Garmin Fénix 3 HR - jak se běhá bez tepáku?

Celý článek vyšel před nějakou dobou na rungo.cz . Kdo nechce hledat, dole pod tímto textem je kompletní verze článku. 

Před měsícem Garmin představil novinku do řady sporttesterů Fenix 3. Tak nějak se čekalo, že chybí model, který by uměl měřit tep přímo na zápěstí, optickým snímačem. Tedy odpadá nutnost mít na sobě hrudní pás. Nový model by měl být k dispozici pro prodej v druhé polovině února. Máme už ale první testovací vzorek a je tak možné udělat nějaký porovnání, vyzkoušet, jestli se tedy vyplatí do tohoto modelu investovat, případně jestli má smysl upgradovat z původního Fenixe 3.
Celý elaborát, který vznikne bude možné přečíst na rungo.cz a později i tady.
Nicméně, objevují se průběžně nějaké dotazy na funkčnost a proto tento příspěvek, kde jsou bodově seřazeny vlastnosti této novinky, o kterých jsme nevěděli dokud nebylo možné je skutečně testnout při běhání.

• hodinky neměří tep nepřetržitě 24 hodin, změří ho zhruba každých 10 minut, podle akcelerometru hledají vhodnou dobu, kdy je člověk v klidu, aby klidové hodnoty z průběhu 24 hodin měli nějakou vypovídající informaci (stejně fungují i AppleWatch)
• měření tepu jde v hodinkách vypnout
• měření tepu je možné přenášet do jiného zařízení a fenixe tak použít jako snímač tepu /třeba pro cyklopočítač)
• spotřeba baterie není nijak extrémní, při měření tepu, zapnutém BT, notifikacích a trvalém připojení k telefonu bere cca 0,4% za hodinu
• nový řemínek je naprosto super, výrazně pohodlnější než u původního Fenixe 3. Je z jiného materiálu a vypadá to, že se barevné řemínky nebudou špinit tak jak to uměly ty původní. To ukáže ale až čas.
• pro správné měření tepu ze zápěstí je nutné najít ideální umístění hodinek na ruce. Je to trochu alchymie ale po pár bězích si každý najde to co vyhovuje. Rozhodně není nutné utáhnout hodinky příliš fest, to je spíš na závadu. A pak je tu ještě spousta dalších ALE, které je potřeba si vyjasnit před nákupem, aby pak člověk nebyl zklamaný nebo nedej bože nespokojený (a to všechno sepíšu do finálního reportu)
• umí měřit i na chlupaté ruce, není potřeba se kvůli tomu holit.

Ono vůbec ohledně toho měření je moc otázek a odpovědí. Už na tom pracuju.

Pokud někoho zajímá něco konkrétního, tak se ptejte. 

Specifikace hodinek včetně českých cen je k dispozici zde:

Fenix 3 HR

Modelová řada Garmin Fenix se letos rozrostla o několik nových kousků. Pokud pomineme modely, které jsou změněny jen díky použitým materiálům (verze Titanium), zůstane nám exemplář s označením Garmin Fenix 3 HR (nebo také Fenix 3 Sapphire Optic, jak se budou hodinky přesně jmenovat na českém trhu). 

Je to vlastně standardní Fenix 3 v provedení Sapphire (je vybaven odolnějším safírovým sklíčkem), který má zabudovaný optický snímač tepu Garmin Elevate. Cena modelu Garmin Fenix 3 HR je stanovena na 16 490 korun, respektive 17 990 korun ve verzi s hrudním snímačem tepu HRM RUN2 navíc. Cenově se tedy drží na stejné hladině jako ostatní safírové verze Fenix 3 bez optického měření, které ale mají v balení navíc výměnný stylový kovový nebo kožený řemínek. 

Vzhled hodinek je zcela identický s Fenix 3, došlo jen ke kosmetické změně u otvoru barometru, na spodní straně lehce vykukuje optický snímač tepu. Hodinky jsou vybaveny novým typem gumového řemínku. Ten je oproti původním řemínkům měkčí, jde tak lépe utáhnout na ruce, což umožní přesnější snímání tepu. Je navíc vyroben z jiného materiálu než původní, pocitově působí obdobně jako řemínek u Apple Watch. Věřím tedy, že se u těchto nových řemínků vyřeší problém světlejších verzí těch původních, které se snadno špinily a špínu nechtěly pustit. Tady to vypadá, že modrá zůstane modrá. Nové řemínky jsou navíc v o dost veselejších barvách než původní série. 

Co nám může optické měření nabídnout? Má smysl mít takové hodinky? Jak je to přesné? K čemu mi bude měření tepu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu? Jak moc tohle spotřebovává baterku? To je pár základních otázek, na které zkusíme najít odpovědi. 

Jak je důležité znát svůj tep

Měřit tep při tréninku má rozhodně smysl, to je bez debaty. Pokud navíc svoje tréninky zpětně sledujete a vyhodnocujete, dá se z tepu vyčíst mnohem víc než jen křivka, která nějak stoupá a klesá. Z tepové frekvence neomylně poznáte, v jakém stavu se aktuálně nachází vaše tělo, identické tréninky v různých časových obdobích mohou mít totiž při stejné rychlosti zcela jinou tepovou frekvenci, můžeme tak vidět, zda výkonnost stoupá, klesá nebo stagnuje. Po delší nemoci je možné z tepové frekvence odhadovat, jak moc jste se vrátili ve výkonnosti zpět. 

Znám případ běžce, který po každém těžkém závodě nebo tréninku běhal ráno jeden identický desetikilometrový okruh. Vždy stejným tempem. Ve chvíli, kdy se dostal na požadovanou tepovou frekvenci, věděl, že je jeho tělo po zátěži zregenerované. Pokud byla tepovka vysoká, další trénink nezařadil a tento test opakoval další den. Snadné, jednoduché, pravdivé. Tento test považuju za lepší ukazatel než třeba ranní měření klidové frekvence. Protože při desetikilometrovém běhu do toho vstupuje faktor únavy a adaptace při zátěži. 

Nebo další příklad z praxe. Mým oblíbeným tréninkem je běh v délce okolo 15 až 17 kilometrů v tempu 3:50-4:00/km. Standardně ho běhám na průměrné tepovce 135 až 140. Teď jsem ale pro zdravotní problémy čtyři týdny neběhal a ejhle. I po dalších třech týdnech běhání jsem při stejné rychlosti na průměrné tepové frekvenci 153.

Nové statistiky

Ale zpátky k hodinkám. Přibyla v nich nová obrazovka, která ukazuje přehledný graf tepové frekvence během posledních čtyř hodin. Pokud při tomto zobrazení zmáčkneme tlačítko START, displej zobrazí graf klidové tepové frekvence během posledních sedmi dní. Taky docela praktická věc, z které můžeme sledovat stav organismu, jeho únavu a případný příchod nemoci. 

Na ruce hodinky sedí perfektně, není třeba se obávat toho, že snímač tlačí do ruky a je nepříjemný. Svého Fenixe mám na ruce 24 hodin denně, rozdíl mezi původním F3 a F3 HR jsem nijak nezaznamenal.

