Sezona 2017

Možná tady chybí příspěvek o zhodnocení roku 2016. Ale proč se ohlížet, že jo? Navíc, když máme před sebou nový rok, nové výzvy. Co bylo, to prostě bylo. Nechme to spát. Je čas připravit se na nejlepší rok života. Aspoň toho závodního. Naplánovat si co a jak bude, najít tu správnou motivaci, obout kecky a prostě vyrazit. Já to tak prostě mám, potřebuju mít před sebou motivaci, potřebuju vidět někde v dálce ten cíl, ke kterému běžím. A nejlepší je, když k němu doběhnu a hned mám na seznamu další. Ale pozor, hlavně jich nemít moc. Musí to být vzácnost, dostat se k cíli. Pro rok 2017 mám cíle jen čtyři. Je to můj čtyřlístek roku 2017. A čtyřlístek je přeci rostlinka štestí, je to tak? Je !  

Rozdělení závodů je ideální, první start 25.března v Plzni na 100km. Pak 7.května legendární úprk před zrychlujícím autem, nazvaný Wings for Life World Run. Po tomhle závodě bude čas přehodit přípravu od rychlého tempa směrem k budování vytrvalosti a odolnosti. 1.července totiž startuje Mistrovství světa v běhu na 24 hodin. Belfast, Irsko. Věřím, že náš český team bude hodně silný, že se porveme o hodně vysokou příčku. Budeme silný. Motivujeme se už teď s klukama navzájem a začínáme tomu v hlavách všichni věřit, že to dáme.  A to je polovina úspěchu. Hlava. Můžeš klidně pajdat po jedné noze ale když máš dobře nastavenou hlavu a nepochybuješ, je to výhra. 

Můj mentální a tréninkový kouč Radek mi to tak říká, denně mi to opakuje. Vštěpuje mi do mozku kousek po kousku víru v dobrý výsledek. Likviduje každý malinký zárodek pochybnosti. Učí mě věřit sám sobě. Učí mě věřit svému tréninku na 100%. Učí mě, že to co trenér Radek rozhodne při tréninku je správně a není důvod o tom pochybovat. Vytvořili jsme si společně ten nejsilnější team pro sezonu 2017. Splníme si naše sny. Nebude to zadarmo. To víme. Ale taky jsme se už přesvědčili, že i nejvíc bláznivá myšlenka se dá přetavit ve skutečnost. 

Aby byl čtyřlístek kompletní, chybí poslední lístek. Spartathlon. Místo, kde jsem tak trochu začal věřit, že to jde. Místo, které mě už navždy ovlivnilo pro další běžecký život. I letos se tam chci vrátit. Poklonit se králi, zažít tu atmosféru. Doběhnout. Porvat se o to. 

Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč. Já a můj kouč to víme a jdeme do toho. Chceme tu hru hrát znovu. Běžet na hraně, podívat se možná kousek za ní. Ale nepřepadnout. Udržet se na té tenké linii, která rozhoduje.  

