pondělí 15. září 2014

Winschoten 2014. No, tak to nevyšlo...

Tady to ještě bylo fajn.
Do Winschotenu jsem se moc těšil. Obzvlášť po tom loňském výsledku. Jenže není každý den posvícení.  Tedy, někdo tam posvícení měl. Dan je ve Winschotenu skutečně hodně známý, skoro bych řekl že známější než místní starosta. Má tam podél trati několik fanklubů, v cíli měl krásný transparent k výročí své desáté účasti. Desetkrát tam na trati stál snad jen ten borec co to chodil v dřevákách a dával jen 50km trasu. A navíc, letos tam Dan vyhrál počtvrté! Už to, že vyhrává jen v sudé roky mě mělo před letoškem varovat:) A já bláhově spoléhal na svoje startovní číslo 11. Kecy v kleci. Bylo mi líto těch neznámých holanďanů, kteří si dali práci a vyrobili mi u milníku druhého kilometru transparent: RADEK BRUNNER, lucky number 11. Skoro jsem se jim po tom průseru chtěl jít omluvit. 

Před týdnem na Baroko maratonu mě to už mohlo varovat, běžet ho na 165 tepech a být unavený a ztahaný po výsledku 2:52, tady něco nehraje. Po doběhu se mi tam navíc udělalo trochu šoufl, ještě že mi Pavel Sedlák poskytl trochu toho trávníku vedle svého auta. Do středy mě pak trápili unavená stehna a vůbec všechno tak nějak nesedělo tak, jak mají puzzle před velkým závodem zapadat.  A sobota pro mě byla jedním velkým trápením. A o to víc mě to mrzí, protože medaile tam letos leželi fakt hodně nízko. Ale nemá smysl brečet nad rozlitým mlíkem. Já si z toho vzal ponaučení, všechno jsem si prošel a promyslel. A myslím, že řešení znám. Takže se teď zavřu do svojí běžecký alchymistický laboratoře a vylezu z ní až 25.10.2014 v Plzni na republikový šampionát na 100km. A buď bude moje analýza situace správná a nebo je všechno ještě jinak. 

Tohle byl poslední zápisek na DailyMile. Napsal jsem si ho v sobotu večer, pod větrným mlýnem ve Winschotenu. 

Winschoten 100km. DNF. Smutek kam se podíváš. Od Baroka se z toho dostávám, evidentně to nestačilo. Myslím, že mi už minulý týden tělo chtělo něco naznačit, já ho ale jako správný blbec neposlouchám. Vyběhl jsem rozumně, šli jsme čtyři společně, tempo cca 4:00-05/km. Normálně bych při něm měl tepy do 140, tady to ale jelo nad 150. První varování. A když jsem po 20 kilometrech zjistil že jsem opět unavený a těžknou mi nohy, začalo to jít z kopce. Maraton za 2:52 ale to už jsem dupal po 4:30 a nebyl schopný přidat. Jak velký rozdíl oproti loňsku. Po padesátce to zase spadlo přes pět a pak už jsem jen chtěl opustit medailovou pozici abych nevzdával z bedny. Šedesátý pátý znamenal stopku. Dostal jsem křeče do nohou, pak do prsou a byl konec. Zastavil jsem. Odvezli mě, zkoukli EKG a propustili. Stydím se, že jsem to zabalil. Ale jak mám závodit když nejsem schopný běžet? Nikdy jsem nevzdal ale tohle pro mě bylo vysvobození. Asi toho letos už bylo moc, asi jsem neodpočíval a chtěl všechno ztrhat. Asi bych o tom měl víc přemýšlet. Letos mi všechno vycházelo tak jsem teď padl na držku. Bylo to potřeba. Bolí to, ale žít se s tím dá...
Zbytky ve sprše.


