o vavříny s tím nejlepším výkvětem 24 hodinového ultramaratonu v posledních letech. V Belfastu totiž nechyběl nikdo z těch, co v posledních dvou letech zaběhli kvalitní světové výkony. Startovka dávala tušit, že to zadarmo nebude. A to je správný. Je to Mistrovství světa a tak by to neměl být okresní přebor. Dostat šanci bojovat v dresu české reprezentace pro mě hodně znamená. V tu chvíli totiž neběžím jen za Brunnera a za jeho sny. Beru to ale tak, že běžím za celý český team. Že běžím za všechny, co sedí doma a jejich sportovním snem je šance tohle triko obléknout. A pokud jsem tu šanci já dostal, musím jí využít na maximum, bylo by vůči nim nefér to vzít jako samozřejmost a neudělat to nejlepší co dokážu. Příště už tuhle šanci mít nemusím.
Zábava před startem.

Trénink
Jsem sám sobě trenérem. Neumím se podřídit někomu jinému. Chvilková epizoda s Oliverem (špičkovým maďarským trenérem ultra-Katalin Nagy, Szusana Márasz, Szilvia Lubics, Tamás Rudolf) mě o tom převědčila. Nicméně, hodně jsem si z té spolupráce odnesl. A Oliver se stal pro mě i v přípravě pro Belfast takovým mentorem. Kdykoliv jsem potřeboval něco zkonzultovat, byl mi k dispozici a pomohl. Za to mu patří velký dík a ten výsledek je i jeho zásluhou. Takže pokud tohle někdy budeš číst, THANK YOU COACHOLI !!!
Letošní příprava byla trochu smolná, tréninkových výpadků jsem měl víc než by bylo vhodné, ať to byla ortéza a berle v dubnu nebo teď zase patálie s kolenem. Už to skoro vypadalo, že tenhle rok je pro mě nějaký zakletý. Když jsem se rozběhal na pár dní, tak najednou prásk, zase něco dalšího. Ale i to mělo svůj přínos. Moje ambice do závodu nebyly přehnané, viděl jsem někde svoje limity a snažil se je překonat. Přípravu v týdnech před Belfastem jsem použil podobnou jako před Spartathlonem. Tedy s několika změnami. Asi podstatnými změnami. Moc důležitý je si dokázat po závodě vše rozklíčovat a najít co bylo správně a co se naopak v přípravě nepovedlo. Já to teď vidím docela v jasných obrysech. Přesně vím, co na mě funguje, co naopak bylo v loňské přípravě ke Spartathlonu lepší. No a teď z toho udělám takovou malou alchymii, ze které mi vypadne ideální příprava na SPARTATHLON 2017. Bude to 10 týdnů, ve kterých konečně udělám maximum možného. S každým závodem jsem v přípravě chytřejší. A když si teď tu mozaiku ideálního tréninku poskládám, tak je to tak jasný až se tomu směju. Teď, po tomhle závodě a po přípravě na něj mám pocit, že jsem konečně našel ten SVATÝ GRÁL přípravy na SPARTATHLON a na 24 hodin. Na jeho realizaci mám 10 týdnů. Super. Pokud bych nebyl línej psát, snad bych o tom občas napsal i nějaký shrnutí z přípravy. 

CZ team chlapi. Silná sestava.

Závod v Belfastu.
Zima. Chlad. Déšť. Vítr. Asi tak to vypadá v Belfastu po většinu roku. Kdo mě zná tak ví, že závodění v zimě nemám rád. Naopak teplo mi vyhovuje. Tady bylo 24 hodin zimy, v sobotu pár hodin v dešti a jako bonus neustálý vítr. Ono se při běhu člověk zahřeje ale stejně je to nepříjemný. Tedy aspoň pro mě, určitě tam bylo dost běžců, kteří za to naopak byli rádi. 
Můj plán byl běžet na pocit. Prostě tak aby se mi běželo v pohodě a hezky. Poprvý jsem taky vyzkoušel hudbu při závodě. A bylo to fantastický. Bohužel zrovna na tu finální část závodu mi ipod kleknul s baterií. Možná že moje tělo v závodě umřelo společně s ním:)
Hard life, part I.