Garmin Fénix 3

Za pár dní to bude přesně rok, co Garmin představil světu nového Fenixe. Třetí generaci, tedy označení Fenix 3. Nevím jak Vás ale mě to nechávalo zcela chladným. V té době jsem používal vzorek Vivoactivu a o nějaké změně jsem ani neuvažoval. Tím spíš, že mi Fenix připadal prostě velký. Tak velký, že se na mojí malou ruku ani nevejde. A na dotazy z Garminu, proč toho Fenixe nezkusím jsem měl jedinou odpověď: dost dlouho jsem používal Suunto Ambit a já už prostě nechci ty velký outdorový hodinky, já chci běžecký hodinky. Tečka. Nakonec jsem si přeci jen jedny Fenixy na zkoušku vzal, spíš jen tak ze zvědavosti. Ostatně, co od nich čekat, prostě hodinky ne? Jenže nakonec bylo všechno jinak. Fenixe jsem dal na ruku….a už nesundal. Láska na první pohled. No, spíš na první dotek. Najednou na mě Fenix působil jako nádherný kousek techniky, který navíc uměl spoustu věcí. Za tu dobu co ho mám, jsem při něm vyzkoušel i další Garminí novinky, které přišli na trh, nic se mu ale nevyrovnalo. Ostatně ani nemohlo. Snad jediným trochu kandidátem byl nový Forerunner FR630, který přinášel několik novinek pro sledování výkonu a křivky únavy. Měření zatížení levé/pravé nohy při běhu, vertikální poměr, stress score. To všechno byly veličiny, co jsem chtěl vyzkoušet. A taky vyzkoušel. Říkal jsem si, je to dobrý ale tohle mě nepřesvědčí, abych Fenixe odložil a používal FR630. Oni totiž vypadají tak trochu jinak. FR 630 jsou prostě plastové digitálky. Fajn lehké hodinky se spoustou funkcí, které ale na normální denní nošení nejsou nic moc. Fenix je stroj na vše. A teď, když se finalizuje nová verze firmwaru, ve které už jsou všechny běžecké funkce z FR630, není sebemenších pochyb, kdo je na trhu králem.(aktualizace 6.1.2016-oficiální verze firmwaru 6.50 už obsahuje všechny tyto funkce-běžecké metriky, stress score a měření ANP).
Velmi přínosnou funkcí, převzatou z Forerunneru 630 je měření ANP prahu. Měření laktátu je až v poslední verzi Beta 6.32. Funguje identicky jako u FR630. Je tam možnost udělat laktátový test nebo nechávat automatické zjištění. Pro automatické zjištění je ale samozřejmě nutné běhat na určité hranici tepovky aby to mělo z čeho změřit. U testu se jedná o 10minut rozklusání a pak 3x4min v tepech, které určí hodinky a 2x3min to samé. V podstatě se jde až k maximálce. Dělal jsem ten test na FR630 když jsem byl odpočinutý, vyšlo mi 3:34/km a tepy 168, teď na fenixu jsem ho dělal v únavě a ukázal 3:40/km a 164 tepů. Takže by to mohlo odpovídat. V podstatě to ukazuje aktuální stav kondice a trénovanosti v konkrétní den. Dobrou vypovídací hodnotu to bude mít, pokud se test bude dělat pravidelně, například na konci odpočinkového týdne. Pak bude hezky vidět, jestli jde výkon nahoru. Jo a samozřejmě se musí test dělat na rovině a pokud možno ne v protivětru. Tohle všechno pak výsledek ovlivní a zkreslí.

Fenix 3 a Forerunner 630

Výsledek měření VO2max.

Výsledek testu měření ANP prahu.

Jasně, i Fenix není bezchybný a taky má svý mouchy. Ale kdo je nemá, že? Hodně lidí oponuje, že Suunto Ambit je lepší, že Suunto Traverse je lepší, že Polar V800 je lepší. Lidi, já Vám to neberu, každý má něco. Garmin ale u Fenixe ušel dlouhou cestu, to co bylo na začátku problém je teď vyřešeno, to o čem jsme nedoufali že bude umět tak umí. S přesností měření  vzdálenosti GPS, nadmořské výšky a podobně jsem neměl problém od začátku. Vše odpovídalo běžným odchylkám, které mají i jiné značky. Navigace ve Fenixu je neocenitelný pomocník při závodech typu Krakonošova 100 nebo Pražská 100. Výdrž baterie je více než dobrá, například poslední dlouhý běh, při kterém byla GPS zapnutá na vteřinový záznam trval 9:25:44 hod, na hodinkách běžela navigace a byli spárovány s mobilem přes bluetooth. Výsledek? Po 9,5 hodinách měření baterie ukazovala 50%. Zdá se to někomu málo? Mě tedy ne. 

Dalším ohromným benefitem Garminu je portál ConnectIQ. Nekonečná studnice nových aplikací a vzhledů hodinek, kde se dá najít téměř cokoliv. Nic podobného nemá ani Suunto ani Polar. A co není, to si může uživatel naprogramovat sám. Já mám třeba na svém Fenixu aktuálně vzhled hodinek, který mi kromě času, datumu, stavu baterie a notifikací z telefonu ukazuje, kolik dní mi ještě zbývá do Spartathlonu 2016. Pěkná informace:)

Ručičkový ciferník od Garminu.

