Silva Nortica run 2014-už vím, jak se plní sny

Silva Nortica run. Tahle tři slova se mi před očima míhají každý den, už tři roky. Včera jsem si listoval svým deníčkem a našel jsem ten první záznam, ten první impuls, který vyvrcholil tuhle sobotu.

30.11.2011, 18:26. BYLO BY BLAHOVE SNAZIT SE PRISTI ROK PORAZIT NA NORTICE SILVE ULTRA DRAKA DANA ORALKA? Mozna by to bylo troufale ale je to rozhodne hezky cil o ktery stoji zato se pokusit. behat a nekecat o tom. Taky by to asi chtelo prestat kourit. Sice je to jedna dve denne, ale i to ma jiste na vysledek vliv.

Jo, tak přesně tohle jsem si tam tenkrát napsal. A ono to bláhový bylo, ten první rok jsem skončil patnáctý za téměř 11 hodin, loni druhý za 8:53. Ale letos nastal ten správný den. Všechno se sešlo. Všechno do posledního detailu. Od loňského závodu mě to hnalo vpřed, každý trénink jsem běhal s tím, že v Horní Stropnici musím odevzdat to nejlepší co ve mě je. V posledním týdnu už jsem se bál jít běhat i do lesa abych špatně nešlápl, doma jsem chodil pomalu v kulichu abych nenastydl… Od pondělí jsem si v hlavě neustále promítal celý závod, vzpomíneal kde co je na trati a promýšlel jak to bude nejlepší udělat. V pátek jsme pak naložili do auta ješté Lídu a vyrazili. Myslím že ze mě měla celou cestu srandu protože jsem jí povídal jak jsem na všechno pověrčivý, jak si celý závod představuju, co bude a nebude. Když jsem jí řekl plán, který jsem si vymyslel tak se smála co jsem za magora. Moje taktika na sobotu totiž byla tahle: poběžíme společně do 70 kilometru a tam se uvidí. Když mi to poběží tak z ledvinky vytáhnu sluchátka, zapnu Ramsteiny Du hast, Danovi s Michalem řeknu TAK ČAU KLUCI V CÍLI a uteču jim. Musela si myslet že jsem se zcvoknul. A nakonec bylo všechno jinak. V noci jsem skoro nespal, nervozitou jsem se pořád převaloval. Ve čtyři ráno jsem vyskočil z postele a zjistil, že nohy jsou jako strunky. Našponovaný špagáty. Venku už bylo příjemný teplo. Hned po startu se ukázalo, jak chybně jsem si tu strategii vymyslel. První kilák byl za 4:40/km, takový rozbíhací. Pak už jsme začli postupně zrychlovat. Nikomu se do toho nějak nechtělo, tak jsem to táhl já. Nevím přesně kde ale asi okolo 5 km jsem kousek poodskočil. Před Novými Hrady byla občerstvovačka kde mě Dan dotáhl, abychom kopec do Nových Hradů běželi zase spolu. Loni mi v něm dal pěkně pokouřit, letos jsem ho vyhopkal v pohodě a bez problému. V Nových Hradech se probíhá takovým tunýlkem pro pěší a pak je prudký seběh lesíkem přes kořeny dolů do údolí. A tam mě to napadlo: kdo bude první v tunýlku, ten dneska vyhraje. Když jsem v něm byl první, začalo mě poprvé mrzit v zádech a vyskočili mi slzy. Tak ono se to dneska fakt povede!! Naštěstí jsem se hned srovnal a mozek začal emocím hlásit: ty vole, jsi na desátým kilometru tak se vrať do klidu a upaluj. V Terčině údolí jsem Dana viděl naposledy. Tam jsem se stal antilopou, kterou honil gepard. Tak jako to tenkrát napsali v knížce: antilopa nemá právo na omyl, buď uteče nebo jí dostihnou a zabijou. Gepard to může zkusit i druhý den. Okolo 45 kilometru jsem dostal info, že na Žofíně (35km) jsem měl 12 minut náskoku. Tam se mi do očí hnali slzy znovu. Tak ono to fakt vyjde!! Nechápal jsem. Prvních 50 kilometrů jsem proběhl tak, jako bych vůbec neběžel. Průůměrné tempo se pohybovalo někde okolo 4:14/km a mě to připadalo že si klušu ranní pohodou. Na občerstvovačce u křížové cesty jsem požádal kluka co jí obstarával aby mi zjistil náskok. Když jsem se okolo vracel zpátky tak hlásil, že mám 15 minut ale nikdo jiný tam ještě nebyl. pak jsem zjistil, že na 65km jsem už měl 22 minut k dobru. Janě jsem dal před startem rozpis, kde by bylo fajn aby byla s láhví vody a gelem, nakonec jsem jí potkal až na 85 kilometru. Oproti rozpisu jsem totiž běžel zhruba o 30 minut rychleji. Když jsem se napojil na maratonce, začlo být na trati zase trochu živo. A to tak živo, že jsem se otočil a najednou koukám, že v dálce za mnou je modrý tílko. Do háje, to je Dan. Tak on mě dostihl! Jak je to možný?? Přeci nemohl stáhnout 20 minut! No bylo to psycho. Ten parádní mejdan, co jsem si z toho od 80 km udělal se změnil zase v souboj. Ale jen na chvíli. Modrý triko zmizelo a já si uvědomil že to byl nějaký maratonec kterýho jsem předběhl. Od značky 100km už to bylo jen 6 km dolů do Stropnice. Tam už jsem si dovolil emoce pustit naplno. Fakt se to povedlo! Jo, tekly mi slzy. Než jsem se dostal na stadion tak jsem je otřel a pak už jen v klidu prošel cílem. A když jsem si sedl na trávu, tak jsem si konečně uvědomil, že ten den se opravdu plnily sny. Konečný čas byl 8:14:26, traťový rekord o 11 minut.   