Výdrž hodinek při celodenním měření tepu není nijak výrazně odlišná od modelu Fenix 3 bez optického senzoru. Ve slovech čísel se jedná o asi 0,4 procenta baterie za každou hodinu. Denní spotřeba je tedy okolo 10 procent. Bavíme se o provozu se zapnutým bluetooth, celodenním spojení s mobilem, aktivními notifikacemi z telefonu, aktivním podsvícením. Pokud se budeme bavit o spotřebě při zapnutém GPS a optice, vezme si Fenix okolo 6 až 7 procent každou hodinu. 

Reálná výdrž při dlouhém ultramaratonu s měřením tepu by tak mohla dosáhnout k 15 hodinám. A to je více než slušné. Je samozřejmě možné hodinky v průběhu měření připojit k nabíječce, nabíjecí kolébka ale zakryje spodní stranu hodinek a tím znemožní po dobu nabíjení měřit tep. Snímač tepu jde samozřejmě v nastavení i vypnout, získáte tím další cenná procenta při úspoře energie akumulátoru.

Jak to tedy měří?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že měření tepu optikou má vždy určité hranice použitelnosti. A tyto hranice se velmi posouvají vzhledem k tomu, odkud tep snímáme. Nejde ale jen o to. Do hry vstupuje faktor pevnosti uchycení hodinek, rovněž faktor prokrvení ruky. Pokud tedy trpíte problémem špatného prokrvování rukou a nohou, budete mít s měřením na ruce problém. 

Tento zádrhel se zvětšuje s klesající teplotou. Ono dostat z ledové, podchlazené ruky tep je nadlidský úkol i pro optiku. Když jsem běhal s optickým snímačem Scosche, nejspolehlivější místo jsem pro něho našel v horní části paže, mezi bicepsem a ramenem. Na měření na zápěstí jsem mohl rovnou zapomenout. O to víc mě zajímalo, jak si s tím poradí Fenix. Zázraky nedokáže, vyzraďme rovnou. 

Smůla je, že testování proběhlo v období zimy, tedy v době, kdy je venku vždy okolo nuly a míň. A kdy já mám permanentně ledové a zmrzlé ruce. Optika tedy byla schopná spolehlivě měřit v závislosti na postupném prochladnutí ruky okolo 30 až 45 minut. Pak už prostě nebylo, kde tep brát. Jasně, řešením bylo hodinky schovat pod bundu a obalit rukavicemi. Ale to bych zase neviděl informace, které poskytují. Každopádně v létě problém s měřením nebude žádný ani pro zmrzlíka, jako jsem já. Jednoduchým řešením je samozřejmě možnost připojit v zimě klasický hrudní pás a měřit v zimě s ním. 

Měření pod drobnohledem

Při svých testech jsem zkoušel různé způsoby upevnění hodinek, posouval je na ruce výš, níž, abych docílil optimálního stavu. Ve chvíli, kdy se ruka ochladila a optika začala zlobit, totiž tep vyskočil na hodnoty 165 až 175. Nedávalo mi to logiku. Při jednom tréninku jsem hodinky sundal a jen je držel v ruce. Hodnota oscilovala okolo 170 pořád. Proč? Optika se totiž stále snaží zachytit impulsy, které vyhodnotí jako srdeční tep, reaguje tedy i na otřesy (kadenci). 

Pokud se místo, ze kterého snímá tep, dostane do stavu, kdy v něm tep pulzuje tak slabě, že ho optika není schopna zaznamenat, reaguje na otřesy a ukazuje v podstatě údaj kadence. Tohle zjištění mě přivedlo na další zajímavý test. Namočil jsem tričko, oblékl ho a na něj dal hrudní pás. A vyběhl. Tepovka? Okolo 170. To je vysvětlení toho, proč často v začátku tréninku při použití hrudního pásu dochází k chybnému měření. Schválně se na takový záznam někdy podívejte. Vsadím se, že vaše tepovka byla téměř identická jako kadence. 

Porovnání s Polar V800

Vše v pořádku. Porovnání na Polar V800.

Testování přesnosti - porovnání s hrudním pásem Na uvedených grafech můžete pozorovat záznamy tepové frekvence, které byly provedeny Garmin Fenix 3 Optic a současně Polar V800 s klasickým hrudním pásem. První graf ukazuje výběh, při kterém bylo vše v pořádku, obě křivky se více méně překrývají. Vzájemné odchylky jsou minimální. Na druhém grafu je vidět, že od určitého momentu prochladnutí rukou optika ztratila data o tepové frekvenci a hodinky Garmin začaly zobrazovat data rovnající se kadenci.

Situace po prochladnutí ruky.

On totiž úplně stejně reaguje i klasický tepák. Jedna moje kamarádka takhle běhala neustále na tepovce okolo 175 až 180 a divila se, že u toho může normálně mluvit s ostatními. Její tepák byl totiž chybně umístěný na těle a srdce vůbec nesnímal. A proto měla po minutě běhu tep nahoře a nechtěl dolů. Problém byl v umístění, proto docházelo k chybě v průběhu celého měření. Běžně se to ale stává jen v prvních asi 5 až 10 minutách tréninku. Ve chvíli, kdy se pokožka pod tepákem zpotí, začne snímač konečně pracovat správně.

A snad poslední drobností, na kterou je potřeba upozornit, je určité zpoždění údaje tepové frekvence při měření optikou oproti hrudnímu snímači. Jde o asi tři až pět vteřin, při intervalovém tréninku to ale musíme vzít v úvahu. Při souvislém běhu, kdy se tepovka pohybuje pomaleji nahoru nebo dolů, to není žádný problém.

Mimochodem, výborná funkce, kterou můžete zapnout, je sdílení tepové frekvence. Je tak možné hodinky použít jako snímač tepu například pro cyklopočítače Garmin Edge (tuto funkci umí i Garmin Vivosmart HR).

Hodnocení

Jaký je závěr? Má to smysl? Za mě rozhodně ano, snímání tepu ze zápěstí je totiž velmi pohodlné. Na závod si hrudní pás neberu nikdy, vadí mi. Na některé volné běhy jsem ho nebral taky. Díky optice v hodinkách teď ale budu mít záznam tepu vždy. Při závodě konečně uvidím, jak moc se ždímu. Lépe mi tak bude fungovat výpočet doby regenerace, lépe se mi bude vyhodnocovat zpětně průběh tréninku. Tep si budu moci měřit v jakékoliv situaci. Třeba během saunování. 

Na intervalové tréninky nebo na jiné zásadní tréninkové jednotky si budu brát stále hrudní pás. Už minimálně proto, že umí snímat další údaje, jako jsou zatížení levá/pravá noha, oscilace, vertikální poměr... V zimě mi nezbude, než se smířit s tím, že moje ruka má s optikou problém, a počítat s určitými nepřesnostmi. Co nefunguje mně, může ale jinému fungovat v pohodě. Je potřeba vyzkoušet. 

Pro celkové sledování těla z hlediska zatížení, regenerace a případného nástupu nemoci nebo přetrénování má ale optika nezastupitelné místo. Samozřejmě pouze v případě, že svého Fenixe 3 HR budete nosit celý den a snímači tak umožníte monitorovat srdce, i kdybyste optiku při tréninku nevyužili a spoléhali se na klasiku - hrudní pás. A vzhledem k téměř identické ceně hodinek v provedení Sapphire s optikou nebo bez není co řešit.