WatchFace Local Zulu, najdete na ConnectIQ

Koho tyhle hodinky zajímají, ten určitě zná adresu forums.garmin.com . Diskuzní forum přímo na stránkách Garminu. Každý model tam má svou skupinu, denně se tam najde spousta nových informací, řeší se tam aktuální problémy, člověk tam najde hromadu odpovědí na své otázky. Garmin zde pravidelně zveřejňuje informace o nových beta systémech pro hodinky, komunikuje s uživateli. Jasně, je zde taky spousta negativních informací, že tohle nefunguje, támhleto nefunguje. Je to jasný, pokud něco funguje, tak není důvod to řešit. Když to ale nejde, tak je nutný hledat východisko. A kde jinde než u výrobce? V tomhle má u mě Garmin velké plus. Polar má také forum na webu, jeho aktivita je ale velmi malá a je zde taky hodně dotazů že tohle nejde, tamto nefunguje a tohle se seká. Suunto nemá nic. 

Já Fenixe používám jen na běhání. Plavat nechodím, takže měření plavání mě nezajímá (umí to ale výborně), na kole nejezdím, triatlon neprovozuju ( i tuto aktivitu fenix měří na jedničku, včetně přechodů mezi disciplínami). Co ale rád používám, je měření lyžování. Prostě ráno zapnete aktivitu Lyžování nahoře na kopci a večer jí vypnete. Fenix sám ukáže, kolik toho nalyžoval, jaká byla průměrná rychlost, kolikrát se jelo nahoru lanovkou(tuto vzdálenost ani čas samozřemě do výsledku nezapočítává, stejně tak jako pauzy na jídlo a slunění). Skvělé.

Protože Fenixe nosím denně, 24 hodin, 7 dní v týdnu, měří i spánek, vím, kolik jsem toho za den/týden/měsíc naspal. Někomu se tohle může zdát jako hovadina, pokud ale člověk chce dobře odtrénovat, musí taky regenerovat. A spánek je tou nejlepší regenerací. Já se díky tomuto měření snažím udržet aspoň 7 hodin denně. Fenix mi měří, kolik toho za celý den nachodím, v poslední beta verzi systému měří i nastoupaná patra. I tyhle všechny údaje ukládá do aplikace v mobilu a na webu - Garmin Connect. Jde tak snadno vidět, kolik je nachozeno za týden, měsíce, roky. Někde jsem četl, že Suunto kroky měří ale vůbec nikam je neumí ukládat, je to fakt pravda? Není to trochu postavené na hlavu? 

Hodně lidí řeší, jestli Fenixe 3 koupit nebo jestli čekat na Fenixe 4. Myslím, že posledními aktualizacemi firmwaru dal všem Garmin jasně najevo, jak to bude s Fenixem 4. Není už připravený pod pultem v krabičkách a připravený na expedici. U Garminů s Fenixem 3 pořád počítají a rozhodně ho neodstavují na vedlejší kolej. Je to aktuálně vlajková loď téhle značky a nějakou dobu ještě bude. Ostatně, viděli jste hezčí hodinky? Já ne. 

Pěkně vedle sebe s AppleWatch.

Zbývá snad jen úvaha, co by Fenix 4 mohl přinést. Rozhodně optické měření tepu. Funkci, která by určitě našla využití. Ne každý běhá rád s hrudním pásem, ne vždy je nutný sledovat všechny údaje, které hrudní tepák poskytuje-dobu kontaktu se zemí, oscilaci, vertikální poměr, stress score. Tyhle údaje totiž z optického měření nedostaneme. Ale při běžném tréninku se stačí řídit tlukotem srdce. A to by optické měření poskytlo. Jasně, asi to bude trochu na úkor výdrže baterie, trochu na úkor tloušťky hodinek. Uvidíme.  Každopádně půjde vždy i k Fenixu 4 připojit tradiční hrudní měřič tepu, stejně jako to jde i u modelů FR 225 a FR235, které optické meření poskytují už teď.
Aktualizace 3.2.2016 - optické měření tepu Garmin přidal do verzi Fenix 3 HR. Ta bude k dispozici v březnu 2016. První funkční vzorek bych ale snad měl mít v příštím týdnu a jsem zvědavý, jak se Garmin s měřením tepu na zápěstí vypořádal. 

