středa 14. prosince 2016

Krátká poznámka ke Garmin Forerunner 35





Už hodně dlouho jsem nepsal o žádným měřícím strojku od Garminu. Ne snad proto, že bych na Garmin zanevřel a požíval něco jiného. Ale prostě nic z nových sporttesterů mě nezaujalo natolik, abych z ruky sundal svého Fenixe 3. Takže jsem ho celý rok odkládal jen při nabíjení. Až mě to samotného překvapilo. Moc rád objevuju nové věci a zkouším to co se na trhu objeví. Ale prostě nic Fenixe nedokázalo přebít na více než pár hodin. A teď se najednou objevil Forerunner 35. Tedy ne teď, on už se několik měsíců prodává ale ačkoliv jsem ho dostal půjčený už v říjnu, teprve před 14 dny mě napadlo ho pořádně prubnout. A jak to dopadlo? Nosím ho od té doby nonstop. Fenix zatím odpočívá v šuplíku. Proč? Co je na FR 35 tak úžasné, že stojí za to ho vyměnit za Fenixe? Za vlajkovou loď Garminu? No a to je právě ono. Ono na něm není nic úžasného. Žádná KEY FEATURE se nekoná. Umí jen zlomek toho, co zvládne Fenix, nenahrajete do něj trasu, trénink z Connectu, neukazuje grafy převýšení, neumí měnit Watchface, neumí ConnectIQ... a tak bych mohl pokračovat. Tak proč ho sakra mám tak dlouho na ruce? No a to je právě to zvláštní. Umí toho málo ale to co umí je přesně to, co vlastně skutečně na hodinkách využívám. Celý den počítá kroky a měří tepovku, informuje o sms a voláních z telefonu. A když běhám, tak mi ukaziuje přesně to, co potřebuji. Přesně to samé, co mám nastavené u Fenixe. Navíc displej FR35 je perfektně čitelný, čísla na displeji jsou větší než u Fenixe a nemám tak problém s přečtením. Dá se u něho nastavit jednoduchý trénink typu: rozklus, intervaly s meziklusem, výklus. Včetně upozornění při opuštění požadovaného rozsahu srdečního tepu. Nic víc nepotřebuju. Má optické měření tepu, které jak víme není vhodné pro intervalové tréninky. Ale pro dlouhý běh v určitém tepovém rozsahu je plně dostačující. Tady mi vyhovuje víc než optika u Fenixe, který je výrazně těžší a na ruce se tak víc hýbe a dochází k velkým nepřesnostem optiky. U FR 35 je to použitelné. Lehkost 35 na ruce je fantastická, prostě nejsou vůbec cítit. Řemínek je měkkoučký, nic neškrábe, nic nevadí. Krásnou a dlouhou recenci napsal Michael Novák, doporučuji pro zájemce o koupi přečíst. Najdete jí na gone4run.blogspot.com. Já se v technické části hodinek nehrabu, využívám jen část funkcí. Je mi jedno jak některé věci pracují, jen chci, aby pracovali pro mě. A to co potřebuju, to chci aby fungovalo. A tady to funguje na 100%.

Několik lidí se mě už ptalo, co tedy na nich vidím, proč je používám? No proč: začali se mi líbit a vypadá to, že se spolu ještě parkrát proběhneme. Protože na to moje běhání mi Garmin Forerunner 35 bohatě stačí.
Doplněno 23.12.2016
Protože jsem v jiných článcích o FR35 četl několik nepřesností, tak tedy upřesnění k hodinkám: 
1)pro aktivitu je možné nastavit až 4 obrazovky po 1-3 datových polích. 5 obrazovka je čas. Všude se píše pouze o dvou, není to pravda. Hodinky tedy mohou ukazovat až 12 různých údajů z aktivity.
2)intervalový trénink jde nastavit více uživatelsky, než bylo jinde popsáno. Interval může mít podobu vzdálenosti nebo času, stejně tak odpočinek. Lze nastavit rozklus, výklus. Nejde nastavit intervalový trénink formou různě dlouhých úseků, uživatelsky nastavitelné jsou pouze dva intervaly, které se mohou libovolně dlouho opakovat. Typicky tedy: interval-odpočinek. 
3)Lze nastavit při aktivitě alarm buď pro určitý rozsah tepové frekvence, čas, vzdálenost nebo třeba překročení určitého počtu kalorií.


čtvrtek 10. listopadu 2016

Spartathlon 2016

O letošním Spartathlonu jsem toho napovídal už tolik, že ani nemá smysl něco dalšího psát. Snad jen si uložit to co bylo řečeno, abych se tím mohl trochu motivovat na další rok. Protože já už vím, kde chci být 29.září 2017.


Takový nádherný dort jsem dostal.

