2.den

Malý silvestrovský bar


- Posted using BlogPress from my iPhone

365 dni, 365 fotek. Den první.

Ondra a Marek o vanocich 2010 v uprave ala Aladin. Koupil sem na iPhone výtečnou aplikaci Camera+. Dají se s ní dělat skutečně kouzla.


- Posted using BlogPress from my iPhone

První cíl splněn-viděl sem cíl.

Trojičky čísel jsou mi asi souzeny :-)

Pražský maraton PIM 2010

V březnu padlo rozhodnutí: pokusím se zase po 8 letech uběhnout maratonskou štreku, tedy 42.195m. Bez jakýchkoliv ambicí, soubojů s časem jsem si v minulosti užil dost, teď šlo o to překonat sám sebe a hlavně tu potvoru co se ve mě usídlila-Bechtěreva. Každopádně rozhodnutí padlo a já teď čekám na zítřejší start. Osudové startovní číslo už mám doma.

Příprava na Modelcity

Předevčírem jsem se po 2 měsících dostal k tomu, že jsem opravil všechny šrámy na svých bojových strojích, aby vůbec byly schopné letu v poslední letošní akci v Modelcity. Mustang byl po Kobří kůži celkem v pohodě, zato Fokker odpočíval na skříni už od Miskovic v srpnu, kde dostal několik smrtelných ran, tu hlavní od Spada, se kterým lítá nejmenovaný killer. Nějak jsem to polepil, ale první starty podle všeho absolvují až v Modelcity, dřív nebude čas ani na zálet. Snad sem nezapoměl za ty dva měsíce držet kniplíky.

Poslední soutěžní kombat 2008-Kobří kůže

Poslední pohárová soutěž byla super. Aspoň pro mě:-) Poprvé finále, celkem 6-té místo. Skoro celý den lilo, místama vždycky na chvilku vykouklo slunko a hned zase lijavec. Ale ve finále bylo modro,jak je vidět i na fotce. Už ranní cesta byla výborná. Vyrazili jsme s Markem brzo ráno, u Bochova se za nás kombatím stylem zavěsil Helmík a chvílema jsem měl pocit, že mi chce sekat za autem stuhu nebo co. Ta naše jízda se trochu podepsala na Markově kondici, museli jsme zastavit aby se nadýchal čerstvého kyslíku a já abych neměl na letadle to co tam nepatří. Nakonec jsme všechno zvládli, uspělia s trochu rozbitým Mustangem navečer mohli odjet. Díky za fajn akci,která sice byla už v září, ale až teď sem se dostal k tomu, že jsem ve foťáku našel fotky z akce.

Jak jsem přelítal Zbeka :-)

V sobotu se piloti EPA a WWI+ sešli na modelářském letišti v Miskovicích u Kutné Hory a odlítali další ze soutěží poháru. Výsledky a pohárové přehledy jsou k dispozici na stránkách www.epacombat.cz a www.epacombat.cz/ww1/ . Jsou to pouze fakta, která nic neřeknou o perfektní atmosféře, která se nesla celým dnem, v poledne provoněná výtečným guláškem. Asi jediné, co mi chybělo, byla učast Hickse a Bubeníka. Prostě mi chybělo Hicksovo kvílení: SÉÉÉÉÉK,SÉÉÉÉÉK. A Bubeníkovo: KULIČKY, CHCI VIDĚT KULIČKY, AŤ SNĚŽÍ.....!!!!!!!!! Nicméně kuličky z nebe padali a celkem dost. V EPA sem s Mustangem proletěl soutěží celkem v pohodě, neslaně, nemastně. Závěrečný výsledek 2 seky a 3 heaty bez killu s téměř celým časem znamenali 656 bodů,tedy horší standart, celkové 11.místo z 23.pilotů. Ale zase sem si odvezl celý éro, narozdíl od pár ostatních, kterým jsem měl možnost dělat rozhodčího. Asi to byla náhoda, ale ve druhém kole jsem startoval v posledním heatu, bylo dost času, tak jsem rozhodcoval všechny předchozí heaty. Každý můj pilot předvedl famozní kill a krásně rozšlehaný éro. Ve finále EPA jsem pak zaběhl k Soptíkovi, jestli nechce náhodou asistenci. Lítá a najednou kill. Říkám mu, pomůžu ti, lepíme chybějící směrovku z kousku překližky nebo co to bylo. Lepu mu na kobru vteřiňák, Sopťa bručí, NE TOLIK, BUDE TO CELÝ BÍLÝ!! Zkouška,házím. Aircobra letí, Sopťa letí přímo do centra boje,najednou éro mění směr a v plné parádě to míří zase na přistání. Přistála trochu natvrdo a Sopťovi už ani nevadí, že je směrovka trochu od lepidla. Tohle éro ho bude potřebovat aspoň tubu:-)
Zato WWI+ mi vysloveně vyšla:-( Fokker lítal jak jsem pilotoval, tedy nahov...Seků "0", ve druhém kole po 2 minutách odešlo servo křidélek a Fokker se odporoučel do pole. No nic, stejně sem poslední, tak je to jedno. Díky ochotě jednoho kolegy co mi pujčil jiné servo, sem Fokkera zprovoznil pro finále. Kpt.Jas mi půjčil prodlužku k servu a tak Fokkřík do finále šel. Říkám si, hlavně opatrně, aby se nic nestalo. Běží třetí minuta, párkrát sem popotáhnul cizí stuhu, říkám si, tak už.....a mám v letadle Sopťovýho SPADA. Fokker se ve vzduchu rozložil a zvolna sněží k zemi (Bubeník by jásal). Konec. Odkládám vysílačku, lítání skončilo. Vyměníme si se Sopťou pohled a on běží na pole, Spada ještě opraví a něco odlítá. Já si po heatu dojdu pro trosky a poskládám si je do auta. Sopťa pak říká: co si dělal. Já na to: letěl sem rovně, tys mě sejmul. A on: já sem taky letěl rovně. Takže jsme oba letěli rovně a ty blbci v letadlech se neuměli vyhnout. Jo, to je kombat. No nic, dojedem koupit vteřiňák, vyřežeme nový vzpěry křídel a pustíme je znovu vstříc modré obloze a tomu hezkému pocitu jménem adrenalin.