Trochu jsem si připadal jako Zach Miller na UTMB 2016 (běžel od začátku s náskokem, nakonec udržel 6.místo) nebo jako Jim Walmsley na Western States 2017 (neskutečný nástup, od prvních kilometrů šel na traťový rekord, náskok hodinu na soupeře) Zach nakonec doběhl, Jim shořel podle svých slov v ohňostroji který sám zapálil. Ale oba mají stejnou strategii jako já a to se mi na nich líbí: běh na hraně vlastních možností. Několik lidí mi pak říkalo, kdybys běžel začátek pomaleji, možná bys zaběhl líp. Jo, možná. Ale co z toho? Já tenhle můj způsob závodění miluju. Běžím přesně na to co chci, nechci to rozbíhat pomalu a opatrně. Chci běžet tak, aby se tělo posouvalo automaticky, abych běžel na autopilota a neřešil nic-tempo, tepy, soupeře. No a trénink je tu od toho, aby toho autopilota správně nastavil. Tedy abych dostal tělo do takového stavu, kdy může běžet v pohodě s těmi nejlepšími. A to se teď téměř povedlo. 100km podle hodinek za 7:59 hod, 12 hodin 145km, 100 mil 13:20 hod, 200km 17:15 hod. Prvních 18 hodin bylo naprosto parádních, bez problémů a bez obtíží. Škoda že den nemá jen 18 hodin. 
Hard life, part II.

Pak se to trochu zadrhlo, nohy mi ztěžkly trochu víc než ostatním a začal jsem ztrácet. V některých chvílích jsem měl pocit že běžím a přitom stojím na místě. Ale konec se přiblížil a já si pak mohl sednout, odfouknout a přiznat si, že jsem pro výsledek udělal maximum. Víc jsem ze sebe v ten den vymáčknout nemohl. Nejlepším důkazem toho je stav celého těla, kdy i po několika dnech zůstávali kotníky oteklé, kdy jsem denně spal přes 10 hodin a furt to bylo málo, kdy po 6 dnech do svalů zajel skvělý masér Karel Kuchynka a mě se orosilo čelo bolestí. Teď po týdnu od závodu jsem stále celkem rozbitý a ještě asi chvilku budu. Nicméně, důležitý je, že těch 24 hodin vydrželo koleno, u kterého se měsíc před startem objevila nová prasklina v menisku a chvíli to vypadalo že místo do Belfastu pofrčím pod kudlu. Začal jsem se tedy k němu chovat moc hezky, hladit ho, pěkně na něj mluvit a určitě to spolu takhle vydržíme až do Spartathlonu a pak se uvidí. 
Jak tohle zakončit? Bylo to fajn, udělali jsme si to všichni v teamu takový, jaký jsme chtěli. Odvedli jsme dobrou práci, za kterou se nemusíme stydět. Měli jsme perfektní support na občerstvovačce, který se o nás výborně staral celých 24 hodin. Klobouk dolů!! 

Parťáci, s Vámi bych do toho šel znovu!!!


Mistrovství světa 2017, 24 hodin
253,2km , každopádně mega osobák !
11.místo celkem z celý zeměkoule
3.místo v Masters 40 (ale mám stříbrnou medaili, protože kdo se do kategorie nepřihlásí ten v ní není. Celkově jsem ale doběhl v kat.třetí, takže to tak beru, přihláška nepřihláška)
7.místo v národních teamech, navíc v Českém rekordu!!

Ze života běžce...

Boty: Hoka One One Clifton3 (Triexpert)
Výživa: Enervit - koncentrát, Enervitene, Power Sport, R2, nějaký rozinky, sem tam sušenka a jedna palačinka

Dík patří i dalším podporovatelům při tréninku i závodě: Compressport CZ, Buff CZ, Gloryfy, SK Babice
Medaile !!!