Poslední dobou jsem na Fenixu začal hodně sledovat funkci Tréninkový efekt. Jedná se o číslený údaj, který v průběhu tréninku ukazuje aktuální stav organismu a výsledek tréninku. Zajímavý číslo. Dá se podle něho poměrně efektivně korigovat aktuální trénink. Příklad? V pondělí odběhám tempo maratonu,  TE (tréninkový efekt) v průběhu tréninku postupně stoupá až na úroveň 3,9 (úroveň 5 je maximum). Tedy kvalitní trénink. V úterý ráno odklušu 10km, které normálně běhám na TE do 2, tentokrát ale při stejné rychlosti běhu jsem na TE 2,6. Co to znamená??  Bacha na to, něco není úplně v pořádku, tělo není po včerejšku zregenerované. Pokud se tedy nechci dostat do spirály únavy, bude lepší večerní trénink pečlivě hlídat. A naopak, ráno může TE hlásit 1,5 na stejné rychlosti jako jindy. I pocitově je ten běh dobrý. Znamená to tedy, že vše pokračuje správným směrem a večer je možné zařadit opět něco výživného. Pokud by tahle funkce někoho zajímala podrobněji, rozhodně doporučuji knížku Získejte formu. http://www.garmin.cz/produkty/more/prislusenstvi-pro-more/literatura/kniha-ziskejte-formu-s-gps-monitorem-srdecniho-tepu.html

V ní najdete hodně odpovědí na otázky ohledně měření tepu, zatížení, tréninkového efektu a podobně.

Doplněno 29.12.2015
Protože se v diskuzi objevili dohady o tom, že Fenix je nepřesný a má velké odchylky při měření vzdálenosti, tak tady přikládám několik záznamů, z tratí, které jsou změřené a jejich délka je tedy jasná a nezpochybnitelná.

Pražský maraton květen 2015 -hodně zatáček, ve městě, mezi domy, otočky o 180 stupňů.
Pražský maraton 42,2km, naměřil 42,46km
https://connect.garmin.com/modern/activity/763629708

Mistrovství světa 100km září 2015, certifikovaný okruh 10km, který se běžel 10x. Zatáčky, park, stromy, domy.
Winschoten 100km trať, naměřil 99,62km
https://connect.garmin.com/modern/activity/896285584

Pražská 100 prosinec 2015, podle GPX trasy měl mít 130km, terén, les, údolí, kopce.
Pražská 100, trať 130km, naměřil 130.29km
https://connect.garmin.com/modern/activity/975379966

Netvrdím, že Fenix je nejpřesnější, jen tvrdím, že já s přesností problém nemám. A tohle jsou jasné důkazy z průběhu celého roku, tedy na různých verzích FW hodinek.

Koupit Fenixe za dobrou cenu můžete třeba tady:
http://www.kobras.cz/katalog/s/fenix-/

Silva Nortica run. Počtvrté a pořád mě baví.

Tenhle závod je pro mě synonymem mého nového běžeckého života. Když jsem v roce 2012 tak trochu zase začal pokukovat po běhání, kterému se říká ultra, objevil jsem tenhle závod. A hned jsem věděl, kam chci jet. Taky jsem si z něho každý rok udělal pečlivý záznam do deníčku. Takže i letos bylo zcela jasný, kam na první červnový víkend vyrazím. Letos se sice Silva nekonala jako MČR ale to mi bylo celkem fuk. Republikové mistrovství bylo 14 dní předtím v Lošticích, jenže zrovna ten den se běžel i můj oblíbený Šutr 72km v Šárce. A jezdit kvůli MČR do Loštic se mi nechtělo, navíc Šutr byl dobrou přípravou. 

Poslední záznam jsem sem dal po Turínské 24 hodinovce Takže ještě letecky pár údajů z mezidobí. Po deseti dnech od Turína jsem už zase běhal do tempa 3:40-30 což mi dodalo jistotu, že bych měl zkusit i Pražský maraton. Nakonec jsem ho 20 dní po Turínu odkroužil za 2:30:59 a jen vlastní hloupost mi zabránila mít čas 2:29… Na Libeňském mostě jsem si vše špatně spočítal, usoudil, že na 2:30 už nemám a zbytek vypustil. Moje chyba. Ty 3,5km byly v tempu o 20sec/km pomalejší než do té doby a to byla přesně ta chyba. Takže snad příště. Znovu jsem si ověřil, že je to v hlavě a ta když neumí počítat a vymýšlí hovadiny, projeví se to na výsledku. Následoval Šutr, ve kterém jsem běžel skoro tak rychle jako při traťáku předloni, což ukazovalo na dobrou formu. Týden nato Praha-Brandýs 15km v průměru 3:26/km bylo taky docela slibné a pak už přišla Silva. 