Garmin Forerunner 620 - můj nový parťák


Neopouštěj staré známé pro nové… 


UPDATE: díky spolupráci s GARMINem Vám můžu nabídnout lepší cenu při nákupu produktů téhle značky. Pokud tedy uvažujete o nějakém novém strojku na běhání, zeptejte se: runner.cz(@)me.com

Tak nějak bych tohle povídání mohl nazvat. Ale nemůžu. Protože já toho svého starého známého opustil. A ani jsem kvůli tomu nebyl nějak zhroucený a smutný. Kdo to byl? Byl to můj sporttester Suunto Ambit. Strávil jsem s Ambity skoro dva roky, dostal jsem je v roce 2012 pod vánoční stromeček a za těch 20 měsíců jsme společně naběhali přes 12.000km. Jaký byl tedy důvod, že jsem je tak klidně odložil? Je to Garmin Forerunner 620. Když se objevil na trhu, nevěnoval jsem mu žádnou pozornost. Bral jsem ho jako další sporttester v řadě. Ale vzhledem k tomu, že běhám docela často, v podstatě každý den, tak o běhání trochu přemýšlím. Přemýšlím o tom, co dělám špatně, co dobře a co bych mohl ještě třeba zlepšit. Vzhledem k tomu, že už jsem letos v kategorii veteránů, nemůžu počítat s tím, že moje výkonnost co se týká rychlosti půjde nějak zázračně nahoru. Vím ale, že jsou určité aspekty, které můžou celkovému výkonu pomoci. Tak třeba: kadence kroku, to jak moc při každém kroku skáču nahoru místo toho, abych tuto energii směřoval dopředu, jak dlouho se mi noha při každém kroku válí na zemi… Všechny tyhle drobnosti umí Garmin Forerunner 620 ukázat. A proto jsem mu dal šanci a chtěl ho vyzkoušet.  Přeci jen, pokud bych každý tento parametr o chloupek zlepšil k ideálu, mohl bych se stejným úsilím běžet rychleji, kdybych měl vlasy, tak skoro tak rychle, že by mi vlasy vlály. 
Garmin Forerunner 620 má dotykové ovládání. Trochu jsem se toho bál ale jak jsem zjistil, je to zcela v pohodě. Dokonce i při závodě se dají klidně nastavovat jednotlivá pole na displeji podle potřeby. přepínání mezi obrazovkami je bezproblémové. Jedna věc mě ale trochu překvapila: nejde zamknout displej a tlačítka proti nechtěnému zastavení nebo zmáčknutí. U Suunta jsem prostě při závodě vše zamkl a nehrozilo že něco zastavím nebo vypnu. Uvidím, jak to bude fungovat tady, zda to nebude trochu problém, hlavně v zimě, když máš hodinky někde pod deseti bundama a ještě v rukavici.
Ohledně nastavování: velmi rychle jsem si zvykl, že si v průběhu tréninku můžu každé políčko na displeji nastavit podle toho, co zrovna chci vidět, rád využívám virtuálního pacera. A není nic lepšího, než vyběhnout proti soupeři který běží v tempu 4:30 a pokud se mi zrovna běží dobře tak ho během tréninku přenastavit třeba na 4:00 . U Suunta to musíš nastavit na jedno tempo a to nahrát do hodinek, dost nepohodlné. 
Běhání podle tepovky jsem nikdy moc nepoužíval. Hrudní pás u Suunta mě škrtil a blbě se mi v něm dýchalo. Nevím jak jsou na tom ostatní pásy od Garminu ale ten co je u FR620 je fajn. Odběhl jsem s ním zatím 180 km a nemám s ním problém, že by tlačil, padal, dusil. Prostě funguje. A zjišťuju, že hlídat si tepy v určité úrovni je docela fajn a dá se tím celkem slušně trénink optimalizovat a při závodě naopak vidět, zda jsem to tak trochu nepřepálil a neběžím nadoraz hned od začátku. 
Za těch 14 dní co je mám, máme společně naběháno 280km a myslím, že si budeme rozumět. Vyzkoušel jsem je už i na dvou závodech, Baroko maraton a stovka ve Winschotenu. Ve Winschotenu jsem tedy nakonec musel po 5 hodinách skončit, ale jaký bylo překvapení, že baterie FR 620 ukazovala stále přes 50% nabití. Znamená to, že výdrž 10 hodin by měla být fakt reálná. 
Takže zatím spokojenost na jedničku. Pokud Garmin nebo někdo jiný nevytasí nějaký nový trumf, který by FR 620 přeskočil, zůstanu u nich.