Koupit můžete zde:
http://www.kobras.cz/katalog/s/fenix-/

Garmin Fénix 3

Za pár dní to bude přesně rok, co Garmin představil světu nového Fenixe. Třetí generaci, tedy označení Fenix 3. Nevím jak Vás ale mě to nechávalo zcela chladným. V té době jsem používal vzorek Vivoactivu a o nějaké změně jsem ani neuvažoval. Tím spíš, že mi Fenix připadal prostě velký. Tak velký, že se na mojí malou ruku ani nevejde. A na dotazy z Garminu, proč toho Fenixe nezkusím jsem měl jedinou odpověď: dost dlouho jsem používal Suunto Ambit a já už prostě nechci ty velký outdorový hodinky, já chci běžecký hodinky. Tečka. Nakonec jsem si přeci jen jedny Fenixy na zkoušku vzal, spíš jen tak ze zvědavosti. Ostatně, co od nich čekat, prostě hodinky ne? Jenže nakonec bylo všechno jinak. Fenixe jsem dal na ruku….a už nesundal. Láska na první pohled. No, spíš na první dotek. Najednou na mě Fenix působil jako nádherný kousek techniky, který navíc uměl spoustu věcí. Za tu dobu co ho mám, jsem při něm vyzkoušel i další Garminí novinky, které přišli na trh, nic se mu ale nevyrovnalo. Ostatně ani nemohlo. Snad jediným trochu kandidátem byl nový Forerunner FR630, který přinášel několik novinek pro sledování výkonu a křivky únavy. Měření zatížení levé/pravé nohy při běhu, vertikální poměr, stress score. To všechno byly veličiny, co jsem chtěl vyzkoušet. A taky vyzkoušel. Říkal jsem si, je to dobrý ale tohle mě nepřesvědčí, abych Fenixe odložil a používal FR630. Oni totiž vypadají tak trochu jinak. FR 630 jsou prostě plastové digitálky. Fajn lehké hodinky se spoustou funkcí, které ale na normální denní nošení nejsou nic moc. Fenix je stroj na vše. A teď, když se finalizuje nová verze firmwaru, ve které už jsou všechny běžecké funkce z FR630, není sebemenších pochyb, kdo je na trhu králem.(aktualizace 6.1.2016-oficiální verze firmwaru 6.50 už obsahuje všechny tyto funkce-běžecké metriky, stress score a měření ANP).
Velmi přínosnou funkcí, převzatou z Forerunneru 630 je měření ANP prahu. Měření laktátu je až v poslední verzi Beta 6.32. Funguje identicky jako u FR630. Je tam možnost udělat laktátový test nebo nechávat automatické zjištění. Pro automatické zjištění je ale samozřejmě nutné běhat na určité hranici tepovky aby to mělo z čeho změřit. U testu se jedná o 10minut rozklusání a pak 3x4min v tepech, které určí hodinky a 2x3min to samé. V podstatě se jde až k maximálce. Dělal jsem ten test na FR630 když jsem byl odpočinutý, vyšlo mi 3:34/km a tepy 168, teď na fenixu jsem ho dělal v únavě a ukázal 3:40/km a 164 tepů. Takže by to mohlo odpovídat. V podstatě to ukazuje aktuální stav kondice a trénovanosti v konkrétní den. Dobrou vypovídací hodnotu to bude mít, pokud se test bude dělat pravidelně, například na konci odpočinkového týdne. Pak bude hezky vidět, jestli jde výkon nahoru. Jo a samozřejmě se musí test dělat na rovině a pokud možno ne v protivětru. Tohle všechno pak výsledek ovlivní a zkreslí.

Fenix 3 a Forerunner 630

Výsledek měření VO2max.

Výsledek testu měření ANP prahu.

Jasně, i Fenix není bezchybný a taky má svý mouchy. Ale kdo je nemá, že? Hodně lidí oponuje, že Suunto Ambit je lepší, že Suunto Traverse je lepší, že Polar V800 je lepší. Lidi, já Vám to neberu, každý má něco. Garmin ale u Fenixe ušel dlouhou cestu, to co bylo na začátku problém je teď vyřešeno, to o čem jsme nedoufali že bude umět tak umí. S přesností měření  vzdálenosti GPS, nadmořské výšky a podobně jsem neměl problém od začátku. Vše odpovídalo běžným odchylkám, které mají i jiné značky. Navigace ve Fenixu je neocenitelný pomocník při závodech typu Krakonošova 100 nebo Pražská 100. Výdrž baterie je více než dobrá, například poslední dlouhý běh, při kterém byla GPS zapnutá na vteřinový záznam trval 9:25:44 hod, na hodinkách běžela navigace a byli spárovány s mobilem přes bluetooth. Výsledek? Po 9,5 hodinách měření baterie ukazovala 50%. Zdá se to někomu málo? Mě tedy ne. 

Dalším ohromným benefitem Garminu je portál ConnectIQ. Nekonečná studnice nových aplikací a vzhledů hodinek, kde se dá najít téměř cokoliv. Nic podobného nemá ani Suunto ani Polar. A co není, to si může uživatel naprogramovat sám. Já mám třeba na svém Fenixu aktuálně vzhled hodinek, který mi kromě času, datumu, stavu baterie a notifikací z telefonu ukazuje, kolik dní mi ještě zbývá do Spartathlonu 2016. Pěkná informace:)

Ručičkový ciferník od Garminu.

WatchFace Local Zulu, najdete na ConnectIQ

Koho tyhle hodinky zajímají, ten určitě zná adresu forums.garmin.com . Diskuzní forum přímo na stránkách Garminu. Každý model tam má svou skupinu, denně se tam najde spousta nových informací, řeší se tam aktuální problémy, člověk tam najde hromadu odpovědí na své otázky. Garmin zde pravidelně zveřejňuje informace o nových beta systémech pro hodinky, komunikuje s uživateli. Jasně, je zde taky spousta negativních informací, že tohle nefunguje, támhleto nefunguje. Je to jasný, pokud něco funguje, tak není důvod to řešit. Když to ale nejde, tak je nutný hledat východisko. A kde jinde než u výrobce? V tomhle má u mě Garmin velké plus. Polar má také forum na webu, jeho aktivita je ale velmi malá a je zde taky hodně dotazů že tohle nejde, tamto nefunguje a tohle se seká. Suunto nemá nic. 

Já Fenixe používám jen na běhání. Plavat nechodím, takže měření plavání mě nezajímá (umí to ale výborně), na kole nejezdím, triatlon neprovozuju ( i tuto aktivitu fenix měří na jedničku, včetně přechodů mezi disciplínami). Co ale rád používám, je měření lyžování. Prostě ráno zapnete aktivitu Lyžování nahoře na kopci a večer jí vypnete. Fenix sám ukáže, kolik toho nalyžoval, jaká byla průměrná rychlost, kolikrát se jelo nahoru lanovkou(tuto vzdálenost ani čas samozřemě do výsledku nezapočítává, stejně tak jako pauzy na jídlo a slunění). Skvělé.

