Mistrovství Evropy 100km, Belvés, Francie

Belves 100km

Valíme cestou zpátky a tak je čas napsat pár vzpomínek, dokud jsou v paměti. Příprava od MČR v Plzni nebyla ideální, 3 týdny jsem běhal velmi málo, okolo 60 km/týden a pořád mě pronásledovali nějaké problémy a tak na trénink zbyly poslední dva týdny. Tak jsem zkusil zvolit systém pořádnýho rozběhání a neodpočívání. Před 14 dny jsem si dal Brdskou stezku a vzhledem k tomu, že od 40 km to bylo celkem dost utrpení jsem si říkal: jaks tímhle běžet 100km, to nechápu. V týdnu po Brdech jsem odběhal 170 kmi s nějakými tempy a pak už nastal týden se závodem. Bez jediného dne odpočívky, rovnou na start.
Z Prahy jsme vyrazili ve středu, přenocovali u Karlsruhe a druhý den pokračovali do Belvés ve Francii. Dorazili jsme akorát, abychom ještě odběhli 8km a pak už na večeři. Bylo to príma, všude hemžení národních výprav, vedle nás seděla grupa Italů a to jsou tedy uřvánci:) po věceři jsme dali pár piv a šlo se spát. V pátek ráno rozklusat, snídaně, pak bylo zahájení a tak. Celý den průběžně pršelo, tak zbývalo jen doufat, že v sobotu bude líp. K večeři pivko a naše kámoška Maria z Chorvatska se jen divila, že pořád pivo pivo.
Sobota ráno, přejezd na start, nutný odskok na WC, odevzdat vlastní občerstvení. Když jsem viděl, v jakým chaosu se to odevzdávalo, přestal jsem doufat, že se s ním někde ještě shledám a vzal si na cestu ledvinku Ultraspire z Trailpointu a nacpal do ní 4 rezervní gely. Možná se budou hodit. Ledvinku jsem už odzkoušel a je naprosti super a ani není znát že něco kolem pasu máš. 8:00, start. Plán byl nic na začátku neposrat, rozběhnout to rozumně, na tempu cca 4:10 a po půlce se uvidí. Bohužel po startu to byli asi 3 km z kopce a všichni to docela kulili, pole se roztrhalo a žádná kloudná skupinka se neudělala. Dana jsem viděl kus před sebou. Valil jsem to s nějakým frantíkem, udělali jsme si takovou mini skupinku, do které se občas někdo přidal zezadu, občas jsme někoho dotáhli my. Cestou jsem musel párkrát použít svou specialitu čůrání za běhu a udělal jsem si rekord, kilák za 4:08 včetně kropení krajnice. Půlmaratonem jsme proběhli v čase cca 1:27hod, maratonem 2:54hod. Někde za maratonem se mi v žaludku cosi bloklo a bylo jasný, že musím do křoví. Dát velkou potřebu za minutu, to byl taky můj nový rekord. Bohužel jsem ztratil svoje kámoše, se kterými jsem běžel ale naopak jsem dotáhl jednoho rusa, ten když koukl na dres a viděl Czech republic, usmál se a ukázal ať se zavěsím. Nakopnul to na tempo 3:53/km a po 3 km jsme byli zpátky s frantíkem a dvěma Irama. Takže pak to zase bylo pohodový, rus se tím ale asi dorovnal. A pak už jsem ho viděl až v cíli. Chudák, asi na něj přišla alergie, měl oči oteklé jak po baňkování v reklamě t-mobilu. Zhruba v té polovinětrasy začali nepěkný kopce a ještě horší seběhy. To se mi tedy vůbec nelíbilo, ale Irové byli jak ve svém živlu. Skupinku jsme si roztrhali a šlo se každý na sebe. Jeden Ir odpadl a další utekl, stejné jako francouz. Mezitím jsme se průběžně ale pořád posouvali v pořadí dopředu. Rusové, Litevci, oba řekové, ukrajinci, belgičani. Dovalil jsem na 77 km a koukám, v kopci přede mnou vidím postavičku v culíkem, jak si to klopýtá. Kurva, to je Dan! To bylo nakopnutí jako sviňa, jenže sotva jsem přidal, drapli mě křeče do lýtek. Tak si povídám, jen klid hochu, teď to neposer. A tak jsem si šel dál svoje tempo a na 79. Km jsem ho předběhl. Dotáhl jsem Holovnitského z Ukrajiny a šel s ním, říkám si: toho se budu držet a bude to ok. Občas jsem se otočil, ale Dan se stále ztácel v dálce až jsem ho neviděl ani na dlouhých rovinkách co měli okolo kilometru. Říkám si: tak dneska už to musí vyjít. Poslední občerstvovačka na 94km, původně byla v plánu jen voda a kola a nevím co mě to napadlo, měl jsem v ledvince gel, nějaký Green Apple, nikdy jsem ho ještě nezkusil, ale říkám si: ať mám na ten konec energii. No to byl mazec. Kopl jsem ho tam, napil se a během vteřiny to ze mě lítalo na všechny strany. Chudáci, nevěděli co se děje a já taky ne. Nemohl jsem to zastavit. Kroutil jsem se tam tak 5 minut, řekl pak jen promiňte, vzal si kelímek koly a odešel. Za občerstvovačkou jsem další nával ustál ale bohužel v tu chvíli se ke mě dostal i Dan. Celý můj náskok tím byl v háji. Ty vole, nechat se předběhnout takový kousek před cílem a ještě kvůli takový kokotině, to se hned tak nevidí. No nic, tak jsem se zase rozpohyboval, psychika na bodu nula a valil do cíle. Těch následujících 6 km bylo už jen a morálu. Připadalo mi, že trvají nekonečně dlouho a závěrečné 2km stoupání do cíle, to byla fakt chuťovka. Dohnali mě ješte dva rusy a litevec. Ale pak už byl cíl. Hned za cílem jsem se uložil do parčíku pod strom a moc nechybělo a zopakoval jsem si 94 km. Ale pak už jsem to všechno viděl docela dobře. Osobáček o 9 minut na trati, která rychlým časům moc nepřeje, vítěz běžel 6:53 a jen 4 běžci se vešli pod 7:00hod. A borci co skončili za mnou mají osobáčky taky pod 7:00. Takže můžu být spokojený. A nebýt vlastní blbosti, mohlo to být všechno jinak. Ale aspoň se mám pořád na co těšit a motivovat:)