MINUSY
chybí trasy, navigace k cíli (když jsem běhal někde kde to neznám, uložil jsem si u Suunta výchozí bod a pak se k němu podle šipky mohl vrátit a nebloudit)
slabý kontrast displeje (snad bude odstraněno v dalším fw)
chybí virtual racer, je k dispozici pouze virtual pacer v konstantním tempu(to u Suunta ale taky)

PLUSY
kadence funguje i bez hrudního pásu
tep funguje perfektně, na začátku běhu neukazuje nesmysly jako se mi stávalo u suunta
tepák pocitově příjemný a na těle nevadí, u suunta mi po cca 10km padal
oproti suuntu je forerunner krásně lehoučký
Vše jde snadno nastavit v hodinkách-změna polí na displeji, různé intervaly v tréninku...u suunta jde vše nastavit jen v počítači a pak nahrát, před závodem něco nenahraješ(zapomeneš)=nemáš
bezdrátová synchronizace - přiběhnu domů a mám trénink automaticky nahraný v Garmin connectu, Suunto musíš vždy připojit kablíkem(pokaždý tedy začne hned nabíjet=co to udělá s baterkou?)






pondělí 8. září 2014

Fitbit, Nike nebo Garmin Vívofit?

UPDATE: díky spolupráci s GARMINem Vám můžu nabídnout lepší cenu při nákupu produktů téhle značky. Pokud tedy uvažujete o nějakém novém strojku na sebeměření, zeptejte se: runner.cz(@)me.com

Aktualizováno 8.9.2014-více na konci článku.