čtvrtek 16. února 2017

Sezona 2017


Možná tady chybí příspěvek o zhodnocení roku 2016. Ale proč se ohlížet, že jo? Navíc, když máme před sebou nový rok, nové výzvy. Co bylo, to prostě bylo. Nechme to spát. Je čas připravit se na nejlepší rok života. Aspoň toho závodního. Naplánovat si co a jak bude, najít tu správnou motivaci, obout kecky a prostě vyrazit. Já to tak prostě mám, potřebuju mít před sebou motivaci, potřebuju vidět někde v dálce ten cíl, ke kterému běžím. A nejlepší je, když k němu doběhnu a hned mám na seznamu další. Ale pozor, hlavně jich nemít moc. Musí to být vzácnost, dostat se k cíli. Pro rok 2017 mám cíle jen čtyři. Je to můj čtyřlístek roku 2017. A čtyřlístek je přeci rostlinka štestí, je to tak? Je !  
Rozdělení závodů je ideální, první start 25.března v Plzni na 100km. Pak 7.května legendární úprk před zrychlujícím autem, nazvaný Wings for Life World Run. Po tomhle závodě bude čas přehodit přípravu od rychlého tempa směrem k budování vytrvalosti a odolnosti. 1.července totiž startuje Mistrovství světa v běhu na 24 hodin. Belfast, Irsko. Věřím, že náš český team bude hodně silný, že se porveme o hodně vysokou příčku. Budeme silný. Motivujeme se už teď s klukama navzájem a začínáme tomu v hlavách všichni věřit, že to dáme.  A to je polovina úspěchu. Hlava. Můžeš klidně pajdat po jedné noze ale když máš dobře nastavenou hlavu a nepochybuješ, je to výhra. 
Můj mentální a tréninkový kouč Radek mi to tak říká, denně mi to opakuje. Vštěpuje mi do mozku kousek po kousku víru v dobrý výsledek. Likviduje každý malinký zárodek pochybnosti. Učí mě věřit sám sobě. Učí mě věřit svému tréninku na 100%. Učí mě, že to co trenér Radek rozhodne při tréninku je správně a není důvod o tom pochybovat. Vytvořili jsme si společně ten nejsilnější team pro sezonu 2017. Splníme si naše sny. Nebude to zadarmo. To víme. Ale taky jsme se už přesvědčili, že i nejvíc bláznivá myšlenka se dá přetavit ve skutečnost. 

Aby byl čtyřlístek kompletní, chybí poslední lístek. Spartathlon. Místo, kde jsem tak trochu začal věřit, že to jde. Místo, které mě už navždy ovlivnilo pro další běžecký život. I letos se tam chci vrátit. Poklonit se králi, zažít tu atmosféru. Doběhnout. Porvat se o to. 


Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč. Já a můj kouč to víme a jdeme do toho. Chceme tu hru hrát znovu. Běžet na hraně, podívat se možná kousek za ní. Ale nepřepadnout. Udržet se na té tenké linii, která rozhoduje.  

středa 14. prosince 2016

Krátká poznámka ke Garmin Forerunner 35





Už hodně dlouho jsem nepsal o žádným měřícím strojku od Garminu. Ne snad proto, že bych na Garmin zanevřel a požíval něco jiného. Ale prostě nic z nových sporttesterů mě nezaujalo natolik, abych z ruky sundal svého Fenixe 3. Takže jsem ho celý rok odkládal jen při nabíjení. Až mě to samotného překvapilo. Moc rád objevuju nové věci a zkouším to co se na trhu objeví. Ale prostě nic Fenixe nedokázalo přebít na více než pár hodin. A teď se najednou objevil Forerunner 35. Tedy ne teď, on už se několik měsíců prodává ale ačkoliv jsem ho dostal půjčený už v říjnu, teprve před 14 dny mě napadlo ho pořádně prubnout. A jak to dopadlo? Nosím ho od té doby nonstop. Fenix zatím odpočívá v šuplíku. Proč? Co je na FR 35 tak úžasné, že stojí za to ho vyměnit za Fenixe? Za vlajkovou loď Garminu? No a to je právě ono. Ono na něm není nic úžasného. Žádná KEY FEATURE se nekoná. Umí jen zlomek toho, co zvládne Fenix, nenahrajete do něj trasu, trénink z Connectu, neukazuje grafy převýšení, neumí měnit Watchface, neumí ConnectIQ... a tak bych mohl pokračovat. Tak proč ho sakra mám tak dlouho na ruce? No a to je právě to zvláštní. Umí toho málo ale to co umí je přesně to, co vlastně skutečně na hodinkách využívám. Celý den počítá kroky a měří tepovku, informuje o sms a voláních z telefonu. A když běhám, tak mi ukaziuje přesně to, co potřebuji. Přesně to samé, co mám nastavené u Fenixe. Navíc displej FR35 je perfektně čitelný, čísla na displeji jsou větší než u Fenixe a nemám tak problém s přečtením. Dá se u něho nastavit jednoduchý trénink typu: rozklus, intervaly s meziklusem, výklus. Včetně upozornění při opuštění požadovaného rozsahu srdečního tepu. Nic víc nepotřebuju. Má optické měření tepu, které jak víme není vhodné pro intervalové tréninky. Ale pro dlouhý běh v určitém tepovém rozsahu je plně dostačující. Tady mi vyhovuje víc než optika u Fenixe, který je výrazně těžší a na ruce se tak víc hýbe a dochází k velkým nepřesnostem optiky. U FR 35 je to použitelné. Lehkost 35 na ruce je fantastická, prostě nejsou vůbec cítit. Řemínek je měkkoučký, nic neškrábe, nic nevadí. Krásnou a dlouhou recenci napsal Michael Novák, doporučuji pro zájemce o koupi přečíst. Najdete jí na gone4run.blogspot.com. Já se v technické části hodinek nehrabu, využívám jen část funkcí. Je mi jedno jak některé věci pracují, jen chci, aby pracovali pro mě. A to co potřebuju, to chci aby fungovalo. A tady to funguje na 100%.

