Rychnovský classic marathon

Byl jsem tu někdy tuším v roce 2001. Tehdy jsem doběhl druhý za Tomášem Ulmou. A tak když jsem zase začal běhat, chtěl jsem se na staré místo podívat znovu. Původně to bylo v plánu už loni, jenže mi vystavila stopku bolavá nožka, takže na místo činu až letos. Maraton jsem bral jako součást přípravy na hlavní akci podzimu, 100km ve Winschotenu za 3 týdny. Takže bez nějakýho ladění, po dvou týdnech, kdy jsem odběhal celkem přes 400kiláků a je tedy fakt že už jsem to dost cejtil a na nějaký výkon to nevypadalo. Původně jsem i podle loňských a předloňských časů ve výsledkové listině počítal s tempem na cca 2:50-2:55 hod a proto to fakt vzal jako kvalitní trénink. Díky Milanovi Janatovi jsme to ale kulili docela fofrově a na výsledném času 2:37:56 má velkou zásluhu právě on. 
Boty jsem použil osvědčený INOV8 Flite 240. Trochu jsem se obával závěrečného 8km dlouhého seběhu, jestli nebudou tenoučký, ale byl jsem z nich opět mile překvapený a to až tak moc, že uvažuju že je otestuju i na 100km. 

ASC 680 m. Pěkná kopcovatá trať. Vyrazilo se poměrně svižně což jsem nečekal ale co se dalo dělat, nakonec jsme zůstali dva a drtili to bok po boku. Na nějaký zrychlování a trháky to nebylo, protože do kopce po 4:00/km a z kopce a na rovině(kterých moc nebylo) 3:35-40. Kolega měl do kopců evidentně navrch a okolo 20 km mi kousek cuknul. V tu chvíli to vypadalo jako rozhodnutý. Nehledě na to, že ty pořádný kopečky nás pořád ještě čekali. Nakonec se mi podařilo jeho odstup zakonzervovat na nějakých 10-20m a to chvíli pokračovalo. Na cca 24 km jsem ho dotáhnul a když u občerstvovačky říkali že to teď bude 2 kiláky z kopce tak jsem neváhal a frknul tam dvojku na 3:24/km. Dole pod kopcem byl odstup 150 m což jsem předpokládal že stáhne v kopci ale nahoře už byl zase o kus větší. Tak jsem ještě trochu přidal aby už na nic ošklivýho nemyslel, nechal mě na pokoji a doběhl to. Nakonec zaostal na těch posledních 17 km o 10 minut, což bylo příjemný. Akorát v cili jsem zjistil že klíče od mýho auta a suchých věcí zůstali se synkem na 30 km na občerstvovačce. Tak jsem tam hodinu mrznul a jedl všechno co tam měli a pak našel dobrou duši co mě tam dovezla. A pak už to byly samý pozitiva a sociální jistoty. Je to moc pěkný závod, krásná těžká(aspoň pro mě) trať, výborný zázemí, fajn lidi a v cíli pan zmrzlinář se zmrzlinou zdarma v neomezeném množství.