Jsem tak trochu hračička. Při běhání mám rád když vím kolik jsem uběhl, jak rychle, za jak dlouho. Když mi hodinky navíc do mapy zakreslí kudy jsem běžel a v grafu ukáží stoupání a klesání, mám z toho radost. Nemůžu ale pořád jen běhat. Člověk se hýbe celý den a je škoda toho nevyužít a nesledovat. A tak jsem od loňska postupně otestoval několik  věciček, které měří kroky, nachozené kilometry, kvalitu spánku a kalorie. Loni v červenci jsem v Londýně koupil Nike Fuelband. Bylo to spíš tak ze zvědavosti a tím, že jsme s Markem očumovali v Apple storu a chtěli jsme něco koupit. Hned po prvních dnech jsem z něho byl nadšený. Neustále jsem kontroloval, kolik kroků jsem nachodil. Ukázalo se, že při běhání ale měří absolutně nepřesně. Nedala se nastavit délka kroku, takže třeba při 100km závodě mi naměřil jen 62 km. Prostě si asi furt myslel, že jen chodím. V aktuální verzi aplikace na iphone už dokonce ani nachozenou vzdálenost neukazuje, takže jsem asi nebyl sám, komu tenhle údaj neseděl. Fuelband neměl budíček, nesledoval ani spánek. Strávil jsem s ním 3 měsíce a prodal ho. Další v řadě na zkoušku byl Fitbit Flex. Příjemně lehoučký pásek, který je i vodotěsný, má budíček a vibracemi tě fakt spolehlivě probudí. Moc fajn vychytávka. Navíc parádně měří spánek. Díky němu jsem začal sledovat, jak se mi daří v tréninku v závislosti na kvalitě a délce spánku. To by člověk neřekl, jak velký je rozdíl, když naspí za týden 42 hodin nebo 55 hodin. Ohromný. Taky mě překvapilo, jak jsem po těžkých trénincích unavený, že usínám během 7-8 minut a spím jak poleno minimálně 3 hodiny do prvního vrtění. Jedinou vadou na kráse Flexu je, že nemá displej, vše indikuje jen 5-ti diodama, takže hodinky nenahradí a pokud cheš vědět, kolik jsi nachodil a naběhal, musíš do aplikace na telefonu. Mimochodem, tahle aplikace je celkem povedená, synchronizace funguje průběžně celý den přes BT. Fitbit se mi zalíbil ještě další věcí, a tou jsou Challenge. Neskutečná motivace. Můžeš soupeřit s lidmi z celýho světa, kdo nachodí denně víc kroků, případně kdo je přes den nejvíce aktivní a má tak zaznamenaných více aktivních minut. Existují dokonce i Fitbit ligy, kde se soutěží jako v tenisových turnajích, pavoukem a vyřazovací metodou. Díky tomu, jsem třeba jeden den naběhal i 60 kiláků abych dokázal postoupit do dalšího kola. V tomhle je Fitbit jednoznačně nejdál ze všech konkurentů, a to díky otevřenosti API. V lednu se začal v USA prodávat nový model Fitbitu-Force. Ten měl oproti Flexu displej a dal se tak využít i jako hodinky. Navíc měří i nastoupané metry a tak se dá sledovat, kolik schodů člověk za den nachodí. Jedinou nevýhodou tak byla nevodotěsnost. Force jsem objednal přes Ebay a za dva týdny ho měl doma. Pár dní poté, ho výrobce stáhl z trhu vzhledem k problémům v nějakým lepidlem při výrobě, kdy se lidem objevovala vyrážka na ruce. Já ho používal asi dva měsíce a žádný problém jsem nezaznamenal. Naopak, jak Fitbit Flex tak i Force podle mě byli ze všech dosavadních sledovačů dne nejpřesnější. Na běhání se dala nastavit délka kroku, takže přesnost při konstantním tempu byla velmi dobrá a Fitbit dokázal při maratonu naměřit 41,5km. 
Pak se na trhu objevil Garmin Vívofit. Na první pohled se mi vůbec nelíbil. Divný design, divná aplikace. Ale přesto mě furt něco v hlavě vrtalo a lákalo ho vyzkoušet. Okukoval jsem ho na výstavě a za dva dny už ho měl doma. A ten design se mi nakonec zalíbil. Co mě na něm fakt dostalo je výdrž na baterii. U Fitbitu jsem nabíjel jednou za týden a většinou to vyšlo na víkend. Kabel jsem k němu často zspoměl v práci, takže problém. Navíc pokud kabel ztratíš, jsi nahraný, protože ho ničím jiným nenabiješ a kabel v ČR náhradní nekoupíš. Nike Fuelband jsem nabíjel cca po týdnu, ale ten se dal vrazit do USB nebo do nabíječky od iPhonu takže to byla celkem pohoda. Ale Vívofit? To je jiná liga. Tady nabíjení prostě neřešíš. Takhle má výdrž fitnáramku vypadat. 24 hodin sledování. Další výhodou u něho je, že na displeji vidíš stále údaj, třeba čas. U Fuelbandu i Fitbitu Force je potřeba zmáčknout čudlík, tedy úkon navíc. Nevýhodou Garminu je, že neumí budit a nemá podsvícení . Tyhle dvě věci jsem mu ale odpustil, protože mě neotravuje nabíjením. Pak taky neumí sledovat příjem kalorií nebo jsem na to aspoň nepřišel jak. U Fitbitu si můžeš do aplikace nebo na kompu zadávat co sníš a vidíš neustále jestli vydáváš tolik kalorií kolik jich přijímáš. Tohle mě tedy stejně nezajímalo, protože sním na co přijdu a zapisovat to je k ničemu ale někomu to může u Garmina chybět. Aplikace na iphone není tak hezká, jako u fitbitu nebo nike. Ale je to nová věc, za ty tři týdny co vívofit mám, se aplikace dvakrát aktualizovala a už v ní jsou i výzvy( challenge), což jsem nadšený, takže už zase můžu krokovat proti soupeřům třeba z Austrálie. Přesnost při měření kilometrů ale není nic moc. Při tempu 5:00/km dokáže měřit téměř 100% přesně. Při rychlejším běhu je ale mimo. A to o desítky procent. Inženýři z garminu budou muset na tomhle ještě hodně zapracovat. Mimochodem teď v sobotu na Perun sky maratonu mi naměřil celkem přesně, ale bylo to hodně pomalý a cupitavý. Spánek neměří tak přesně jako Fitbit, prostě ve chvíli kdy ho přepneš do sleep modu tak začne měřit. Fitbit měří spánek až od momentu, kdy fakt spíš. Na tomhle by mohli taky zamakat. Ten údaj v grafu je ale garmin connect s ním nepracuje, což je škoda. 
Takže rychlý zhodnocení:
Nike Fuelband-pěkná aplikace, pěkný design trackeru, jinak nejslabší výstup dat. Nemá budík, neměří vzdálenost, neměří spánek.
Fitbit Flex-dejte do něj displej a bude to nejlepší tracker na trhu. Pěkná aplikace, fajn budík, přesné měření spánku i kilometrů při běhání. Škoda nutnosti nabíjet každý týden.
Fitbit Force-top model, který má skoro vše. Jen není vodotěsný a aktuálně se nedá koupit.
Garmin Vívofit- aktuálně můj tracker. Na design aplikace jsem si zvykl, na to, že nemá budík taky. Je vodotěsný a lze s ním i plavat. Ze všech co jsem měl má jako jediný aplikaci v češtině a myslím, že ho bude brzy používat i hodně CZ lidiček. U Garmina nespí, pravidelně vylepšují, takže těch pár much, zejména s přesností určitě vychytají.