Pravdou tedy je, že letos jsem trénink na Silvu pojal dost navolno, žádné hrocení a velké ladění, spíš tak moc oproti loňsku nezpomalit a ideálně se udržet vepředu, trasu rychle proběhnout a otestovat doplňování energie tak, aby byl žaludek v pohodě. Všechno z toho se povedlo na výbornou. Do Stropnice jsme dorazili společně s babickou favoritkou Lídou v pátek navečer, přibrali ještě pár dalších lidí včetně Lenky (medailistky ze Silva 1/2maratonu) a vydali se na společnou předzávodní večeři. Lída je velká frutariánka a bílkožroutka, takže vybrat si pro ní jídlo nebylo tak snadný. Nakonec usoudila, že co je dobré pro mě, bude určitě dobré i pro ní a objednala si stejné jako já-rýži s hermelínem a brusinkama. No, porochnila se v tom a moc tomu nedala. A to bylo přesně to, co jí určitě v sobotním pařáku chybělo. Ale zpátky na trať. Ranní start byl ještě v příjemném chládku, nikdo se nikam nehnal a tak jsem po dvou kilometrech zjistil, že už běžím sám. A tak to bylo celou cestu až do cíle. Což jsem si patřičně užil. Musím uznat, že se mi běželo hodně napohodu, podle záznamu z garmina i hodně vyrovnaně, bez nějakého tempového, pocitového ani energetického propadu. Vlastně jsem pořád jen běžel a občas si řekl: tý jo, už mám 30, takže už jenom 70… týjo, já už jsem v půlce…tý jo, už jenom 30?? Na devadesátým mi Jana povídá: vypadáš dobře, jako by jsi byl v pohodě? Tak jí říkám: jo to sem. Fakt jsem si to užíval celou cestu. V druhé polovině závodu už bylo opravdu dost velké vedro, takže jsem ztratil nějaký čas na občerstvovačkách, kde jsem se poléval studenou vodou. Podle záznamu tohle zastavování znamenalo cca 12 minut.  Hluboce se klaním před všemi, co na té trati strávili o několik hodin víc než já. Byl to vážně běh rozpálenou krajinou po bublajícím asfaltu. Za celou trasu jsem spotřeboval čtyři Enervit koncentráty, které se mi tedy parádně osvědčili a pro příště s nimi naplno nahradím energy gely. žaludek naprosto v pohodě a energie sbalená na celou cestu. Na jedné občerstvovačce mě dost pobavil jeden pán, povídá mi: jste první. A já na to, že vím. A on zase: on Orálek neběží, on už končí kariéru. A já na to: on běží, ale maraton. A on zase: hm, protože už končí. Tak jsem to s ním nechtěl víc rozebírat, měl asi přesnější informace než já a jak se v cíli ukázalo i než Dan. Taky byl hodně překvapený, že končí. Ale ten pán se pak ukázal i v cíli a dokonce to byl nějaký místní funkcionář, takže musel být v obraze. Kam se my běžci na tyhle lidi hrabem s informacema. 

V cíli mě pak čekal další hrníček do sbírky. V tombole jsem opět nevyhrál, takže snad za rok. Protože Silvu, tu nemůžu vynechat. Tedy snad jediná akce by mě jí donutila vynechat. To by ale bylo jen v případě, že bych v červnu 2016 stál v Kalifornii na startu Western States. No, ještě uvidíme, jak mi bude štěstí nakloněno. 

Spolehlivá bota pro ultra-New Balance Fresh Foam Zante.

A co teď dál? Tento víkend jsem odběhl parádní 1/2 maraton Okolo Vlasti ve Vlastibořicích. Moc hezký závod, parádní trať s pár kopci zabijáky a nádherná atmosféra. Jednoznačně nejkrásnější závod na sever od Šutru. 