Několik lidí se mě už ptalo, co tedy na nich vidím, proč je používám? No proč: začali se mi líbit a vypadá to, že se spolu ještě parkrát proběhneme. Protože na to moje běhání mi Garmin Forerunner 35 bohatě stačí.
Doplněno 23.12.2016
Protože jsem v jiných článcích o FR35 četl několik nepřesností, tak tedy upřesnění k hodinkám: 
1)pro aktivitu je možné nastavit až 4 obrazovky po 1-3 datových polích. 5 obrazovka je čas. Všude se píše pouze o dvou, není to pravda. Hodinky tedy mohou ukazovat až 12 různých údajů z aktivity.
2)intervalový trénink jde nastavit více uživatelsky, než bylo jinde popsáno. Interval může mít podobu vzdálenosti nebo času, stejně tak odpočinek. Lze nastavit rozklus, výklus. Nejde nastavit intervalový trénink formou různě dlouhých úseků, uživatelsky nastavitelné jsou pouze dva intervaly, které se mohou libovolně dlouho opakovat. Typicky tedy: interval-odpočinek. 
3)Lze nastavit při aktivitě alarm buď pro určitý rozsah tepové frekvence, čas, vzdálenost nebo třeba překročení určitého počtu kalorií.


čtvrtek 10. listopadu 2016

Spartathlon 2016

O letošním Spartathlonu jsem toho napovídal už tolik, že ani nemá smysl něco dalšího psát. Snad jen si uložit to co bylo řečeno, abych se tím mohl trochu motivovat na další rok. Protože já už vím, kde chci být 29.září 2017.


Takový nádherný dort jsem dostal.

První srozumitelný popis toho, co se mi honilo hlavou pár hodin po doběhu:

Stal jsem se bronzovým poslem pana krále. Cesta ke snu nebývá rovná ale většinou plná klikatých zatáček a slepých uliček. Nejsem už nejmladší, abych mohl pořád bloudit naslepo. Tuhle cestu jsem si vysnil, včera ráno vyběhl s ostatními a dnes ráno za soumraku dorazil ke králi. Ten, kdo na Spartathlonu dokázal přiběhnout do cíle za tmy, byl pro mě nedostižný borec. Pan NĚKDO, ULTRAMARATONEC A MůJ VZOR. Cestou v noci krásně svítili hvězdy. Spadlo jich 5. Tolik jich tedy stačí ke splnění cíle. Cíle tak velkého, že i když mi asi 25 km před cílem hlásili ,že mám hodinu náskok na dalšího v pořadí, pořád jsem se otáčel. Měl jsem strach, že mi to někdo sebere. Posledních 50 km jsem proběhl v podstatě bez jediné zastávky. Naposledy jsem se ohlédl 100m před cílem. Teprve potom jsem si dovolil zpomalit. Díky všem, co mi říkali, že jsem blázen když přemýšlím o medali ze Spartathlonu. Díky, že jste mě tím hnali do cíle. Dá se to. I oni jsou jen lidi a můžeme s nimi soupeřit.
Myslím, že víc k tomu nemá smysl říkat. Je to jednoznačný vrchol toho, co se mi kdy povedlo v běžeckém životě. Možná, že se tohle už nikdy a nikde opakovat nebude. Ale i tak to bylo hezký.