Aktualizace článku 8.9.2014:
S Vivofitem jsem od 16.4.2014 kdy ho mám nachodil přes 4.000.000 kroků, takže si můžu troufnout trochu zhodnotit. Po všech těch zařízeních, které jsem měl ho považuju za nejlepší z nich. Jediné co mi trochu kazí tu dokonalou radost je nepodsvícený displej a absence budíku. Ale pak už jsou to jen samá pozitiva. Byla to dobrá volba.
Garmin Vivofit mezitím přidal několik updatů:
1.Běžci si už můžou nastavit délku kroku podle sebe nebo to nechat na automatickém vypočítání.
2.Dá se nastavit automatické spuštění aktivity běh(jde to i bez tepáku).
3.Aplikace je propojená se službou MyFitnessPal pro počítání kalorií a zadávání toho co jste přes den snědli.
4.V aplikaci jsou výzvy-můžete soutěžit s ostatními Vivofiťáky kdo toho za týden nachodí víc.
5.V aplikaci je možnost napárovat chytrou váhu, já to používám s váhou iHealth.
6.Aplikace zaznamenává osobní rekordy-který den jsi nachodil nejvíc, který měsíc, jak dlouho plníš denní cíl...
Jak je tedy vidět, většina nedostatků, které jsem zmiňoval v původním článku Garmin během pár měsíců odstranil.

5.9.2014 navíc Garmin vypustil do světa info o novém náramku Garmin Vivosmart. Sice se výdrž oproti Vivofitu snížila na cca týden ale tento model posouvá Garmin do segmentu smartwatch. Vivosmart umožňuje notifikace z telefonu, vibrace, podsvícený displej. Vše co Vivofitu chybělo. Jen ta výdrž. Jsem na něj zvědavý až ho odzkouším.  To si nemůžu nechat ujít.

Takhle vypadá záznam z Garminu Vívofit z Perun Sky maratonu.
Fitbit Force a záznam počtu kroků.
Garmin Vívofit a záznam počtu kroků.
Nike Fuelband a záznam počtu kroků.









Garmin EPIX PRO 51mm, druhá generace EPIXů s ultravýdrží

  AMOLED displej-žhavé téma pro spoustu diskuzí.  Na facebookových diskuzích a pod různými články a recenzemi se často řeší výdrž hodinek s ...