Příští pátek ve 21:00 vyběhnu na trasu Krakonošovy stovky, což je právě jeden z kvalifikačních závodů pro Western States. Doufám, že se v noci někde neztratím a najdu správnou cestu a cíl. Pro jistotu jsem si od kluků z Garminu vzal hodinky Garmin Epix, do kterých mi nahráli pořádnou turistickou mapu. Uvidíme. No a potom zase trochu regulérně potrénovat směrem k 18.7.2015, kdy se koná MČR 100km v Ostravě a 14 dní na to MČR 24 hodin v Kladně. Bude to zajímavý dvojboj. Snad mi bude tělo sloužit. 

A na závěr ještě malé porovnání letošní Silvy a loňské. Na grafu je krásně vidět, jaký propad v tempu jsem měl loni v druhé polovině a jak vyrovnané bylo to letošní tempo. Taky je na tom letošním záznamu pěkně vidět, kolikrát jsem se na občerstvovačkách zastavil, chladil a lelkoval.

Silva 2015

Silva 2014

24 hodin v Turíně.

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin. 241,2km. 25.místo. Osobák.

Na nástupu, s Martinem.

Zlatá myšlenka z tohoto závodu: Žádný závod se nerozhoduje když se běží dobře, rozhoduje se v době, kdy všechno bolí a je krize.

První velký milník tohoto roku je za mnou. Příprava, která zabrala celou zimu se nakonec smrsknula do pouhých 24 hodin. Teď a tady. Vyběhnout, běžet, čekat na únavu, běžet, běžet, neusnout, běžet, spočítat kolik ještě zbývá, běžet, běžet, konec. Takhle nějak těch 24 hodin proběhlo ve zkratce. Ve skutečnosti to ale byl velmi dlouhý den a noc. Musím přiznat, že na začátku si člověk užívá, od 18 hodiny jsem ale počítal kolik že to ještě zbývá a pro sebe si to komentoval asi takhle: tak ještě zamr…6 hodin…. Tak ještě zasr….4 hodiny…. ale ke konci to už bylo: už jenom 55 minut, jeď!!!

Příprava:

Vše téměř podle plánu, snad jen problém na pravém chodidle naznačoval, že by mohli nastat komplikace. Toje prostě tak, když se neposlouchá vlastní tělo, bolest se přeběhává a tím stále zůstává. (ale při závodě jsem zjistil, že se to fakt dá přeběhat, od sté míle mě to už nebolelo a nebolí doteď) Ve finálním týdnu před závodem jsem se i vyhnul svému obvyklému nachlazení, doma jsem dostal čepici na spaní, takže jsem nenastydnul ani v noci. Fajn.

Cesta:

Z původního plánu jet autem jsme ustoupili, koupili letenky a ve čtvrtek vyrazili letadlem do Milána a pak vlakem 150km do Turína. Vše na minuty přesně, v pohodě, ve fajn atmosféře. Na nádraží v Turíně nás už čekal mikrobus a zavezl nás do hotelu. Původně sice mělo být ubytování v Turíně, nakonec nás ale šoupli asi 50km od města, takže trochu komplikace. Ale nic, co by nás položilo. Hotel byl pěkný, čistý, v krásném prostředí křížení dvou dálnic.

Na místě:

Hned po příjezdu jsem se vydal prozkoumat okolí běháním. Kus po dálnici, pak uhnout mezi parníky, doběhnout do vesnice plné štěkajících psů. Otočka a zpátky. Zítra si s sebou vezmu Jardu, to se mu bude líbit. Až budem před těmi psy zdrhat, dáme aspoň úseky. 

Doplnění energie.

Večeře byla fajn, těstoviny, plátek masa, pečené brambory, salát. Navrch koláč. Fajn. Akorát nám neřekli, že to mají schované i na páteční oběd, i na páteční večeři, i na celou neděli…prostě v tom hotelu nic jiného nevařili. Ale opět nic, co by nás položilo. Jarda se na pokoji pravidelně ještě futroval sušenkama a vším ostatním. Nechápu, kam to všechno dával.

Předstartovní diskuze s Mirkem.