Vše co jsem ke Spartathlonu řekl, je tady v těch rozhovorech:
Český běh 1.
Český běh 2.
Rungo

Pokud někdo neví, co to vlastně ten Spartathlon je, tak není to žádný Spartan race, žádný plazení v bahně ani tahání břemen. Je to prostě obyčejný proběhnutí na vzdálenost 246,8 km. Z Athén do Sparty. Spartathlon na wikipedii

Vše ostatní bylo asi jenom opakování už řečeného. Snad jen článek na portálu BEHEJ.com stojí za zmínku, údajně se stal během dvou dnů nejčtenějším článkem historie portálu.
Nic z toho ale nenahradí ten pocit, který zažije ten, kdo doběhne do spartathlonského cíle. A já věřím, že to co jsme tam společně s klukama letos udělali, bylo dostatečnou motivací pro další běžce. A že za rok nás bude na startu zase o trochu víc. Protože platí rovnice: víc běžců=víc srandy.

Použitá výbava:
botky-New Balance Boracay 3
šortky-Compressport Run Short
návleky na lýtka-Compressport R2 Swiss
ponožky-Compressport V2.1 Pro
brýle-Gloryfy unbreakable G4
výživa-Enervit Enervitene, Enervit Power Sport Competition
hodinky-Garmin Fenix 3 HR
hlava, nohy-vlastní model

Záznam z hodinek Garmin Fenix 3HR. Je bez mapky a bez objektivního tempa, protože jsem měl GPS vypnutou, nicméně celkovou vzdálenost hodinky spočítali velmi přesně.
Spartathlon 2016




středa 24. srpna 2016

Jak trénuje špička Spartathlonu?


Spartathlon 2016 se blíží. Posledních 36 dní do startu. To co se nenatrénovalo do teď, to už se nedožene. V těch posledních týdnech je to spíš alchymie. Nic nepřetáhnout, nezranit se, neonemocnět. Prostě zvládnout fázi zvanou TAPPERING na jedničku. Je to velké umění tohle dokázat. Kdo to všechno dokáže nejlíp, ten uvidí první sochu krále. 
Možná by ale někoho mohlo zajímat, jak se na Spartathlon připravovali ti, kteří loni uspěli. Jsou to stejní lidé jako my, z masa a kostí, kteří stejně jako my mají rádi běhání. 

Takže?

Trochu jsem komunikoval s těmi, co na Spartathlonu loni obsadili bedýnky. Zajímalo mě, jak trénují, kde je to tajemství. A co jsem zjistil? V podstatě to, co už jsem věděl. Tedy, že cesty ke stejnému cíli jsou různé. Že ne všichni jdou po stejné trase. To, co by jiného zabilo vede u jiného k triumfu a naopak trénink někoho, by jinému vůbec nepomohl. Je tam ovšem jeden zásadní prvek, který je pro všechny téměř shodný. Celkový objem týdenní kilometráže. Kdo by se domníval, že cesta ke Spartathlonskému vavřínu vede přes ohromný objem kilometrů, je úplně vedle. Všichni běhají standardní průměrný týdenní objem okolo 150-180 km. Tedy to, co se u maratonu mnohdy udává jako minimální objem aby byl vůbec nějaký výsledek. A tady se z toho běží hned 246km. Všechno jednoznačně ukazuje na jednu zásadní informaci a poznání. Ultramaraton v délce Spartathlonu ( nebo třeba 24 hodin) tvoří z velké části mentální připravenost závodníka. Aktuální pohoda v den závodu, psychická příprava na průběh závodu před startem. Nadneseně se totiž dá říct, že to co běhá světová špička v tréninku, to běhá i mnoho dalších. Pak ale rozhoduje právě ten moment vnitřní odolnosti člověka, když začnou nohy bolet, když nastanou první krize. Tam se teprve ukazuje, kdo je ultramaratonec na špici a kdo ten v davu za ním. A tihle čtyři, o kterých se zmíním, ti to evidentně zvládli rozklíčovat velmi dobře. 