Protože Fenixe nosím denně, 24 hodin, 7 dní v týdnu, měří i spánek, vím, kolik jsem toho za den/týden/měsíc naspal. Někomu se tohle může zdát jako hovadina, pokud ale člověk chce dobře odtrénovat, musí taky regenerovat. A spánek je tou nejlepší regenerací. Já se díky tomuto měření snažím udržet aspoň 7 hodin denně. Fenix mi měří, kolik toho za celý den nachodím, v poslední beta verzi systému měří i nastoupaná patra. I tyhle všechny údaje ukládá do aplikace v mobilu a na webu - Garmin Connect. Jde tak snadno vidět, kolik je nachozeno za týden, měsíce, roky. Někde jsem četl, že Suunto kroky měří ale vůbec nikam je neumí ukládat, je to fakt pravda? Není to trochu postavené na hlavu? 

Hodně lidí řeší, jestli Fenixe 3 koupit nebo jestli čekat na Fenixe 4. Myslím, že posledními aktualizacemi firmwaru dal všem Garmin jasně najevo, jak to bude s Fenixem 4. Není už připravený pod pultem v krabičkách a připravený na expedici. U Garminů s Fenixem 3 pořád počítají a rozhodně ho neodstavují na vedlejší kolej. Je to aktuálně vlajková loď téhle značky a nějakou dobu ještě bude. Ostatně, viděli jste hezčí hodinky? Já ne. 

Pěkně vedle sebe s AppleWatch.

Zbývá snad jen úvaha, co by Fenix 4 mohl přinést. Rozhodně optické měření tepu. Funkci, která by určitě našla využití. Ne každý běhá rád s hrudním pásem, ne vždy je nutný sledovat všechny údaje, které hrudní tepák poskytuje-dobu kontaktu se zemí, oscilaci, vertikální poměr, stress score. Tyhle údaje totiž z optického měření nedostaneme. Ale při běžném tréninku se stačí řídit tlukotem srdce. A to by optické měření poskytlo. Jasně, asi to bude trochu na úkor výdrže baterie, trochu na úkor tloušťky hodinek. Uvidíme.  Každopádně půjde vždy i k Fenixu 4 připojit tradiční hrudní měřič tepu, stejně jako to jde i u modelů FR 225 a FR235, které optické meření poskytují už teď.
Aktualizace 3.2.2016 - optické měření tepu Garmin přidal do verzi Fenix 3 HR. Ta bude k dispozici v březnu 2016. První funkční vzorek bych ale snad měl mít v příštím týdnu a jsem zvědavý, jak se Garmin s měřením tepu na zápěstí vypořádal. 

Poslední dobou jsem na Fenixu začal hodně sledovat funkci Tréninkový efekt. Jedná se o číslený údaj, který v průběhu tréninku ukazuje aktuální stav organismu a výsledek tréninku. Zajímavý číslo. Dá se podle něho poměrně efektivně korigovat aktuální trénink. Příklad? V pondělí odběhám tempo maratonu,  TE (tréninkový efekt) v průběhu tréninku postupně stoupá až na úroveň 3,9 (úroveň 5 je maximum). Tedy kvalitní trénink. V úterý ráno odklušu 10km, které normálně běhám na TE do 2, tentokrát ale při stejné rychlosti běhu jsem na TE 2,6. Co to znamená??  Bacha na to, něco není úplně v pořádku, tělo není po včerejšku zregenerované. Pokud se tedy nechci dostat do spirály únavy, bude lepší večerní trénink pečlivě hlídat. A naopak, ráno může TE hlásit 1,5 na stejné rychlosti jako jindy. I pocitově je ten běh dobrý. Znamená to tedy, že vše pokračuje správným směrem a večer je možné zařadit opět něco výživného. Pokud by tahle funkce někoho zajímala podrobněji, rozhodně doporučuji knížku Získejte formu. http://www.garmin.cz/produkty/more/prislusenstvi-pro-more/literatura/kniha-ziskejte-formu-s-gps-monitorem-srdecniho-tepu.html

V ní najdete hodně odpovědí na otázky ohledně měření tepu, zatížení, tréninkového efektu a podobně.

Doplněno 29.12.2015
Protože se v diskuzi objevili dohady o tom, že Fenix je nepřesný a má velké odchylky při měření vzdálenosti, tak tady přikládám několik záznamů, z tratí, které jsou změřené a jejich délka je tedy jasná a nezpochybnitelná.

Pražský maraton květen 2015 -hodně zatáček, ve městě, mezi domy, otočky o 180 stupňů.
Pražský maraton 42,2km, naměřil 42,46km
https://connect.garmin.com/modern/activity/763629708

Mistrovství světa 100km září 2015, certifikovaný okruh 10km, který se běžel 10x. Zatáčky, park, stromy, domy.
Winschoten 100km trať, naměřil 99,62km
https://connect.garmin.com/modern/activity/896285584

Pražská 100 prosinec 2015, podle GPX trasy měl mít 130km, terén, les, údolí, kopce.
Pražská 100, trať 130km, naměřil 130.29km
https://connect.garmin.com/modern/activity/975379966

Netvrdím, že Fenix je nejpřesnější, jen tvrdím, že já s přesností problém nemám. A tohle jsou jasné důkazy z průběhu celého roku, tedy na různých verzích FW hodinek.

Koupit Fenixe za dobrou cenu můžete třeba tady:
http://www.kobras.cz/katalog/s/fenix-/

Garmin Forerunner 630

Zatím se jen seznamujeme. Proč ale čekat několik měsíců, než se pořádně seznámíme, když se už teď oťukáváme. Tohle jsou moje první pocity a dojmy. Budu průběžně aktualizovat.
Hodinky můžete koupit zde: GARMIN FR 630.  U Garminu na webu najdete taky technické parametry, nemá smysl je opisovat.
Smysl ale určitě má kouknout na YOUTUBE videa, která ukazují, co nového tyhle hodinky přináší do běhání a hlavně do jeho vyhodnocování.
Jak umí FR630 měřit aktuální kondici při zatížení?
Jak umí FR630 měřit laktátovou křivku?
Nové sledování běžecké techniky
Jak umí FR630 měřit stress score?

Aktualizace 30.11.2015-měření ANP

První dojmy:

Tyhle hodinky váží víc než nic. 

Přesnost záznamu GPS je naprosto vynikající. Odzkoušeno na okruhu, kdy se trasa běhu fakt kopírovala přes sebe, žádný skotačení po poli vedle cesty, žádný hrabičky jako když vždy běžím jinou cestou. Prostě ten záznam je perfektní.Však se podívejte na odkazu níž sami.

https://connect.garmin.com/modern/activity/954901505

Stress score-super informace ohledně toho, zda je dobrý zvolnit, protože tělo toho má fakt dost a nebo naopak můžeš přidat a opřít se do tréninku protože jsi jen zrovna línej. K měření se využívá statický test na 3 minuty, kdy stojíš na místě, bez hnutí a čekáš. Už jen to čekání na výsledek může způsobit nežádoucí stress, tak bacha na to. Díky novému tepáku HRM Run2 hodinky při tomto testu měří variabilitu tepu. V menu hodinek se tato funkce ukazuje jako Connect IQ aplikace. Hned mě napadlo jí z nich vydolovat a nahrát do Fenix3. To ještě vyzkouším.