Závod:

Připravil jsem si svoje odzkoušené občerstvení, namíchal 4 litry Enervitu G sport, nachystal gely a tablety Enervitene. Nakonec jsem toho snědl i docela dost bez problémů se žaludkem. Občerstvovací stanice, kterou pořadatelé připravili byla totiž zoufalá. Žádný ionťák, jen voda nebo chemický ledový čaj, nějaká místní kola, suchary s medem nebo marmeládou. Občas tam přihodili pekáč s bramborama a nakrájeným salámem. Ale nebylo to čím nabrat, takže do toho všichni hrabali rukama. A když si představím, co jsem viděl průběžně podle trati, jak lidi zvrací, močí a ulevují si, nedělám si iluzi o hygieně jejich rukou. Tohle bylo těžce nevychytané. Oceňoval jsem servis jaký měli v týmu italové nebo třeba američani. Ti měli na své občerstvovačce i kávovar, podávali běžcům caffé latté, polívčičky…mockrát jsem měl chuť se u nich zastavit a zobnout si. Voněla jim tak polívčička. Asi měli dobrý mejdan.

Jdeme na to. Zatím je to sranda.

1-4 hodina závodu:

Těžká pohoda. Všude okolo legrace, štěbetání, nadšení. Do hlavy se mi vrývá jeden z italských běžců v open závodě, který tam má neskutečné množství podporovatelů, zázemí jak mistr světa. Jmenuje se Bisco, neustále na něj řvou: Biscooooo, Biscoooo. Běhá rychleji než já. Směje se na celý svět a je místním hrdinou. Na čele se usídluje japonec Hara, ten, který loni uběhl 285km a zařadil se tak v historii za Kourose na druhé místo. V pravidelném intervalu mě předbíhá, v závěsu za ním je nalepený vysoký rus a ital. Dotahuje je švéd. Mezičas na maratonu je 3:21,  na 50km 4:04. 

Zatím vše OK.

5-8 hodina závodu:

Opalujeme se. Nohy začínají poprvé hlásit, že už běží dlouho. Nedá se nic dělat, ještě dlouho poběžíte. Japonec už všechny utrhnul a běží vstříc hranici 300km/24 hodin. V jeho kamenné tváři vidím pilota kamikaze jak se chystá na finální útok. Rus se drží kousek za ním. Na třetí místo se nacpal švéd. Na stadionu hraje hudba, občas pořadatelé hlásí průběžné pořadí a všude je pořád celkem pohoda. Bisco zpomalil a už se tolik na svoje fanoušky nesměje. Ani oni už tolik neřvou. 100km probíhám za 8:24hod. Proskenuju tělo, všechno v cajku. V tuhle chvíli mě hlásí někde okolo 9.místa. Sakra, snad jsem to nepřehnal a moc to nespadne.

9-12 hodina závodu:

Sluníčko zapadlo, stadion začíná svítit a my pořád kroužíme. Japonec v tempu nepolevuje. Je to nezdolný stroj. Uvažuju, jestli se mu podaří zdolat hranici 300km. Ostatní ze špice odpadli a začínám se jim přibližovat. U kadibudek pravidelně pozoruju zoufalce, co běží od jedné k další a hledají, ve které je papír. Evidentně už v žádné. Žaludek trochu stávkuje, Ota mi koupil malý kafíčko, kopu ho do sebe a pokračuju dál. Nezastavujeme, máme zpoždění.

13-16 hodina závodu:

Dobíhám Ivana Cudina. Chvíli cestou povídáme, prý mu to dnes nejde. To vidím, když jsme spolu. Nakonec popřeje štěstí a vzdaluju se. Potřebuju se trochu obléct, přichází noc a zima. Beru si nakonec všechno co mám k dispozici. Ptám se co ostatní. Prý už z chlapů běháme jen tři. Ještě Jarda a Martin. Je to pro mě trochu zklamání, vytryskává emoce, beru si oblečení do rukou a povídám že musím pryč, na trať. Neběhám nijak rychle, postupně propadávám v umístění po jednotkách dolů, občas ukařistím někoho i já. Navlíkám si korálek rusa, co běhal dlouho druhý, třetího švéda. Jiní jsou zase přede mě. Nikdo s nikým nebojuje. Teď každý bojuje jen ve své hlavě a se sebou samým. Metu 100 mil probíhám v čase 14:25hod.

V noci jsem se moc nesmál.

