Tak tohle jsem napsal Karlovi, když se dotazoval, jak sem dopadl v Plzni na silniční stovce. Přesné vyjádření situace. Prostě, když není natrénováno, tak nejde očekávat výsledek. Na druhou stranu, každá zkušenost se počítá a úročí. A tady sem mohl na trati úročit o dvě hodiny déle, než normálně. Takhle pomalu jsem 100km nikdy neběžel. Ani ve svých zelenáčských začátcích. Holt, vždy musí být jednou poprvé. Pár lidí si tentokrát v Plzni klepalo na čelo. Že proč to tedy takhle morduju až do cíle? Proč to nezabalím jako někteří ostatní? Co z toho? Kdybych měl vždy běhat jen na bednu, tak to bych si toho asi moc neužil. Možná už se blíží ta doba, kdy na ní prostě nedosáhnu. Tak proto mám balit závody? To ne, to by vždy mohli do cíle doběhnout jen tři. A ostatní by to prostě v průběhu sbalili s pocitem: tak dneska to nevyšlo, zkusím to příště. Prd.
Nikomu sem nepotřeboval nic dokazovat. Potřeboval jsem dokázat jenom sám sobě, že to prostě zase uběhnu. Že ta černá díra, která přišla na konci roku 2018 je definitivně pryč, že jsem se už odrazil ode dna a bude to jen lepší. A ono to bude lepší :)
Díky Petrovi za jeho support, gratulace vítězům. A jsem rád, že jsem na tomhle mejdanu mohl aspoň hrát běžecký komparz. Ale příště, příště kluci bacha ! Budu opět usilovat o hlavní roli :)
MČR 100km, 6.4.2019 Plzeň, 14.místo, 9:13:10 hodin.