Oscilace běhu a jeho efektivita-nově hodinky ukazují poměr mezi délkou a výškou kroku a měří tak jeho efektivitu

Zatížení levá/pravá noha-nový tepák měří jak rovnoměrně běžec zatěžuje nohy. Já běhám asi víc po levý, taky mě na ní všechno bolí.

test ANP

Ukazatel ANP prahu - teprve vyzkouším, je na to v menu přímo položka včetně instrukcí jak běžet aby test dopadl objektivně, už teď mě ale napadá, že bude super si jednou za měsíc, v odpočinkovém týdnu tohle zkusit, aby člověk věděl, jestli se někam posouvá.
update 30.11.2015-vyzkoušeno. Celý test probíhá v pohodě, hodinky srozumitelně podávají instrukce jak běžet. V podstatě na začátku absolvuješ cca 10minut na zahřátí, pak odpípají konec rozklusu a určí, v jakém tepu máš běžet následující 4 minuty. Hodinky to striktně hlídají a pokud tep jde nahoru nebo dolů tak akusticky i vibrací signalizují. Po 4 minutách odpípají další interval a určí nový tepový rozsah. Tohle se opakuje 4x a nakonec vyplivnou údaj. Mě ukázali ANP na TF 168 a tempu 3:34/km. V hodinkách se dá také nastavit automatické zjištění, tedy není nutné projít tento test ale stačí běžet trochu drsnější trénink. O víkendu jsme teď udělali obdobný test na jiném běžci, tentokrát to bylo s kilometrovými intervaly. Výsledek byl TF 163 a tempo 4:00/km. Vzhledem k tomu, že je po závodní sezoně a tento běžec má osobák na maratonu 2:44hod, tak by údaj mohl být + - správně. Ještě to budu zkoušet a korigovat.

měření VO2max-nyní už standard u sporttesterů Garmin

odhad výkonnosti při tréninku-ukazuje údaj po cca 10 minutách běhu, jak jsi na tom

Connect IQ-nekonečná studnice, kde se objevují nové vzhledy hodinek, uživatelsky konfigurovaná datová pole, doplňky k aplikacím v mobilu. Prostě vše, co dělá chytré hodinky chytrými.

nabíječka-malá, kompaktní, skladná. Jednoduchý klip

výdrž-podle Garminu16hodin, zatím netestováno. Každopádně tyhle hodinky budou komfortně stačit na kratší ultra do 100km.

Testování pokračuje...

Spartathlon 2015

Je to za mnou. Chvíli mi trvalo, než jsem si všechny zážitky a dojmy urovnal v hlavě. A taky než jsem si uvědomil, že mě dosud v běžeckém životě nepotkalo nic tak krásného jako posledních 500 metrů Spartathlonu.
Pár bezprostředních dojmů jsem popsal v rozhovoru pro BEZVABEH.CZ rozhovor zde. Podrobný report ze závodu a i z toho, co mu předcházelo jsem slíbil pro časopis RUN. 25.10.2015 si ho tak budete moci v časopise přečíst celý. Časem ho sem celý taky doplním. Tady je alespoň malá ochutnávka toho, co pro mě Spartathlon znamenal.

....Kde jsme to minule skončili? Jo, před mistrovstvím světa na 100km, které se konalo letos v holandském Winschotenu. Krásné městečko, plné lidí, kteří jakoby celý rok žili jen pro ten jeden den v září, kdy do ulic vtrhnou stovky ultramaratonců. Letos to byl pro tenhle závod už 40-tý ročník. A navíc s puncem Mistrovství světa a Evropy na 100km. Díky loňskému výkonu 7:08:50 na 100km v Plzni jsem měl možnost letos na tomto šampionátu startovat. Drobnou komplikací bylo, že se konal jen 14 dní před Spartathlonem. Tuhle komplikaci jsem si vyložil po svém, tedy, že bude nejlepší si takový double vyzkoušet nanečisto. Tou předpremiérou se stalo červencové MČR na 100km v Ostravě a 14 potom MČR na 24 hodin na Kladně. Na obou tratích jsem obhajovat vítězství z loňska a tak byl cíl jasný. Oba závody se navíc beželi za letního počasí, kdy v Ostravě rtuť olizovala 39 stupňů, na Kladně byla o něco rozumnější. Rozumnější jo ale zas takovej srabík teplota taky nebyla. Každopádně, v Ostravě mě před startem dost lidí varovalo, ať jdu volně, bez ambicí na čas, protože počasí bylo fakt trochu kolapsový. To bych ale nebyl já. Takže od startu tempo okolo 4:00/km a už to jelo. Jelo to prímově, podle plánu. Prvních 70km a pak se to zadrhlo. Titul jsem sice obhájil, nicméně vedro se podepsalo na výkonu a i na startovním poli. Nakonec do cíle doběhli jen 3 běžci. Oklepal jsem se z toho a za 14 dní stál na Kladně a pokoušel se vylepšit osobák na 24 hodin. Ovšem od začátku jsem tak trochu ztrácel na původní předpoklad. Tedy-vyhlídka pro dalších 23 hodin běhu nic moc. Nakonec jsem tam po boji s únavou nakroužil 222km a vůbec jsem nebyl spokojený. Navíc mě tam o několik kilometrů předběhl ital Nicola a tak jsem byl i z toho smutný. No nic, v září to bude určitě lepší. Nevynechal jsem ani jeden den a hned po 24 hodinovce druhý den klusal....
....A samotný závod ve Winschotenu? No, necítil jsem se špatně. Do 40km mi to i celkem běželo, potom ale nastala situace, kterou už z letošního roku znám velmi dobře. Tělo se prostě přepnulo do nějakého úsporného režimu, odmítalo zrychlit a ačkoliv jsem vizuálně nevypadal vyčerpaný, prostě to nešlo. Doťapkal jsem za 7:41hod a vůbec z toho neměl radost. Cítil jsem se unavený, víc psychicky než fyzicky. Měl to být jeden ze dvou velkých vrcholů, těšil jsem se že se mi podaří prolomit hranici sedmi hodin a místo toho to byl takový náraz do zdi.....
...Checkpoint 127km. Na tohle místo jsem si poslal čelovku a první lahvičku s Vincentkou. To je taková moje specialitka. Mám vyzkoušené, že když mi je ouvej, slaná chuť vincentky působí velmi dobře. Pomalu se snesla noc, já se propadal v pořadí stále dolů a trápil se. Ideální doba na myšlenky typu: Proč tu jsem? Proč to běžím? Co mě k tomu vede? Co to má za smysl? Tyhle otázky mají jedno společné, není na ně rozumná odpověď. Alespoň ve stavu, jaký mozek prožívá v době, kdy má za sebou patnáct a víc hodin běhu. Tím chci naznačit, že ani v tuto Spartathlonskou noc se mi na ně nepodařilo najít odpovědi. Zbylo mi jediné-běžet. Dostal jsem se až pod největší kopec trasy. Nahoru vede klikatá kozí stezka plná šutrů. Tak jsem si vzpomněl na svůj skyrunningový rok. Ruce na kolena rubat nahoru. Líbilo se mi to. Předešel jsem 4 běžce. Nahoře jsem si za odměnu dal polívku. Navíc jsem měl nahoře triko s dlouhým rukávem. Sice jsem chvíli zvažoval, jestli si ho brát, nakonec jsem ho ale vzal a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí toho dne. Za horizontem fičelo jako blázen a postupně se přidal i deštík, pak déšt, pak bouřka. A to celé se ještě párkrát zopakovalo. Tak mě tam někde předběhl usměvavý ital Nicola. Nojo, budeš mít hochu druhý zářez na mojí paži. Někde v této době jsem si odbyl největší krize závodu. Potřeboval jsem nutně spát, všechno mě bolelo a běžet v tempu pod 7:00/km představovalo nadlidský výkon. Nejhorší byla touha po spánku. V jeden moment jsem se probral právě ve chvíli, kdy jsem šlápl za krajnici a sklouzl. Okamžitě jsem se profackoval a  zařval na sebe: kurva, co děláš?? Nespi!! Asi jsem byl docela hlasitý, protože i v dálce přede mnou se otočil kdysi s čelovkou. Asi usoudil, že se motivuju řvaním. Nicméně to bylo znamení, že by bylo dobré si na chvilku lehnout. Slíbil jsem si tedy takový malý odpustek. Až bude občerstvovačka v masážními lehátky, tak si lehnu, jen na 20 minut. Po nějaké době skutečně tahle oáza byla. Ale obě lehátka byla obsazená. Na jednom z nich spal slovák Honza Užik. Díky Honzo, jinak bych si tam fakt lehnul a kdoví jak by to dopadlo. Ale od té doby se zase všechno začalo nějak zlepšovat. Nikdo mě už nepředbíhal, občas jsem naopak někoho doběhl já. A to je pak ta nejlepší motivace pokračovat. V dálce přede mnou se po chvíli objevil i žlutočerný dres. Hele, to je Nicola!....
....Co napsat závěrem? Spartathlon jsem zpočátku bral jako letošní výzvu. Jako jeden ze zajímavých závodů. To co jsem ale zažil, to je něco jiného. Spartathlon je absolutní oslavou ultramaratonského běhu, oslavou vzájemného přátelství a lidství. Mistrovství světa má také své kouzlo. Spartathlon je ale Olympiskými hrami ultramaratonu. Jestli si toužím něco zopakovat tak je to moment, kdy budu zase stát pod Akropolí a čekat na startovní výstřel. Tak je to zase možnost prožít krásu i bolest ultramaratonu na cestě do Sparty. Tak je to zase šance doběhnout až ke králi, uklonit se a říct: tak jsem tady, pane králi. Díky, bylo to krásný.....