17-20.hodina závodu:

Nejtěžší období pro mou hlavu. Proč běžím? Co to je? Z těchhle úvah mě vytahuje zmatek na stadionu, kde vyhořela trafačka, stadionem se valí dým, všechno okolo smrdí a je na něm totální tma. Z dálky se blíží hasiči, na nějakou dobzu je o zábavu postaráno. Navíc se na trati zase objevuje japonec Hara, plouží se krajem cesty, obalený v igelitu. Předbíhám ho. Jeho výraz už nevypadá jako ostrej kamikaze, teď je to spíš, unavený vykulený stařík na cestě do pekla. Místní favorit Bisco je totálně mimo, sedí víc než chodí. Nikdo na něho už nekřičí, v jeho fanouškovském stanu zůstal jediný člověk.  Na čele se usadil napevno Florian Reus a nevypadá to, že by ho snad ještě někdo mohl ohrozit. Rus který běžel na začátku tak ostře teď chodí tempem jako můj soused po mozkové příhodě. Mám o něho strach. Všude okolo trati lidi co zvrací. Můj žaludek je ale celkem v pohodě.

Východ slunce. Den je zase hezčí.

21-24.hodina závodu:

Konec. Konec. Konec. Kde je ten konec? Ještě čtyři hodiny? Hlavou běží kalkulačka a výpočty, kolik bych tedy mohl být schopný odběhat. Výpočet se mění od překonání osobáku až někam k hranici 240km. Na metě 231km už vím, že nový osobák je doma. Začínám se zase rozbíhat. Mě už nikdo nepředbíhá. Teď předbíhám já. 238km. Otta na mě volá ať si vezmu vlajku. Odpovídám, že ještě ne. Vím, že v tomhle tempu dám ještě kolo. Letím. Tedy mám pocit že letím. Tempo je někde na 4:30/km ale pro mě je to sprint. Dorážím znovu na stadion, do limitu zbývá asi 5 minut. Volám na Otu kde je vlajka. Jo hochu, ta už šla do světa s Martinem. To je fuk, jsem tak rozjetý, že vím, že ho doženu. Probíhám stadionem, který už celý vře na velkém finále. Všichni tleskají všem, všichni se zase smějí na všechny. Po kilometru dobíhám Martina obaleného vlajkou, řvu češi jedééém, on řve taky a chytá mě do vlajky. Vysmeknu se že ještě musím běžet dál. Po asi dvou minutách je všechno u konce. Výstřel, klesám k zemi. Pokládám kužel pro vyznačení místa doběhu. Zastavuju Garminy na vzdálenosti 241,3 km. Povedlo se. Maximálně. Už se nikam nemusí běžet. Souboj proti času skončil. Podařilo se mi navlíknout hodně korálků, mě si jich navlíklo jen 24. Ale už teď vím, že příště to musí být zase o kousek lepší. V Kataru na Mistrovství světa na 100km jsem skončil 25., teď na 24 hodin taky 25. Snad mi to není souzeno navždy.

Neděle:

Jedem na hotel. U autobusu zvrací holanďan. Na hotelu spíme až do večera. Jen mezitím malá pauza na dvě piva. Před večeří na chodbě další zvracející holanďan. Co ty kluci hulili? To snad není možný. U večeře všechno objektivně hodnotíme a plánujeme, kde se zase společně potkáme. Z výsledků zjišťuju, že mi nezměřili poslední kolo s položeným kuželem. Sakra, ve výsledcích tak mám zatím 239.650m. Ale už je to v řešení, měřiči záznam dohledali a doufám, že všechno opraví podle skutečnosti. Ta psychologická hranice 240km by mě totiž moc mrzela. Podle tabulek zjišťuju, že jsem se zařadil na 9.místo v české historii. To není na druhý závod na téhle trati špatný. 

Ponaučení:

Tempo bylo zvolené dobře. Začátek na 4:50/km byl optimální. Je ale potřeba trénovat hodně v únavě, běhat víc dlouhých běhů. Dlouhým myslím  60km a víc. Je potřeba připravit si líp hlavu a nepouštět do ní žádné myšlenky že něco bolí. Je potřeba zodpovědněji doplňovat energii, v tom byla pořád velká rezerva. Byla to moje druhá 24-hodinovka a já se už teď těším na další. Udělám zase maximum pro to, abych svou kárku posunul o kousek dál. A už vím kdy.

Použitá výbava:

Bota New Balance Boracay

Kompresní návleky Compressport

Výživa Enervit

Záznam závodu Garmin Fenix 3

garmin connect

Fotografie od teamového šéfa Otty Seitla zde: http://mkseitl.rajce.idnes.cz/2015-04-15_Turin_24_hod._MS#