První srozumitelný popis toho, co se mi honilo hlavou pár hodin po doběhu:

Stal jsem se bronzovým poslem pana krále. Cesta ke snu nebývá rovná ale většinou plná klikatých zatáček a slepých uliček. Nejsem už nejmladší, abych mohl pořád bloudit naslepo. Tuhle cestu jsem si vysnil, včera ráno vyběhl s ostatními a dnes ráno za soumraku dorazil ke králi. Ten, kdo na Spartathlonu dokázal přiběhnout do cíle za tmy, byl pro mě nedostižný borec. Pan NĚKDO, ULTRAMARATONEC A MůJ VZOR. Cestou v noci krásně svítili hvězdy. Spadlo jich 5. Tolik jich tedy stačí ke splnění cíle. Cíle tak velkého, že i když mi asi 25 km před cílem hlásili ,že mám hodinu náskok na dalšího v pořadí, pořád jsem se otáčel. Měl jsem strach, že mi to někdo sebere. Posledních 50 km jsem proběhl v podstatě bez jediné zastávky. Naposledy jsem se ohlédl 100m před cílem. Teprve potom jsem si dovolil zpomalit. Díky všem, co mi říkali, že jsem blázen když přemýšlím o medali ze Spartathlonu. Díky, že jste mě tím hnali do cíle. Dá se to. I oni jsou jen lidi a můžeme s nimi soupeřit.
Myslím, že víc k tomu nemá smysl říkat. Je to jednoznačný vrchol toho, co se mi kdy povedlo v běžeckém životě. Možná, že se tohle už nikdy a nikde opakovat nebude. Ale i tak to bylo hezký.



Vše co jsem ke Spartathlonu řekl, je tady v těch rozhovorech:
Český běh 1.
Český běh 2.
Rungo

Pokud někdo neví, co to vlastně ten Spartathlon je, tak není to žádný Spartan race, žádný plazení v bahně ani tahání břemen. Je to prostě obyčejný proběhnutí na vzdálenost 246,8 km. Z Athén do Sparty. Spartathlon na wikipedii

Vše ostatní bylo asi jenom opakování už řečeného. Snad jen článek na portálu BEHEJ.com stojí za zmínku, údajně se stal během dvou dnů nejčtenějším článkem historie portálu.
Nic z toho ale nenahradí ten pocit, který zažije ten, kdo doběhne do spartathlonského cíle. A já věřím, že to co jsme tam společně s klukama letos udělali, bylo dostatečnou motivací pro další běžce. A že za rok nás bude na startu zase o trochu víc. Protože platí rovnice: víc běžců=víc srandy.

Použitá výbava:
botky-New Balance Boracay 3
šortky-Compressport Run Short
návleky na lýtka-Compressport R2 Swiss
ponožky-Compressport V2.1 Pro
brýle-Gloryfy unbreakable G4
výživa-Enervit Enervitene, Enervit Power Sport Competition
hodinky-Garmin Fenix 3 HR
hlava, nohy-vlastní model

Záznam z hodinek Garmin Fenix 3HR. Je bez mapky a bez objektivního tempa, protože jsem měl GPS vypnutou, nicméně celkovou vzdálenost hodinky spočítali velmi přesně.
Spartathlon 2016




středa 24. srpna 2016

Jak trénuje špička Spartathlonu?


Spartathlon 2016 se blíží. Posledních 36 dní do startu. To co se nenatrénovalo do teď, to už se nedožene. V těch posledních týdnech je to spíš alchymie. Nic nepřetáhnout, nezranit se, neonemocnět. Prostě zvládnout fázi zvanou TAPPERING na jedničku. Je to velké umění tohle dokázat. Kdo to všechno dokáže nejlíp, ten uvidí první sochu krále. 
Možná by ale někoho mohlo zajímat, jak se na Spartathlon připravovali ti, kteří loni uspěli. Jsou to stejní lidé jako my, z masa a kostí, kteří stejně jako my mají rádi běhání. 

Takže?

Trochu jsem komunikoval s těmi, co na Spartathlonu loni obsadili bedýnky. Zajímalo mě, jak trénují, kde je to tajemství. A co jsem zjistil? V podstatě to, co už jsem věděl. Tedy, že cesty ke stejnému cíli jsou různé. Že ne všichni jdou po stejné trase. To, co by jiného zabilo vede u jiného k triumfu a naopak trénink někoho, by jinému vůbec nepomohl. Je tam ovšem jeden zásadní prvek, který je pro všechny téměř shodný. Celkový objem týdenní kilometráže. Kdo by se domníval, že cesta ke Spartathlonskému vavřínu vede přes ohromný objem kilometrů, je úplně vedle. Všichni běhají standardní průměrný týdenní objem okolo 150-180 km. Tedy to, co se u maratonu mnohdy udává jako minimální objem aby byl vůbec nějaký výsledek. A tady se z toho běží hned 246km. Všechno jednoznačně ukazuje na jednu zásadní informaci a poznání. Ultramaraton v délce Spartathlonu ( nebo třeba 24 hodin) tvoří z velké části mentální připravenost závodníka. Aktuální pohoda v den závodu, psychická příprava na průběh závodu před startem. Nadneseně se totiž dá říct, že to co běhá světová špička v tréninku, to běhá i mnoho dalších. Pak ale rozhoduje právě ten moment vnitřní odolnosti člověka, když začnou nohy bolet, když nastanou první krize. Tam se teprve ukazuje, kdo je ultramaratonec na špici a kdo ten v davu za ním. A tihle čtyři, o kterých se zmíním, ti to evidentně zvládli rozklíčovat velmi dobře. 