trochu grogy

 

Silva Nortica run. Počtvrté a pořád mě baví.

Tenhle závod je pro mě synonymem mého nového běžeckého života. Když jsem v roce 2012 tak trochu zase začal pokukovat po běhání, kterému se říká ultra, objevil jsem tenhle závod. A hned jsem věděl, kam chci jet. Taky jsem si z něho každý rok udělal pečlivý záznam do deníčku. Takže i letos bylo zcela jasný, kam na první červnový víkend vyrazím. Letos se sice Silva nekonala jako MČR ale to mi bylo celkem fuk. Republikové mistrovství bylo 14 dní předtím v Lošticích, jenže zrovna ten den se běžel i můj oblíbený Šutr 72km v Šárce. A jezdit kvůli MČR do Loštic se mi nechtělo, navíc Šutr byl dobrou přípravou. 

Poslední záznam jsem sem dal po Turínské 24 hodinovce Takže ještě letecky pár údajů z mezidobí. Po deseti dnech od Turína jsem už zase běhal do tempa 3:40-30 což mi dodalo jistotu, že bych měl zkusit i Pražský maraton. Nakonec jsem ho 20 dní po Turínu odkroužil za 2:30:59 a jen vlastní hloupost mi zabránila mít čas 2:29… Na Libeňském mostě jsem si vše špatně spočítal, usoudil, že na 2:30 už nemám a zbytek vypustil. Moje chyba. Ty 3,5km byly v tempu o 20sec/km pomalejší než do té doby a to byla přesně ta chyba. Takže snad příště. Znovu jsem si ověřil, že je to v hlavě a ta když neumí počítat a vymýšlí hovadiny, projeví se to na výsledku. Následoval Šutr, ve kterém jsem běžel skoro tak rychle jako při traťáku předloni, což ukazovalo na dobrou formu. Týden nato Praha-Brandýs 15km v průměru 3:26/km bylo taky docela slibné a pak už přišla Silva. 

Pravdou tedy je, že letos jsem trénink na Silvu pojal dost navolno, žádné hrocení a velké ladění, spíš tak moc oproti loňsku nezpomalit a ideálně se udržet vepředu, trasu rychle proběhnout a otestovat doplňování energie tak, aby byl žaludek v pohodě. Všechno z toho se povedlo na výbornou. Do Stropnice jsme dorazili společně s babickou favoritkou Lídou v pátek navečer, přibrali ještě pár dalších lidí včetně Lenky (medailistky ze Silva 1/2maratonu) a vydali se na společnou předzávodní večeři. Lída je velká frutariánka a bílkožroutka, takže vybrat si pro ní jídlo nebylo tak snadný. Nakonec usoudila, že co je dobré pro mě, bude určitě dobré i pro ní a objednala si stejné jako já-rýži s hermelínem a brusinkama. No, porochnila se v tom a moc tomu nedala. A to bylo přesně to, co jí určitě v sobotním pařáku chybělo. Ale zpátky na trať. Ranní start byl ještě v příjemném chládku, nikdo se nikam nehnal a tak jsem po dvou kilometrech zjistil, že už běžím sám. A tak to bylo celou cestu až do cíle. Což jsem si patřičně užil. Musím uznat, že se mi běželo hodně napohodu, podle záznamu z garmina i hodně vyrovnaně, bez nějakého tempového, pocitového ani energetického propadu. Vlastně jsem pořád jen běžel a občas si řekl: tý jo, už mám 30, takže už jenom 70… týjo, já už jsem v půlce…tý jo, už jenom 30?? Na devadesátým mi Jana povídá: vypadáš dobře, jako by jsi byl v pohodě? Tak jí říkám: jo to sem. Fakt jsem si to užíval celou cestu. V druhé polovině závodu už bylo opravdu dost velké vedro, takže jsem ztratil nějaký čas na občerstvovačkách, kde jsem se poléval studenou vodou. Podle záznamu tohle zastavování znamenalo cca 12 minut.  Hluboce se klaním před všemi, co na té trati strávili o několik hodin víc než já. Byl to vážně běh rozpálenou krajinou po bublajícím asfaltu. Za celou trasu jsem spotřeboval čtyři Enervit koncentráty, které se mi tedy parádně osvědčili a pro příště s nimi naplno nahradím energy gely. žaludek naprosto v pohodě a energie sbalená na celou cestu. Na jedné občerstvovačce mě dost pobavil jeden pán, povídá mi: jste první. A já na to, že vím. A on zase: on Orálek neběží, on už končí kariéru. A já na to: on běží, ale maraton. A on zase: hm, protože už končí. Tak jsem to s ním nechtěl víc rozebírat, měl asi přesnější informace než já a jak se v cíli ukázalo i než Dan. Taky byl hodně překvapený, že končí. Ale ten pán se pak ukázal i v cíli a dokonce to byl nějaký místní funkcionář, takže musel být v obraze. Kam se my běžci na tyhle lidi hrabem s informacema. 