Šutr 72, edice 2014

Za tuhle akci patří velký dík Michaelovi a všem okolo Trailpointu. Bez nich by prostě Šutr nebyl. Stala se z něho taková trochu kultovní záležitost pro 200 vyvolených, pozice na startovním roštu jsou rozebrané během prvního dne. Je škoda, že třeba na tu nejdelší trať se nepřihlásí tak moc běžců, možná by pro další roky stálo za to udělat limity na jednotlivé distance.
Každopádně v sobotu jsem stál v devět na startu i s ostatními dálkoplazy. Vzhledem k termínu jsem Šutr bral jako dobrou tréninkovou přípravu na Silvu Norticu. Takže bez nějakého ladění, prostě odstartovat a běžet. Cíl byl takový, že jsem původně chtěl běžet rychleji než loni, kdy mě celou dobu před sebou hnal Dan a já tak neměl chvilku klidu. Letos jsem pořád doufal, že na start dorazí Michal Kovář, který mi to týden před startem slíbil. Kdyby tam byl, mohli  jsme se trochu hecnout. Asi ale šetří síly do Nových Hradů.  Páteční večer a průtrž mračen, která se přes Šárku přehnala udělala na trase přehlídku nových terénů. Někde to byla úplně nová trať. Seběhy byly hodně rozemleté, výběhy naopak pěkně klouzavé a bahnité. A s každým kolem to bylo ještě lepší, protože se na trat přidávali i běžci na méně kol. Po startu jsem vyrazil rozumným tempem vpřed. Bohužel ho nikdo jiný neakceptoval, takže se závod stal soubojem sám se sebou a časem. V půlce okruhu jsem zjistil, že někdo dementně přeházel trasu na jinou cestu. Naštěstí to bylo kousek o pbčerstvovačky a tak se dalo rychle echo Michaelovi a ten bleskově chybějící značení doplnil a nikdo snad nezabloudil. První kolo cca 1:22hod. Doběhl jsem do cíle a Evžen mě potěšil informací, že jsem špinavý jak prase. A každým kolem se to zlepšovalo. Bahno prostě všude. Jen se v dalších kolech  divil, proč ty ostatní nejsou tak zabahněný. Druhý kolo cca 1:22hod. Pohoda pořád vládla a běžel jsem si svoje tempo, klídek. Ve třetím kole začalo být docela teplíčko a vlhkost vzduchu se podobala parní sauně. Vzal jsem s sebou lahvičku a během kola do sebe nalil litr vody. OK, kopce jsem pořád běhal, i když už pomaleji. Bahno se začínalo objevovat i v místech, kde se předtím dalo běžet. Třetí kolo asi 1:29hod. Poslední kolečko pak bylo už takovým fajn zakončením. Pravdou je, že jsem zvolnil, kilometry v nohách už byly znát a když prostě běžíš a nikdo za tebou nedupe a nežene tě, nemá smysl to rvát. Takže v tom posledním kole jsem ty prudký kopce vychodil a trénoval aspoň rychlochůzi , která se bude za měsíc hodit na Mont Blancu. Do cíle v čase 5:58hod. O osm minut pomaleji než loni ale na výrazně težší trati než loni. Evžen mě přivítal tím, že jsem běžel konec pěkně pomalu a jestli o tom vím. Je to prostě matematik.
Zakončení-tombola, vyhlášení. V tombole jsem vyhrál mou oblíbenou čelenku Inov8 a hlavně jsme se nasmáli. A pak za první místo legendární Ultrazdroj, který jsem vypil hned cestou domů. Hodil se.
Byla to bezva akce.
V neděli jsem zjistil, že jsem se asi fakt dost šetřil a tak jsem ještě zaběhl k tátovi na chatu 43 kiláků. Tím považuju vytrvalostní část tréninku na Silvu za ukončenou.
Celý Šutr jsem odběhl v trailových botkách Inov8, model Raceultra 290, který by měl být v podzimní kolekci. A byla to výborná volba. Perfektní do bahna, přiměřeně dobrá pro asfaltové úseky. Nohy jak v bavlnce. HOWGH.