O kom tedy bude řeč?
Florian Reus

Florian Reus (1984)
2015-vítěz Spartathlonu v čase 23:17:29, Mistr světa v běhu na 24 hodin s výkonem 263km

"Obvykle běhám 150 - 170km za týden. Nejdelší běhy jsou obvykle 35 a 40 kilometrů. V posledních 8 týdnech před závodem jsem běhal o něco méně než 200 kilometrů. V tomto období jsou nejdelší tréninky 50 nebo 60 kilometrů. 3 týdny před 24h-závodem nebo Spartathlonem obvykle běžím krátký závod, například 10 kilometrů nebo 21,1km. Po dvou dnech s málo kilometry běžím nejdelší týden (od středy do středy) s 220-250km. To znamená o víkendu dva týdny před 24h jdu dlouhou jednotku 70-80km. Poté začnu fázi ladění k závodu. Tempo v dlouhých bězích je velmi rozdílné. Je to mezi 4:30 min / km a 6:00 min / km, ale často běhám s 24h-tempem, což je 5-5:30/km. "
Dan Lawson

Dan Lawson (1973)
2016-3.místo na Badwateru 23:52:43
2015-2. místo na Spartathlonu v čase 23:53:32, 24.místo na MS 24 hodin s výkonem 241 km

“Běhám týdně 180-190km. Podstatné jsou tři zásadní tréninkové jednotky týdne. Jeden den intervalový trénink v tempu 3:15/km(200-500m úseky). Jeden den tempo maratonu (cca 4:00/km). A pak dlouhý běh. Dlouhý běh cca 4 hodiny a někdy jako kvalitní trénink až 12 hodinový závod. "
Kim Hansen

Kim Hansen (1975)
2015-3.místo na Spartathlonu v čase 23:54:37, 5.místo na MS na 24 hodin s výkonem 257km
2014-dánský rekord na 100mil 14:12:00

“Běhám týdně okolo 180 kilometrů. Nemám žádný tréninkový plán. Moje běhy jsou v maximální vzdálenosti 30km, spíš ale běhám kratší-10 nebo 15 km a třeba 2x denně. Neběhám žádné intervalové tréninky, moje rychlost se neustále pohybuje okolo 5:00/km. Myslím si, že pro výsledek je nejvíc důležitá mentální část výkonu a na tu se soustředím."
Ivan Cudin

Ivan Cudin (1975)
vítěz Spartathlonu 2010, 2011,2014. Nejlepší čas  22:57:40.
osobní rekord na 24 hodin 266km

“ Můj týdenní objem je 120-150km, občas k 180km, to ale velmi zřídka. Běhám každý den o polední pauze okolo 15 km. Dvakrát týdně k tomu pak ještě přidám 15 km večer. O víkendu pak 1-2 běhy v délce 30-45km. Žádné intervaly, nic rychlého. Moje maximální tempo v tréninku se pohybuje okolo 4:00/km. Ale to vyjímečně, jen pár kilometrů. Jinak je většina kratších běhů na tempu okolo 4:30/km, dlouhé pak okolo 5:00/km. "

Co tedy tyhle krátké zpovědi ukázaly? Ke špičkovému výkonu na 24-hodinovce stačí běhat do 200km/týdně. Není potřeba se huntovat ohromným objemem kilometrů, prát úseky a tempa. Na dlouhém ultra je úplně jedno, jestli umíte maraton za 2:30 hod, jestli v tréninku uběhnete kilometr za tři minuty. Nikdo z výše jmenovaných neumí uběhnout silniční stovku pod 7:00 hodin. Přesto jsou na 24 hodin světovou špičkou. To tajemství je jinde. 
Oni ho objevili loni. Komu se to podaří letos?



Úplně jiná situace je ale v tréninku špičky na 100km. Takže o tom někdy příště.

úterý 28. června 2016

Krakonošova stovka 2016 a na vyběhání Olympijský běh 10km

Při vyhlášení jsme dostali každý lahváče na cestu.

Krakonošova 100. 9:39 hod. Krásný noční přeběh Krkonoš a jako bonus Sněžka. Všechno pěkný, jen po šutrech a kořenech to neumím a ztrácím. Taky občas bloudím a ztrácím. Vlastně to v terénu vůbec neumím a ztrácím. Jsem prostě ze silnice. Na druhou stranu jsem si absolvoval kus pure skyrunningu když jsem blbě odbočil pod Sněžkou. A vršek byl stále v nedohlednu. Chybama se člověk učí. Každopádně druhý místo beru všema deseti. Petr Hének běžel parádně a stejně tak Roman Košťák. Pěkně jsme si zabojovali. Výsledkem bylo výrazné posunutí traťového rekordu o hodinu a tři časy pod 10 hodin. Moje tělo teď hlásí, že tři stovkové závody v rozmezí čtyř týdnů jsou už trochu moc a že bych se o něj měl víc starat. Takže teď trochu odpočinku a další ultra až JUT za měsíc a pak Spartathlon. Byla to fajn páteční noc.