O kom tedy bude řeč?
Florian Reus

Florian Reus (1984)
2015-vítěz Spartathlonu v čase 23:17:29, Mistr světa v běhu na 24 hodin s výkonem 263km

"Obvykle běhám 150 - 170km za týden. Nejdelší běhy jsou obvykle 35 a 40 kilometrů. V posledních 8 týdnech před závodem jsem běhal o něco méně než 200 kilometrů. V tomto období jsou nejdelší tréninky 50 nebo 60 kilometrů. 3 týdny před 24h-závodem nebo Spartathlonem obvykle běžím krátký závod, například 10 kilometrů nebo 21,1km. Po dvou dnech s málo kilometry běžím nejdelší týden (od středy do středy) s 220-250km. To znamená o víkendu dva týdny před 24h jdu dlouhou jednotku 70-80km. Poté začnu fázi ladění k závodu. Tempo v dlouhých bězích je velmi rozdílné. Je to mezi 4:30 min / km a 6:00 min / km, ale často běhám s 24h-tempem, což je 5-5:30/km. "
Dan Lawson

Dan Lawson (1973)
2016-3.místo na Badwateru 23:52:43
2015-2. místo na Spartathlonu v čase 23:53:32, 24.místo na MS 24 hodin s výkonem 241 km

“Běhám týdně 180-190km. Podstatné jsou tři zásadní tréninkové jednotky týdne. Jeden den intervalový trénink v tempu 3:15/km(200-500m úseky). Jeden den tempo maratonu (cca 4:00/km). A pak dlouhý běh. Dlouhý běh cca 4 hodiny a někdy jako kvalitní trénink až 12 hodinový závod. "
Kim Hansen

Kim Hansen (1975)
2015-3.místo na Spartathlonu v čase 23:54:37, 5.místo na MS na 24 hodin s výkonem 257km
2014-dánský rekord na 100mil 14:12:00

“Běhám týdně okolo 180 kilometrů. Nemám žádný tréninkový plán. Moje běhy jsou v maximální vzdálenosti 30km, spíš ale běhám kratší-10 nebo 15 km a třeba 2x denně. Neběhám žádné intervalové tréninky, moje rychlost se neustále pohybuje okolo 5:00/km. Myslím si, že pro výsledek je nejvíc důležitá mentální část výkonu a na tu se soustředím."
Ivan Cudin

Ivan Cudin (1975)
vítěz Spartathlonu 2010, 2011,2014. Nejlepší čas  22:57:40.
osobní rekord na 24 hodin 266km

“ Můj týdenní objem je 120-150km, občas k 180km, to ale velmi zřídka. Běhám každý den o polední pauze okolo 15 km. Dvakrát týdně k tomu pak ještě přidám 15 km večer. O víkendu pak 1-2 běhy v délce 30-45km. Žádné intervaly, nic rychlého. Moje maximální tempo v tréninku se pohybuje okolo 4:00/km. Ale to vyjímečně, jen pár kilometrů. Jinak je většina kratších běhů na tempu okolo 4:30/km, dlouhé pak okolo 5:00/km. "

Co tedy tyhle krátké zpovědi ukázaly? Ke špičkovému výkonu na 24-hodinovce stačí běhat do 200km/týdně. Není potřeba se huntovat ohromným objemem kilometrů, prát úseky a tempa. Na dlouhém ultra je úplně jedno, jestli umíte maraton za 2:30 hod, jestli v tréninku uběhnete kilometr za tři minuty. Nikdo z výše jmenovaných neumí uběhnout silniční stovku pod 7:00 hodin. Přesto jsou na 24 hodin světovou špičkou. To tajemství je jinde. 
Oni ho objevili loni. Komu se to podaří letos?



Úplně jiná situace je ale v tréninku špičky na 100km. Takže o tom někdy příště.

Tak který hodinky jsou nejlepší ?

Člověk je tvor zvídavý, a tak pořád zkoumá. Jestli náhodou to, co má ten druhej není lepší, jestli by to nebylo vhodnější i pro něj. Ně...