Dobytek.

Inov8 Raceultra290. Bota, která podrží.

Brdská stezka a Šutr. Nějak bylo ale jak bude?

Trochu jsem si zašťáral v loňských závodech a porovnal s letoškem. Nebudu zastírat, že se mi letos v Brdech na Brdské stezce 50km běželo parádně. Ten velký rozdíl je patrný i z grafu závodu loňského a letošního. Loni jsem se motal na tempu okolo 4:00/km, letos jsme si to kulili chvílema po 3:05/km. Škoda, že na ten den nevyšel nějaký maraton na silnici. Podle Dana, z toho mohl být čas pod 2:30hod a to by nebylo špatný. Ale aspoň si to nechám na někdy jindy. Oproti loňskému času 3:33:13 jsem se letos ( 3:06:59) zlepšil skoro o půl hodiny a to je dost.

Brdská stezka 2013

Brdská stezka 2014

A když už jsem byl v té historii tak jsem si našel graf z loňského šutru 72km. Ten sice vypadá jako EKG těsně před smrtí ale je to tím, že to byly 4 kola ve kterých je to furt nahoru a dolů. Na tempu je vidět, jak postupně uvadalo a jak v posledním kole přibilo hodně pomalých úseků.

Šutr 2013

Ostatně, teď v sobotu si dám Šutr 2014 takže bude nový graf na porovnání. A snad bude mít takový progres jako se povedlo na Brdský. Sice si letos připadám jak hypochondr, tolik doktorů, co jsem navštívil letos jsem snad neviděl za celý život ale ono to bude určitě k něčemu dobrý. Minulý týden 185 km, tento týden se v tom zase plácám a mám jen 24km. Ale aspoň si na sobotu pořádně odpočinu. Ono je všechno k něčemu dobrý. Kurva, hlavně to vidět pozitivně.

Back on track?