https://www.strava.com/activities/612519552


Vítězka žen, team SK Babice

Od sobotní Krakonošky jsem byl dost rozbitý, stehna mě celkem křečovali, což jsem ohodnotil jako že už stárnu a že jsem se v kopcích neflákal. Na středu jsem slíbil účast na Olympijském běhu v Praze ve Stromovce. Vůbec se mi tam tedy nechtělo, protože ještě ve středu ráno když jsem si šel zaběhat, tak jsem se loudal těžce přes 5min/km a nevypadalo to na nějakou rychlost. Ale znáte to, člověk si stoupne na startovní čáru, srdíčko se rozbuší a už nevidí napravo, nalevo, jen dopředu a k cíli. Takže jsme vyběhli a metelili to dva okruhy Stromovkou. Běžci na 5 km se po prvním okruhu odpojili a přede mnou zůstal jeden jediný, desítkař. Cca 200m přede mnou. Na 8.km se mi zdálo, že jsem se mu trochu přiblížil, běželo se mi celkem dobře, tak jsem trochu přidal a v kopečku u Planetária ho docvaknul. Byl tam trochu chumel lidí, co teprve dobíhali první kolo, prosmykl jsem se okolo něho, a šupajdil do cíle. Doprovodný cyklista to asi nezaregistroval, případně nedokázal mezi běžci prokličkovat a tak jsem předběhl i jeho. Komentátor hlásí: a už tu máme vítěze desítky, zkusíme mu natáhnout cílovou pásku, snad nám do ní nikdo nevběhne z ostatních běžců. Sotva to natáhli, já do ní vlítnul, oni na mě pomalu: vypadni, co děláš, to je pro vítěze, já na ně že jsem vyhrál, oni že prej ten co teprv přiběhne. Do toho komentátor že se spletl a že tedy ten v tom černém tričku je až druhý, no samá stranda. Trochu jsem s připadal jak v tom videu, kde ta nasleplá holka se zamlženýma brýlema vidí pásku a vlítne do ní a raduje se z vítězství a ona to je policejní páska okolo mrtvoly. Tak takhle to asi vypadalo.
Čas byl 33:46, což jsem tedy nečekal, já pomalík a jen půl minuty za osobákem? No aspoň jsem tím z nohou vytřásl únavu z Krakonoše. Definitivně.
https://www.strava.com/activities/617550674



sobota 4. června 2016

Silva hattrick

Jen telegrafický zápisek, aby mi to ve vzpomínkách nezaniklo. Po páté v Horní Stropnici. Asi o žádném jiném závodě jsem toho tolik nenapsal. Ostatně koukněte do historie tohoto blogu a uvidíte sami. Závod, který se mi vryl pod kůži. Letos jsem si říkal, po páté a naposledy. Ale jak jsem běžel, poznával stará známá místa, bylo mi trochu líto, že by to bylo naposledy. Takže se možná ještě vrátím. Je to tu hezký.

Záznam z Garmina.
https://connect.garmin.com/modern/activity/1197569915

sobota 21. května 2016

100km Nitra-brána zůstala zavřená :(

7:04:29. 
Osobák o 4 minuty. Ale kurňa je tam furt ta prokletá sedmička. Bylo teplo? No a co. Blinkal jsem? No a co. Prostě jsem to nedal. Ještě na 75 km to bylo naprosto jasný a byla jen otázka, jak moc to bude pod sedm. Pak se ale svět trochu zatočil a všechno bylo jinak. Co jsou 4 minuty v sedmi hodinách? Pro někoho nic, pro jiného všechno. Aspoň jsem se dnes naučil blinkat za chůze. Taky zážitek. Díky že jste mi fandili a drželi palce. Nepovedlo se to, omlouvám se. Prostě jsem na to neměl. Brána zůstala zavřená.


https://connect.garmin.com/modern/activity/1177663070

úterý 17. května 2016

Sen o magické šestce...


Šestka. 6. Tohle číslo má svý kouzlo. Musí ale společně s ním být i napsáno: 100km. A pokud je to vše zapsáno společně, znamená to, že se splnil jeden velký sen. Sen o šestce na začátku výsledného času. Když o tom přemýšlím, tak mě asi nikdy nepřitahovala víc žádná jiná běžecká hranice. Maraton pod 2:30hod? Fajn, ale co z toho? V podstatě to nic neznamená. Ale uběhnout 100km v čase pod sedm hodin, to je něco, co patří do hranice snů. Když jsem začal v roce 2000 běhat ultramaraton a 100km, byla pro mě hranicí nejdřív osmička, pak se tím stala meta pod 7:30 hodin. Tu jsem tehdy nezlomil. No a když jsem přestal v roce 2003 běhat úplně, vypadalo to, že už jí ani nikdy neprolomím. Po zdravní pauze jsem se v roce 2012 znovu postavil na start. Zaběhl jsem 7:37hod a skoro si vyrovnal dávný osobák. Super. Po dalších dvou letech jsem se časomírou prokousal až k hodnotě 7:08:50. A tam se to nějak zastavilo. Loni, ačkoliv jsem trénoval co to šlo, se mi nepodařilo běžet rozumně a posunout se. Vylepšil jsem maraton, vylepšil jsem 24 hodin. Ale to co považuji za hlavní trať, tedy 100km, to zůstalo daleko za očekáváním. 7:41hod ve Winschotenu. Zklamání. Na letošní rok jsem se začal chystat už v listopadu. Všechno běželo podle plánu, trochu jsem pozměnil kostru tréninku a věřil, že to padne v březnu v Plzni. Neplánovaná odstávka levého kolene znamenala téměř 6 týdnů běhací pauzy a plán na Plzeň se rozplynul. Nakonec jsem tam stejně jel a zkoušel to. V cíli jsem byl z času zklamaný, ačkoliv to byl v podstatě můj druhý nejlepší závod na 100km. 7:11 hod. No jo, jenže tam prostě nebyla ta šestka. Hned mi začalo v hlavě šrotovat, jestli se mi to vůbec někdy podaří, jestli na to vůbec mám. A začal hledat místo a čas, kde bych to letos ještě zkusil. Není snadný najít závod, co vyhovuje. Podmínkou byl květen/červen, ideálně aby nekolidoval se Silvou Norticou a Krakonošovou 100. A nakonec se našlo. V pátek sednu do auta a pojedu do Nitry, abych mohl znovu zabojovat svůj sen o kulaté šestce. V posledních týdnech jsem trénink trochu upravil, trochu poladil. Dokonce jsem teď i zařadil sacharidovou dietu a superkompenzaci. Odpočet je nastavený. V sobotu v sedm ráno zapnu stopky a věřím, že až je zastavím, bude na nich svítit jako první číslo 6:xx:xx. Mám rád sny. Ale chci být i tím, kdo sny mění ve skutečnost. Už párkrát jsem si nějaké splnil, tak si říkám, proč s tím přestávat.