V cíli mě pak čekal další hrníček do sbírky. V tombole jsem opět nevyhrál, takže snad za rok. Protože Silvu, tu nemůžu vynechat. Tedy snad jediná akce by mě jí donutila vynechat. To by ale bylo jen v případě, že bych v červnu 2016 stál v Kalifornii na startu Western States. No, ještě uvidíme, jak mi bude štěstí nakloněno. 

Spolehlivá bota pro ultra-New Balance Fresh Foam Zante.

A co teď dál? Tento víkend jsem odběhl parádní 1/2 maraton Okolo Vlasti ve Vlastibořicích. Moc hezký závod, parádní trať s pár kopci zabijáky a nádherná atmosféra. Jednoznačně nejkrásnější závod na sever od Šutru. 

Příští pátek ve 21:00 vyběhnu na trasu Krakonošovy stovky, což je právě jeden z kvalifikačních závodů pro Western States. Doufám, že se v noci někde neztratím a najdu správnou cestu a cíl. Pro jistotu jsem si od kluků z Garminu vzal hodinky Garmin Epix, do kterých mi nahráli pořádnou turistickou mapu. Uvidíme. No a potom zase trochu regulérně potrénovat směrem k 18.7.2015, kdy se koná MČR 100km v Ostravě a 14 dní na to MČR 24 hodin v Kladně. Bude to zajímavý dvojboj. Snad mi bude tělo sloužit. 

A na závěr ještě malé porovnání letošní Silvy a loňské. Na grafu je krásně vidět, jaký propad v tempu jsem měl loni v druhé polovině a jak vyrovnané bylo to letošní tempo. Taky je na tom letošním záznamu pěkně vidět, kolikrát jsem se na občerstvovačkách zastavil, chladil a lelkoval.

Silva 2015

Silva 2014

24 hodin v Turíně.

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin. 241,2km. 25.místo. Osobák.

Na nástupu, s Martinem.

Zlatá myšlenka z tohoto závodu: Žádný závod se nerozhoduje když se běží dobře, rozhoduje se v době, kdy všechno bolí a je krize.

První velký milník tohoto roku je za mnou. Příprava, která zabrala celou zimu se nakonec smrsknula do pouhých 24 hodin. Teď a tady. Vyběhnout, běžet, čekat na únavu, běžet, běžet, neusnout, běžet, spočítat kolik ještě zbývá, běžet, běžet, konec. Takhle nějak těch 24 hodin proběhlo ve zkratce. Ve skutečnosti to ale byl velmi dlouhý den a noc. Musím přiznat, že na začátku si člověk užívá, od 18 hodiny jsem ale počítal kolik že to ještě zbývá a pro sebe si to komentoval asi takhle: tak ještě zamr…6 hodin…. Tak ještě zasr….4 hodiny…. ale ke konci to už bylo: už jenom 55 minut, jeď!!!

Příprava:

Vše téměř podle plánu, snad jen problém na pravém chodidle naznačoval, že by mohli nastat komplikace. Toje prostě tak, když se neposlouchá vlastní tělo, bolest se přeběhává a tím stále zůstává. (ale při závodě jsem zjistil, že se to fakt dá přeběhat, od sté míle mě to už nebolelo a nebolí doteď) Ve finálním týdnu před závodem jsem se i vyhnul svému obvyklému nachlazení, doma jsem dostal čepici na spaní, takže jsem nenastydnul ani v noci. Fajn.

Cesta:

Z původního plánu jet autem jsme ustoupili, koupili letenky a ve čtvrtek vyrazili letadlem do Milána a pak vlakem 150km do Turína. Vše na minuty přesně, v pohodě, ve fajn atmosféře. Na nádraží v Turíně nás už čekal mikrobus a zavezl nás do hotelu. Původně sice mělo být ubytování v Turíně, nakonec nás ale šoupli asi 50km od města, takže trochu komplikace. Ale nic, co by nás položilo. Hotel byl pěkný, čistý, v krásném prostředí křížení dvou dálnic.

Na místě:

Hned po příjezdu jsem se vydal prozkoumat okolí běháním. Kus po dálnici, pak uhnout mezi parníky, doběhnout do vesnice plné štěkajících psů. Otočka a zpátky. Zítra si s sebou vezmu Jardu, to se mu bude líbit. Až budem před těmi psy zdrhat, dáme aspoň úseky. 

Doplnění energie.

Večeře byla fajn, těstoviny, plátek masa, pečené brambory, salát. Navrch koláč. Fajn. Akorát nám neřekli, že to mají schované i na páteční oběd, i na páteční večeři, i na celou neděli…prostě v tom hotelu nic jiného nevařili. Ale opět nic, co by nás položilo. Jarda se na pokoji pravidelně ještě futroval sušenkama a vším ostatním. Nechápu, kam to všechno dával.

Předstartovní diskuze s Mirkem.

Závod:

Připravil jsem si svoje odzkoušené občerstvení, namíchal 4 litry Enervitu G sport, nachystal gely a tablety Enervitene. Nakonec jsem toho snědl i docela dost bez problémů se žaludkem. Občerstvovací stanice, kterou pořadatelé připravili byla totiž zoufalá. Žádný ionťák, jen voda nebo chemický ledový čaj, nějaká místní kola, suchary s medem nebo marmeládou. Občas tam přihodili pekáč s bramborama a nakrájeným salámem. Ale nebylo to čím nabrat, takže do toho všichni hrabali rukama. A když si představím, co jsem viděl průběžně podle trati, jak lidi zvrací, močí a ulevují si, nedělám si iluzi o hygieně jejich rukou. Tohle bylo těžce nevychytané. Oceňoval jsem servis jaký měli v týmu italové nebo třeba američani. Ti měli na své občerstvovačce i kávovar, podávali běžcům caffé latté, polívčičky…mockrát jsem měl chuť se u nich zastavit a zobnout si. Voněla jim tak polívčička. Asi měli dobrý mejdan.

Jdeme na to. Zatím je to sranda.

1-4 hodina závodu:

Těžká pohoda. Všude okolo legrace, štěbetání, nadšení. Do hlavy se mi vrývá jeden z italských běžců v open závodě, který tam má neskutečné množství podporovatelů, zázemí jak mistr světa. Jmenuje se Bisco, neustále na něj řvou: Biscooooo, Biscoooo. Běhá rychleji než já. Směje se na celý svět a je místním hrdinou. Na čele se usídluje japonec Hara, ten, který loni uběhl 285km a zařadil se tak v historii za Kourose na druhé místo. V pravidelném intervalu mě předbíhá, v závěsu za ním je nalepený vysoký rus a ital. Dotahuje je švéd. Mezičas na maratonu je 3:21,  na 50km 4:04. 

Zatím vše OK.