Tak já tedy pevně doufám že ano. Dva měsíce nepřestávajících zdravotních problémů jsou snad definitivně pryč a já budu moci začít zase běhat. Řeknu Vám, není to žádná legrace. Člověk je zvyklý na každodenní běhání a najednou je z kola venku. Po třech dnech bez běhání už se mnou není k vydržení a tak furt dokola. Na Vánoce to už vypadalo, že to půjde, Vánoční Šutr byl povinností, byl fajn ale pořád to nebylo ono. A Novoroční běh v Počernicích, který mi startuje kilák od baráku, ten byl prostě tradicí. Jenže to jsem neměl dělat. Ukázalo se, že kotník není připravený na tempo 3:15/km, který jsme na začátku nasadili. Takže po 2 km už mi bylo jasný že to není dobrý a po 3 km jsem musel zastavit. Jen mi pak připadalo blbý, abych na Nový rok první závod zabalil, tak jsem to dopajdal tempem hodně pomalým. A to jsem neměl dělat podruhý. S kotníkem to nevypadalo vůbec dobře. Další den mi na Bulovce udělali rentgen, objevili únavovou zlomeninu( asi z toho dráhového maratonu v Plzni), která ale už byla téměr dobrá, jenže okolí si nedávalo říct. Takže injekce do kotníku, chvíli klid a pak to zkoušet. A když to bude špatný tak prý pomůže sádra. No tak to tedy nechci. Klid jsem dodržel, teď od soboty už ale zase pomalu klusám. A věřím, že jsem si svoje už vybral.
Trochu jsem musel díky tomuto výpadku i pozměnit plány pro letošní rok. Původně jsem chtěl upřednostnit maraton a rychlý čas na něm. Vzhledem k tomu, že kotník v tuto chvíli akceptuje běh ale jen do určité rychlosti, nemá smysl pokoušet se to zase nějak rychlostí podělat. Takže prvním velkým závodem bude v červnu Silva Nortica run 106 km, kde do třetice doufám v dobrý výsledek. Následuje na přelomu červen/červenec Skyrunning MS ultra 80km v Chamonix, pokud mě Sam vezme a dá mi důvěru:). A jako třetí ultra cíl je MS 100km 30.8.2014 . A na příští rok už mám jeden velký megacíl. Western States 100mílovku.
Jo, je potřeba si dávat velké cíle, aby byla velká motivace je plnit. Prostě jedu podle hesla: malá motivace=malý cíl. Velká motivace=velký cíl.

Zhodnocení roku 2013

Protože už nějaký týden kvůli zdravotním problémům neběhám a konec roku je tady, tak je na čase se za tím letošním pobíháním trochu ohlédnout. Pokud bych měl ten rok zhodnotit jednou větou, tak: STÁLO TO ZA TO. Něco jsem si na začátku vysnil a šel za tím, něco se povedlo a něco ne, přesně tak, jak to má být, aby to bylo správně vyvážené. A aby zůstávali plány na další roky.  

Zásadní cíle jsem měl tři. Naběhat slušné množství kilometrů v tempu závodu na 100km, což je vše pod 4:15/km, posunout si osobák na 100km a jako třetí bylo zůstat zdravý.

1.cíl-Trénink

Tady se dařilo dobře, povedlo se odběhat spoustu kvalitních tréninků. Jako takový mustr jsem si vzal report Dana Orálka a toho, co odběhal za rok 2012. Níže je vidět tabulka kolik měl v jednotlivých tempech Dan a kolik já. V podstatě téměř nic neběhám v tempu přes 5:00/km ale naopak mi chybí větší zápřah v tempu pod 3:30/km. Tam je velká rezerva, kterou budu pilovat. 

První řádek ukazuje, kolik % z roční kilometráže jsem odběhal v konkrétním tempu.

Druhý řádek je kilometráž Dana v jednotlivých tempech v roce 2012.

Třetí řádek je moje kilometráž v jednotlivých tempech v roce 2013.

Poslední řádek je porovnání v % mého tréninku oproti Danovi.

2.cíl-Osobáky

V podstatě na všech tratích od 10km až po 100km jsem si svoje maxima posunul. A to je v posledním roce před odchodem do kategorie veteránů hodně pozitivní. Jediná distance kde se mi to nepovedlo byl maraton. Odběhl jsem spoustu maratonů v čase 2:34-2:37hod, ale pod 2:33 se mi dostat nepovedlo. Hledám chybky, proč. Teď všechny podzimní maratony byly skoro nachlup stejné. Vše okolo 2:37hod. Ať byl na asfaltu nebo třeba jako Krosmaraton v České Lípě v lese a na písku. Asi jsem měl vyrazit někam, kde by se dalo běžet ve skupině a na dobré trati, tam jsem mohl ten čas trochu stlačit. No, aspoň je na příští rok co zlepšovat. Maratonská distance bude pro první část roku jednoznačnou prioritou. Pokud tedy dovolí zdraví. A to byl cíl číslo 3. Na 10km jsem si vylepšil na 33:12, což je čas na km takový, který v tréninku vůbec neběhám, nechápu. Naopak na 100km jsem si plánoval čas ještě lepší, odtrénoval jsem na to dost a na to kouknutí pod hranici 7:00hod jsem myslím měl. Asi to bude chtít trochu v tréninku zvolnit, přeci jen to bylo hodně kumulované únavy a proto výsledek nebyl takový jaký by z toho tréninku měl být. 