úterý 23. února 2016

Sezona 2016 se hlásí. A co já? Jsem připravený?

S Tomem jsme si nějakou dobu docela rozuměli:)

Loni jsem se trochu namlsal. Loni jsem neodpočíval. Po loňských problémech jsem se rozhodl, že trochu upravím trénink a začnu zařazovat aspoň den volna každý týden. A jak to dopadlo? Po Spartathlonu jsem měl v plánu dlouhý odpočinek, aspoň 3 týdny. Bylo z toho 5 dní, ok. V listopadu jsem ale opět ve své dychtivosti vše zkusit a vše zvládnout viděl týpka, jak sedí v tureckém sedu, nohy vražený pod sebou, kolena skoro na zemi. TO CHCI!! To musím taky umět. No a už to jelo. Do sedu, kolena rvu k zemi…Tohle jsem provozoval pár dní a pak to přišlo. V levém koleni se něco pokazilo a začalo bolet. To přeběhám. Jasně, jako vždy. Takže jsem běhal a běhal a běhal, odběhl s tím i Pražskou stovku, všechny prosincový i lednový tréninky… V lednu jsem vyrazil i na pěknou běžeckou seanci do Stromovky, které se říká Lívancový běh. Prostě proběhneš 2 míle co nejrychleji to jde a pak si dáš teplý lívanec. Fajn. Z téhle akce jsem si ještě doběhl domů dalších 38 kiláků, druhý den si dal tréninkový maraton a večer už skoro nechodil. Tedy já bych mohl běhat ale ne chodit. Koleno už bylo v takovém stavu, že jediný pohyb, který zvládalo byl běh. Fakt, nekecám. Takže doktor, MR, diagnoza. Potrhaný meniskus. Super. Díky vstřícnosti doktorů mi dali termín na operaci za 10 dní. A po ní že to bude trvat tak 2-3 týdny než vyběhnu. 2 týdny, to je jak angína a antibiotika. Ale neběhat 2 týdny před a další 3 týdny potom, to už je v háji. No, nic jiného se stejně nedalo dělat, takže jsem rezignoval. V pátek mě kuchli, v sobotu pustili domů a večer jsem už seděl na rotopedu a točil nohama. U televize. Aspoň jsem měl čas pěkně sledovat biatlon. Poctivě jsem cvičil, posiloval stehýnko, rotopedil, chodil o berlích a všude studoval jak dlouho to po artroskopii trvá než se zase dá běhat. Názory byly různé. Ale moje realita byla 14 dní. Po 14 dnech jsem jel zase na Lívance. A jak jsem v lednu vyhrál, tak teď jsem ukořistil předposlední místo. Dlouho jsem tohle místo držel ale kilometr před cílem jsem musel čůrat a ta paní se psem mě dost utekla. Měl jsem fakt co dělat jí dohnat. Naladěn tímto výsledkem jsem zajel ještě na Ladronku za Milanem Kůtkem, který mě naučil běhat s běžeckýma holema. Fakt dobrá věc, funguje to a hodně to nohy odlehčí. V neděli už jsem to šel znovu zkusit. No a od té doby už zase běhám:) No, běhám. To je asi hodně silný slovo. V lednu jsem běhal na 120 tepů tempo 4:10, teď jsem na tempu 5:10 a jsem rád. Pár týdnů bez zátěže a co to s tělem udělá, to se jeden diví. Navíc koleno není ani zdaleka ve stavu, kdy ho můžu zatížit tak jak bych si představoval. Aktuálně to pořád bolí ale určitě se to už posouvá k lepším zítřkům.
Plány pro letošní rok se trochu změnili ale to se nedá nic dělat. Ten velký, hlavní, zásadní, ten zůstává. SPARTATHLON. To je cíl, ke kterému vše bude celý rok směřovat. To všechno okolo bude jen taková omáčka ke knedlíkům. Vlastně ani nic zásadního jiného neplánuju. Klasika bude Silva Nortica, Krakonošova 100 přes Sněžku, protože ta je opět kvalifikačním závodem na Western States. Snad letos nezabloudím. Za 38 dní je v Plzni Mistrovství ČR na 100km. Plány byly ale teď budu rád, když se mi podaří se do té doby připravit tak, abych to vůbec uběhl. Na nějaké cíle v podobě umístění a času v tuto chvíli nepomýšlím. Jen chci být zase běžcem a stát na startovní čáře. Světový šampionát 100km zatím termín stanovený nemá. Winschotenskou stovku letos asi vynechám, je 3 týdny před Spartathlonem a to by..… však víme. No a 3 týdny po Spartathlonu budu fakt odpočívat. Tedy pokud mi do toho něco neskočí. Třeba to, že 22.10.2016 se ve Francii běží Mistrovství Evropy na 24 hodin. 
Závěr ? 
Je konec února, já nemám na budíku kilometrů za 2016 ani 500km a moje nohy jsou v nepěkném stavu. Naštěstí je moje hlava nastavená správně a tak to prostě rozběhám :)