5-8 hodina závodu:

Opalujeme se. Nohy začínají poprvé hlásit, že už běží dlouho. Nedá se nic dělat, ještě dlouho poběžíte. Japonec už všechny utrhnul a běží vstříc hranici 300km/24 hodin. V jeho kamenné tváři vidím pilota kamikaze jak se chystá na finální útok. Rus se drží kousek za ním. Na třetí místo se nacpal švéd. Na stadionu hraje hudba, občas pořadatelé hlásí průběžné pořadí a všude je pořád celkem pohoda. Bisco zpomalil a už se tolik na svoje fanoušky nesměje. Ani oni už tolik neřvou. 100km probíhám za 8:24hod. Proskenuju tělo, všechno v cajku. V tuhle chvíli mě hlásí někde okolo 9.místa. Sakra, snad jsem to nepřehnal a moc to nespadne.

9-12 hodina závodu:

Sluníčko zapadlo, stadion začíná svítit a my pořád kroužíme. Japonec v tempu nepolevuje. Je to nezdolný stroj. Uvažuju, jestli se mu podaří zdolat hranici 300km. Ostatní ze špice odpadli a začínám se jim přibližovat. U kadibudek pravidelně pozoruju zoufalce, co běží od jedné k další a hledají, ve které je papír. Evidentně už v žádné. Žaludek trochu stávkuje, Ota mi koupil malý kafíčko, kopu ho do sebe a pokračuju dál. Nezastavujeme, máme zpoždění.

13-16 hodina závodu:

Dobíhám Ivana Cudina. Chvíli cestou povídáme, prý mu to dnes nejde. To vidím, když jsme spolu. Nakonec popřeje štěstí a vzdaluju se. Potřebuju se trochu obléct, přichází noc a zima. Beru si nakonec všechno co mám k dispozici. Ptám se co ostatní. Prý už z chlapů běháme jen tři. Ještě Jarda a Martin. Je to pro mě trochu zklamání, vytryskává emoce, beru si oblečení do rukou a povídám že musím pryč, na trať. Neběhám nijak rychle, postupně propadávám v umístění po jednotkách dolů, občas ukařistím někoho i já. Navlíkám si korálek rusa, co běhal dlouho druhý, třetího švéda. Jiní jsou zase přede mě. Nikdo s nikým nebojuje. Teď každý bojuje jen ve své hlavě a se sebou samým. Metu 100 mil probíhám v čase 14:25hod.

V noci jsem se moc nesmál.

17-20.hodina závodu:

Nejtěžší období pro mou hlavu. Proč běžím? Co to je? Z těchhle úvah mě vytahuje zmatek na stadionu, kde vyhořela trafačka, stadionem se valí dým, všechno okolo smrdí a je na něm totální tma. Z dálky se blíží hasiči, na nějakou dobzu je o zábavu postaráno. Navíc se na trati zase objevuje japonec Hara, plouží se krajem cesty, obalený v igelitu. Předbíhám ho. Jeho výraz už nevypadá jako ostrej kamikaze, teď je to spíš, unavený vykulený stařík na cestě do pekla. Místní favorit Bisco je totálně mimo, sedí víc než chodí. Nikdo na něho už nekřičí, v jeho fanouškovském stanu zůstal jediný člověk.  Na čele se usadil napevno Florian Reus a nevypadá to, že by ho snad ještě někdo mohl ohrozit. Rus který běžel na začátku tak ostře teď chodí tempem jako můj soused po mozkové příhodě. Mám o něho strach. Všude okolo trati lidi co zvrací. Můj žaludek je ale celkem v pohodě.

Východ slunce. Den je zase hezčí.

21-24.hodina závodu:

Konec. Konec. Konec. Kde je ten konec? Ještě čtyři hodiny? Hlavou běží kalkulačka a výpočty, kolik bych tedy mohl být schopný odběhat. Výpočet se mění od překonání osobáku až někam k hranici 240km. Na metě 231km už vím, že nový osobák je doma. Začínám se zase rozbíhat. Mě už nikdo nepředbíhá. Teď předbíhám já. 238km. Otta na mě volá ať si vezmu vlajku. Odpovídám, že ještě ne. Vím, že v tomhle tempu dám ještě kolo. Letím. Tedy mám pocit že letím. Tempo je někde na 4:30/km ale pro mě je to sprint. Dorážím znovu na stadion, do limitu zbývá asi 5 minut. Volám na Otu kde je vlajka. Jo hochu, ta už šla do světa s Martinem. To je fuk, jsem tak rozjetý, že vím, že ho doženu. Probíhám stadionem, který už celý vře na velkém finále. Všichni tleskají všem, všichni se zase smějí na všechny. Po kilometru dobíhám Martina obaleného vlajkou, řvu češi jedééém, on řve taky a chytá mě do vlajky. Vysmeknu se že ještě musím běžet dál. Po asi dvou minutách je všechno u konce. Výstřel, klesám k zemi. Pokládám kužel pro vyznačení místa doběhu. Zastavuju Garminy na vzdálenosti 241,3 km. Povedlo se. Maximálně. Už se nikam nemusí běžet. Souboj proti času skončil. Podařilo se mi navlíknout hodně korálků, mě si jich navlíklo jen 24. Ale už teď vím, že příště to musí být zase o kousek lepší. V Kataru na Mistrovství světa na 100km jsem skončil 25., teď na 24 hodin taky 25. Snad mi to není souzeno navždy.

Neděle:

Jedem na hotel. U autobusu zvrací holanďan. Na hotelu spíme až do večera. Jen mezitím malá pauza na dvě piva. Před večeří na chodbě další zvracející holanďan. Co ty kluci hulili? To snad není možný. U večeře všechno objektivně hodnotíme a plánujeme, kde se zase společně potkáme. Z výsledků zjišťuju, že mi nezměřili poslední kolo s položeným kuželem. Sakra, ve výsledcích tak mám zatím 239.650m. Ale už je to v řešení, měřiči záznam dohledali a doufám, že všechno opraví podle skutečnosti. Ta psychologická hranice 240km by mě totiž moc mrzela. Podle tabulek zjišťuju, že jsem se zařadil na 9.místo v české historii. To není na druhý závod na téhle trati špatný. 

Ponaučení:

Tempo bylo zvolené dobře. Začátek na 4:50/km byl optimální. Je ale potřeba trénovat hodně v únavě, běhat víc dlouhých běhů. Dlouhým myslím  60km a víc. Je potřeba připravit si líp hlavu a nepouštět do ní žádné myšlenky že něco bolí. Je potřeba zodpovědněji doplňovat energii, v tom byla pořád velká rezerva. Byla to moje druhá 24-hodinovka a já se už teď těším na další. Udělám zase maximum pro to, abych svou kárku posunul o kousek dál. A už vím kdy.

Použitá výbava:

Bota New Balance Boracay

Kompresní návleky Compressport

Výživa Enervit

Záznam závodu Garmin Fenix 3

garmin connect

Fotografie od teamového šéfa Otty Seitla zde: http://mkseitl.rajce.idnes.cz/2015-04-15_Turin_24_hod._MS#

Garmin

Vzhledem ke spolupráci se značkou GARMIN mám možnost získat určité výhody. A je škoda se o ně nepodělit s dalšími běžci.
Pokud chceš koupit Garmina, stačí napsat na runner.cz@me.com
Napiš, jaký model chceš, pošlu ti ceny. Jedná se o nové zboží, s plnou záruční dobou, z oficiální distribuce GARMIN CZ.
Za dobrý ceny se dá nakoupit také tady: http://www.kobras.cz/katalog/s/sporttestery-garmin1/
Radek