3.cíl-Zdraví

Celý rok byl v celku v pohodě. Občas nějaký problémek, který mě vyřadil na pár dní, v tréninkovém deníku jsem měl k září jen 18 dní bez běhání. Jediným drobným problémem byla boulička, co se začala objevovat na levém chodidle. Zkoušel jsem různé léčby,ultrazvuk, laser, masáže. Nic. Tak teď po posledním maratonu na dráze v Plzni jsem začal chodit na rázové vlny. Protože mě trochu pobolíval i druhý kotník, dopřál jsem mu taky trochu nárazů. Výsledek je ten, že po osmi rázovkách je boule stále na svém místě, v druhém kotníku je zánět a já už 3 týdny neběhám. Proč na to rázovka nezabrala, když všichni tvrdili že to bude to pravé?? Jediné reálné vysvětlení situace je to, že se začala ozývat zase ve větším Bechtěrevova nemoc, na kterou dostávám po 6-ti týdnech infuzní léčbu. Poslední jsem dostal včera tak doufám, že se to trochu umoudří. No, běhat zatím nemůžu ale nevzdávám to. Protože už jsem si vysnil plány na rok 2014 a je nejvyšší čas se začít připravovat na jejich realizaci. 

Jo a abych nezapoměl, je tu ještě jedna věc, co mě nesmírně potěšila. Na www.behej.com je právě anketa o vytrvalce roku. Moc si cením toho, že mě do ní taky nominovali a že se našlo i pár lidí, kteří mi ten hlas dali. Jsem ale přesvědčený, že je tu spousta běžců, kteří tam měli být spíš než já - třeba takový Honza Havlíček. Já osobně se tedy skláním před všemi, co v té nominaci jsou, protože jejich výkony jsou obdivuhodné. Můj hlas patřil Jirkovi Homoláčovi za jeho maratonský čas. Zasloužil si ho. 

Tak to je asi všechno, co jsem chtěl říct k běžeckému roku 2013. 

Winschotenský deník, den třetí.