sobota 13. února 2016

Garmin Fénix 3 HR - jak se běhá bez tepáku?

Celý článek vyšel před nějakou dobou na rungo.cz . Kdo nechce hledat, dole pod tímto textem je kompletní verze článku. 

Před měsícem Garmin představil novinku do řady sporttesterů Fenix 3. Tak nějak se čekalo, že chybí model, který by uměl měřit tep přímo na zápěstí, optickým snímačem. Tedy odpadá nutnost mít na sobě hrudní pás. Nový model by měl být k dispozici pro prodej v druhé polovině února. Máme už ale první testovací vzorek a je tak možné udělat nějaký porovnání, vyzkoušet, jestli se tedy vyplatí do tohoto modelu investovat, případně jestli má smysl upgradovat z původního Fenixe 3.
Celý elaborát, který vznikne bude možné přečíst na rungo.cz a později i tady.
Nicméně, objevují se průběžně nějaké dotazy na funkčnost a proto tento příspěvek, kde jsou bodově seřazeny vlastnosti této novinky, o kterých jsme nevěděli dokud nebylo možné je skutečně testnout při běhání.

  • hodinky neměří tep nepřetržitě 24 hodin, změří ho zhruba každých 10 minut, podle akcelerometru hledají vhodnou dobu, kdy je člověk v klidu, aby klidové hodnoty z průběhu 24 hodin měli nějakou vypovídající informaci (stejně fungují i AppleWatch)
  • měření tepu jde v hodinkách vypnout
  • měření tepu je možné přenášet do jiného zařízení a fenixe tak použít jako snímač tepu /třeba pro cyklopočítač)
  • spotřeba baterie není nijak extrémní, při měření tepu, zapnutém BT, notifikacích a trvalém připojení k telefonu bere cca 0,4% za hodinu
  • nový řemínek je naprosto super, výrazně pohodlnější než u původního Fenixe 3. Je z jiného materiálu a vypadá to, že se barevné řemínky nebudou špinit tak jak to uměly ty původní. To ukáže ale až čas.
  • pro správné měření tepu ze zápěstí je nutné najít ideální umístění hodinek na ruce. Je to trochu alchymie ale po pár bězích si každý najde to co vyhovuje. Rozhodně není nutné utáhnout hodinky příliš fest, to je spíš na závadu. A pak je tu ještě spousta dalších ALE, které je potřeba si vyjasnit před nákupem, aby pak člověk nebyl zklamaný nebo nedej bože nespokojený (a to všechno sepíšu do finálního reportu)
  • umí měřit i na chlupaté ruce, není potřeba se kvůli tomu holit.
Ono vůbec ohledně toho měření je moc otázek a odpovědí. Už na tom pracuju.
Pokud někoho zajímá něco konkrétního, tak se ptejte. 

Specifikace hodinek včetně českých cen je k dispozici zde:




Modelová řada Garmin Fenix se letos rozrostla o několik nových kousků. Pokud pomineme modely, které jsou změněny jen díky použitým materiálům (verze Titanium), zůstane nám exemplář s označením Garmin Fenix 3 HR (nebo také Fenix 3 Sapphire Optic, jak se budou hodinky přesně jmenovat na českém trhu). 
Je to vlastně standardní Fenix 3 v provedení Sapphire (je vybaven odolnějším safírovým sklíčkem), který má zabudovaný optický snímač tepu Garmin Elevate. Cena modelu Garmin Fenix 3 HR je stanovena na 16 490 korun, respektive 17 990 korun ve verzi s hrudním snímačem tepu HRM RUN2 navíc. Cenově se tedy drží na stejné hladině jako ostatní safírové verze Fenix 3 bez optického měření, které ale mají v balení navíc výměnný stylový kovový nebo kožený řemínek. 
Vzhled hodinek je zcela identický s Fenix 3, došlo jen ke kosmetické změně u otvoru barometru, na spodní straně lehce vykukuje optický snímač tepu. Hodinky jsou vybaveny novým typem gumového řemínku. Ten je oproti původním řemínkům měkčí, jde tak lépe utáhnout na ruce, což umožní přesnější snímání tepu. Je navíc vyroben z jiného materiálu než původní, pocitově působí obdobně jako řemínek u Apple Watch. Věřím tedy, že se u těchto nových řemínků vyřeší problém světlejších verzí těch původních, které se snadno špinily a špínu nechtěly pustit. Tady to vypadá, že modrá zůstane modrá. Nové řemínky jsou navíc v o dost veselejších barvách než původní série. 
Co nám může optické měření nabídnout? Má smysl mít takové hodinky? Jak je to přesné? K čemu mi bude měření tepu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu? Jak moc tohle spotřebovává baterku? To je pár základních otázek, na které zkusíme najít odpovědi. 


Jak je důležité znát svůj tep

Měřit tep při tréninku má rozhodně smysl, to je bez debaty. Pokud navíc svoje tréninky zpětně sledujete a vyhodnocujete, dá se z tepu vyčíst mnohem víc než jen křivka, která nějak stoupá a klesá. Z tepové frekvence neomylně poznáte, v jakém stavu se aktuálně nachází vaše tělo, identické tréninky v různých časových obdobích mohou mít totiž při stejné rychlosti zcela jinou tepovou frekvenci, můžeme tak vidět, zda výkonnost stoupá, klesá nebo stagnuje. Po delší nemoci je možné z tepové frekvence odhadovat, jak moc jste se vrátili ve výkonnosti zpět. 
Znám případ běžce, který po každém těžkém závodě nebo tréninku běhal ráno jeden identický desetikilometrový okruh. Vždy stejným tempem. Ve chvíli, kdy se dostal na požadovanou tepovou frekvenci, věděl, že je jeho tělo po zátěži zregenerované. Pokud byla tepovka vysoká, další trénink nezařadil a tento test opakoval další den. Snadné, jednoduché, pravdivé. Tento test považuju za lepší ukazatel než třeba ranní měření klidové frekvence. Protože při desetikilometrovém běhu do toho vstupuje faktor únavy a adaptace při zátěži. 
Nebo další příklad z praxe. Mým oblíbeným tréninkem je běh v délce okolo 15 až 17 kilometrů v tempu 3:50-4:00/km. Standardně ho běhám na průměrné tepovce 135 až 140. Teď jsem ale pro zdravotní problémy čtyři týdny neběhal a ejhle. I po dalších třech týdnech běhání jsem při stejné rychlosti na průměrné tepové frekvenci 153.

Nové statistiky

Ale zpátky k hodinkám. Přibyla v nich nová obrazovka, která ukazuje přehledný graf tepové frekvence během posledních čtyř hodin. Pokud při tomto zobrazení zmáčkneme tlačítko START, displej zobrazí graf klidové tepové frekvence během posledních sedmi dní. Taky docela praktická věc, z které můžeme sledovat stav organismu, jeho únavu a případný příchod nemoci. 
Na ruce hodinky sedí perfektně, není třeba se obávat toho, že snímač tlačí do ruky a je nepříjemný. Svého Fenixe mám na ruce 24 hodin denně, rozdíl mezi původním F3 a F3 HR jsem nijak nezaznamenal.
Výdrž hodinek při celodenním měření tepu není nijak výrazně odlišná od modelu Fenix 3 bez optického senzoru. Ve slovech čísel se jedná o asi 0,4 procenta baterie za každou hodinu. Denní spotřeba je tedy okolo 10 procent. Bavíme se o provozu se zapnutým bluetooth, celodenním spojení s mobilem, aktivními notifikacemi z telefonu, aktivním podsvícením. Pokud se budeme bavit o spotřebě při zapnutém GPS a optice, vezme si Fenix okolo 6 až 7 procent každou hodinu. 
Reálná výdrž při dlouhém ultramaratonu s měřením tepu by tak mohla dosáhnout k 15 hodinám. A to je více než slušné. Je samozřejmě možné hodinky v průběhu měření připojit k nabíječce, nabíjecí kolébka ale zakryje spodní stranu hodinek a tím znemožní po dobu nabíjení měřit tep. Snímač tepu jde samozřejmě v nastavení i vypnout, získáte tím další cenná procenta při úspoře energie akumulátoru.

Jak to tedy měří?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že měření tepu optikou má vždy určité hranice použitelnosti. A tyto hranice se velmi posouvají vzhledem k tomu, odkud tep snímáme. Nejde ale jen o to. Do hry vstupuje faktor pevnosti uchycení hodinek, rovněž faktor prokrvení ruky. Pokud tedy trpíte problémem špatného prokrvování rukou a nohou, budete mít s měřením na ruce problém. 
Tento zádrhel se zvětšuje s klesající teplotou. Ono dostat z ledové, podchlazené ruky tep je nadlidský úkol i pro optiku. Když jsem běhal s optickým snímačem Scosche, nejspolehlivější místo jsem pro něho našel v horní části paže, mezi bicepsem a ramenem. Na měření na zápěstí jsem mohl rovnou zapomenout. O to víc mě zajímalo, jak si s tím poradí Fenix. Zázraky nedokáže, vyzraďme rovnou. 
Smůla je, že testování proběhlo v období zimy, tedy v době, kdy je venku vždy okolo nuly a míň. A kdy já mám permanentně ledové a zmrzlé ruce. Optika tedy byla schopná spolehlivě měřit v závislosti na postupném prochladnutí ruky okolo 30 až 45 minut. Pak už prostě nebylo, kde tep brát. Jasně, řešením bylo hodinky schovat pod bundu a obalit rukavicemi. Ale to bych zase neviděl informace, které poskytují. Každopádně v létě problém s měřením nebude žádný ani pro zmrzlíka, jako jsem já. Jednoduchým řešením je samozřejmě možnost připojit v zimě klasický hrudní pás a měřit v zimě s ním. 