Winschoten 100km, 7:12:25, 2.místo, osobáček o 16 minut. Dali jsme si teď několik piv, tak jen rychle ať to mám zapsaný v tomhle dni. Velkoparáda. Od rána tady lilo jak když kropí z konce. Na start jsme to měli s Markem dva kiláky. Naše domácí povídá že to všichni chodí pěšky, warming up. Ok, když jsmetam došli tak jsme byli turch, no to je jedno, stejně zmokneme na trati. Ještě jsme si v nervozitě odskočil asi desetkrát na čurání a jen tn tak stihl start. Šel jsem přes růže a najednou to prásklo a už se závodilo. Dopředu vyrazil Francouz Boch, jasný favorit. Držel pár kiláků tempo okolo 3:45-3:50/km. Ta ním my s Danem,  za námi nalepení dva maďaři. O kousek dál holanďan, jejich asi největší talent. Všichni okolo měli osobáky lepší než já. S Danem jsme probrali pár věcí, po chvíli koukám na hodinky a říkám, běžíme po 3:50/km. A Dan povídá, to je rychlý, tak jsme zvolnili. No za dva kiláky už jsme v tom byli zase a pak jsme doběhli francouze, pak ho předběhli i maďaři a vypadalo to že se propadá do pekla. My s Danem vepředu, on tu tedy má neskutečný fanklub, všichni furt pokřikovali Daniel!!! Aleeee!!!!! Někteří měli i cedulky s jeho jménem, moc pěkný. Po cca. 25 km jsem Dana trochu utrhl a pak už běžel sám. Náskok jsem postupně navýšil asi na 2-3minutky, za mnou stále běžel roztažený vláček maďar, francouz, Dan. Měli mezi sebou kousky, odhaduju podle toho když jsme běželi proti sobě že to bylo tak 50 m. Na maratonu jsem byl cca 2:45 a připadalo mi to, že jsem ještě nevyběhl, naprosto v pohodě. 50 km 3:18 hod a pořád dobrý, na 60 km jsem ale zvolnil cca na 4:15 a najednou na 65 km se okolo mě prohnal francouz. Vypadalo to jak kdyby si něco šlehnul. Ta rychlost byla neskutečná. Všechny doprovodné motorky co jeli se mnou mi sebral a já najednou zůstal sám. Do té doby jsem běžel na užasný vlně euforie, chvílema mi tekly slzy a já byl šťastný. Teď jsem si najednou připadal jak okradený. Přiběhl, všechno mi sebral a zmizel. Navíc jsem v tu chvíli prodělával slušnou krizi a tempo postupně krutě padalo na 5:00/km. Za chvilku se ke mě přidala motorka rádia a ta se mnou už vydržela až do cile. Občas se objevil i rozhodčí na kole a sledoval jestli neberu někde občerstvení mimo refreshment zone. Z krize jsem protrápil někde okolo 80 km. Velké pozitivum bylo, že ostatní za mnou na tom nebyli taky zrovna nejlépe. Ideálně se to sledovalo na jednou useku okruhu, kde jsme běželi otočku cca 500 m tam a pak zpátky, takže bylo vidět kilometr před sebe a kilometr za sebe. Dan se propracoval na třetí místo a hnal mě před sebou cca 800 m. Na 80 km mě ještě kousek stáhnul, snažil jsem se co to šlo, ale měl jsem pocit že mi nohy hoří a i když jsem někdy měl pocit že běžím rychle, pohled na hodinky mluvil jinak. Říkal jsem si že průběh tímhle místem na 88 km rozhodne. Dan byl o kousek blíž, tak si povídám, tohle ne! Dneska to musí dopadnout, dřel jsem na to dlouho a nenechám si to vzít. Znám už Dana v těchhle situacích, ohromně ho to motivuje a dokáže neskutečné věci. Hnal jsem se jak slepý za radiovou motorkou představoval si: už jen 10 km, to je dobrý, 9 km, to je jak od nádraží v Klánovicích domů. Skvělý bylo, že na stejném okruhu se běžel i závod štafet 10x10 km. Takže vždy když mě nějaký štafeťák doběhl tak jsem měl jednoduchý ukol. Zavěsil jsem se za něj ať běžel jakkoliv rychle a visel ho co to šlo. Některý to hnali fakt hustě, ty jsem udržel třeba 50 m, takovou svižnou rovinku po 3:40 a některý to šli 4:00/km a ty jsem uvisel dýl. Hlavně mě přibližovali cíli. Na 98km na otočce jsem Dana ani jinýho z aktuálních soupeřů neviděl, tak jsem se usmál a poslední kiláky si fakt užil. I ta slzička padla. Jsem holt už tak nějak naměkko. Pak už cíl. A židle. Fajn. Dan přiběhl po 10 minutách. Splnil jsem si jeden sen. Když jsem sem jel, řikal jsem si v duchu, bylo by to hezký. A můžu Vám říct že je to krásný. Jsem šťastný.

Winschotenský deník, den druhý.

I když jsme tedy ráno mohli spát do kolika jsme chtěli, vstávali jsme stejně po sedmé hodině. Máme okna do ulice a po ní se od rána proháněli auta, takže pro moje spaní jak na hrášku to nebylo nic moc. Navíc polštář co jsem měl byl jak pytel brambor, v noci jsem z něj slezl a dal si pod hlavu svetr, tím jsem se ale posunul na zadní stranu postele a i když jsem docela malý, nohama jsem se mlátil o zadní čelo. Nic moc. 
Snídaně výborná, toustíky, salámek, džem, puding. Hlavně ten jejich puding. Výborný v jakékoliv kombinaci. Pokecali jsme s Andreou- naší domácí o všem možném, došlo i na Zemana, vůbec nevěděla že někdo takový existuje:) my jsme pak vyrazili na prohlídku okolí. U moře to bylo krásný, odlovili jsme jednu kešku(www.geocaching.com) a před polednem dorazili zpět. Pak krátký proběhnutí a zjištění že to snad bude dobrý. na obědy si tu asi moc nehrajou, tak jsme Andreu vzali do hospůdky, nadlábli se tím co řekla že je typicky holandské takže polívka z hořčice( byla výborná) a a nějaký smažený cosi s masem( taky to šlo). Vyzvedli jsme startovní čísla a vyrazili zpět. Teď večer jsme pokecali u sousedů s Mirkem Kadlecem, který dorazil ze Salcburku, dali si pivko na dobrou noc. Počasí dnes vyšlo, zítra má ale celý den pršet. Uvidíme. Ráno budíček 6:30 a pak uvidíme jestli prodáme co jsme natrénovali.