Měření pod drobnohledem

Při svých testech jsem zkoušel různé způsoby upevnění hodinek, posouval je na ruce výš, níž, abych docílil optimálního stavu. Ve chvíli, kdy se ruka ochladila a optika začala zlobit, totiž tep vyskočil na hodnoty 165 až 175. Nedávalo mi to logiku. Při jednom tréninku jsem hodinky sundal a jen je držel v ruce. Hodnota oscilovala okolo 170 pořád. Proč? Optika se totiž stále snaží zachytit impulsy, které vyhodnotí jako srdeční tep, reaguje tedy i na otřesy (kadenci). 
Pokud se místo, ze kterého snímá tep, dostane do stavu, kdy v něm tep pulzuje tak slabě, že ho optika není schopna zaznamenat, reaguje na otřesy a ukazuje v podstatě údaj kadence. Tohle zjištění mě přivedlo na další zajímavý test. Namočil jsem tričko, oblékl ho a na něj dal hrudní pás. A vyběhl. Tepovka? Okolo 170. To je vysvětlení toho, proč často v začátku tréninku při použití hrudního pásu dochází k chybnému měření. Schválně se na takový záznam někdy podívejte. Vsadím se, že vaše tepovka byla téměř identická jako kadence. 
Porovnání s Polar V800

Vše v pořádku. Porovnání na Polar V800.


Testování přesnosti - porovnání s hrudním pásem

Na uvedených grafech můžete pozorovat záznamy tepové frekvence, které byly provedeny Garmin Fenix 3 Optic a současně Polar V800 s klasickým hrudním pásem.
První graf ukazuje výběh, při kterém bylo vše v pořádku, obě křivky se více méně překrývají. Vzájemné odchylky jsou minimální. Na druhém grafu je vidět, že od určitého momentu prochladnutí rukou optika ztratila data o tepové frekvenci a hodinky Garmin začaly zobrazovat data rovnající se kadenci.

Situace po prochladnutí ruky.


On totiž úplně stejně reaguje i klasický tepák. Jedna moje kamarádka takhle běhala neustále na tepovce okolo 175 až 180 a divila se, že u toho může normálně mluvit s ostatními. Její tepák byl totiž chybně umístěný na těle a srdce vůbec nesnímal. A proto měla po minutě běhu tep nahoře a nechtěl dolů. Problém byl v umístění, proto docházelo k chybě v průběhu celého měření. Běžně se to ale stává jen v prvních asi 5 až 10 minutách tréninku. Ve chvíli, kdy se pokožka pod tepákem zpotí, začne snímač konečně pracovat správně.
A snad poslední drobností, na kterou je potřeba upozornit, je určité zpoždění údaje tepové frekvence při měření optikou oproti hrudnímu snímači. Jde o asi tři až pět vteřin, při intervalovém tréninku to ale musíme vzít v úvahu. Při souvislém běhu, kdy se tepovka pohybuje pomaleji nahoru nebo dolů, to není žádný problém.
Mimochodem, výborná funkce, kterou můžete zapnout, je sdílení tepové frekvence. Je tak možné hodinky použít jako snímač tepu například pro cyklopočítače Garmin Edge (tuto funkci umí i Garmin Vivosmart HR).

Hodnocení

Jaký je závěr? Má to smysl? Za mě rozhodně ano, snímání tepu ze zápěstí je totiž velmi pohodlné. Na závod si hrudní pás neberu nikdy, vadí mi. Na některé volné běhy jsem ho nebral taky. Díky optice v hodinkách teď ale budu mít záznam tepu vždy. Při závodě konečně uvidím, jak moc se ždímu. Lépe mi tak bude fungovat výpočet doby regenerace, lépe se mi bude vyhodnocovat zpětně průběh tréninku. Tep si budu moci měřit v jakékoliv situaci. Třeba během saunování. 
Na intervalové tréninky nebo na jiné zásadní tréninkové jednotky si budu brát stále hrudní pás. Už minimálně proto, že umí snímat další údaje, jako jsou zatížení levá/pravá noha, oscilace, vertikální poměr... V zimě mi nezbude, než se smířit s tím, že moje ruka má s optikou problém, a počítat s určitými nepřesnostmi. Co nefunguje mně, může ale jinému fungovat v pohodě. Je potřeba vyzkoušet. 
Pro celkové sledování těla z hlediska zatížení, regenerace a případného nástupu nemoci nebo přetrénování má ale optika nezastupitelné místo. Samozřejmě pouze v případě, že svého Fenixe 3 HR budete nosit celý den a snímači tak umožníte monitorovat srdce, i kdybyste optiku při tréninku nevyužili a spoléhali se na klasiku - hrudní pás. A vzhledem k téměř identické ceně hodinek v provedení Sapphire s optikou nebo bez není co řešit.

Koupit můžete zde:
http://www.kobras.cz/katalog/s/fenix-/



Garmin EPIX PRO 51mm, druhá generace EPIXů s ultravýdrží

  AMOLED displej-žhavé téma pro spoustu diskuzí.  Na facebookových diskuzích a pod různými články a recenzemi se často řeší výdrž hodinek s ...