Sezona 2017

Možná tady chybí příspěvek o zhodnocení roku 2016. Ale proč se ohlížet, že jo? Navíc, když máme před sebou nový rok, nové výzvy. Co bylo, to prostě bylo. Nechme to spát. Je čas připravit se na nejlepší rok života. Aspoň toho závodního. Naplánovat si co a jak bude, najít tu správnou motivaci, obout kecky a prostě vyrazit. Já to tak prostě mám, potřebuju mít před sebou motivaci, potřebuju vidět někde v dálce ten cíl, ke kterému běžím. A nejlepší je, když k němu doběhnu a hned mám na seznamu další. Ale pozor, hlavně jich nemít moc. Musí to být vzácnost, dostat se k cíli. Pro rok 2017 mám cíle jen čtyři. Je to můj čtyřlístek roku 2017. A čtyřlístek je přeci rostlinka štestí, je to tak? Je !  

Rozdělení závodů je ideální, první start 25.března v Plzni na 100km. Pak 7.května legendární úprk před zrychlujícím autem, nazvaný Wings for Life World Run. Po tomhle závodě bude čas přehodit přípravu od rychlého tempa směrem k budování vytrvalosti a odolnosti. 1.července totiž startuje Mistrovství světa v běhu na 24 hodin. Belfast, Irsko. Věřím, že náš český team bude hodně silný, že se porveme o hodně vysokou příčku. Budeme silný. Motivujeme se už teď s klukama navzájem a začínáme tomu v hlavách všichni věřit, že to dáme.  A to je polovina úspěchu. Hlava. Můžeš klidně pajdat po jedné noze ale když máš dobře nastavenou hlavu a nepochybuješ, je to výhra. 

Můj mentální a tréninkový kouč Radek mi to tak říká, denně mi to opakuje. Vštěpuje mi do mozku kousek po kousku víru v dobrý výsledek. Likviduje každý malinký zárodek pochybnosti. Učí mě věřit sám sobě. Učí mě věřit svému tréninku na 100%. Učí mě, že to co trenér Radek rozhodne při tréninku je správně a není důvod o tom pochybovat. Vytvořili jsme si společně ten nejsilnější team pro sezonu 2017. Splníme si naše sny. Nebude to zadarmo. To víme. Ale taky jsme se už přesvědčili, že i nejvíc bláznivá myšlenka se dá přetavit ve skutečnost. 

Aby byl čtyřlístek kompletní, chybí poslední lístek. Spartathlon. Místo, kde jsem tak trochu začal věřit, že to jde. Místo, které mě už navždy ovlivnilo pro další běžecký život. I letos se tam chci vrátit. Poklonit se králi, zažít tu atmosféru. Doběhnout. Porvat se o to. 

Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč. Já a můj kouč to víme a jdeme do toho. Chceme tu hru hrát znovu. Běžet na hraně, podívat se možná kousek za ní. Ale nepřepadnout. Udržet se na té tenké linii, která rozhoduje.  

Jak trénuje špička Spartathlonu?

Spartathlon 2016 se blíží. Posledních 36 dní do startu. To co se nenatrénovalo do teď, to už se nedožene. V těch posledních týdnech je to spíš alchymie. Nic nepřetáhnout, nezranit se, neonemocnět. Prostě zvládnout fázi zvanou TAPPERING na jedničku. Je to velké umění tohle dokázat. Kdo to všechno dokáže nejlíp, ten uvidí první sochu krále. 

Možná by ale někoho mohlo zajímat, jak se na Spartathlon připravovali ti, kteří loni uspěli. Jsou to stejní lidé jako my, z masa a kostí, kteří stejně jako my mají rádi běhání. 

Takže?

Trochu jsem komunikoval s těmi, co na Spartathlonu loni obsadili bedýnky. Zajímalo mě, jak trénují, kde je to tajemství. A co jsem zjistil? V podstatě to, co už jsem věděl. Tedy, že cesty ke stejnému cíli jsou různé. Že ne všichni jdou po stejné trase. To, co by jiného zabilo vede u jiného k triumfu a naopak trénink někoho, by jinému vůbec nepomohl. Je tam ovšem jeden zásadní prvek, který je pro všechny téměř shodný. Celkový objem týdenní kilometráže. Kdo by se domníval, že cesta ke Spartathlonskému vavřínu vede přes ohromný objem kilometrů, je úplně vedle. Všichni běhají standardní průměrný týdenní objem okolo 150-180 km. Tedy to, co se u maratonu mnohdy udává jako minimální objem aby byl vůbec nějaký výsledek. A tady se z toho běží hned 246km. Všechno jednoznačně ukazuje na jednu zásadní informaci a poznání. Ultramaraton v délce Spartathlonu ( nebo třeba 24 hodin) tvoří z velké části mentální připravenost závodníka. Aktuální pohoda v den závodu, psychická příprava na průběh závodu před startem. Nadneseně se totiž dá říct, že to co běhá světová špička v tréninku, to běhá i mnoho dalších. Pak ale rozhoduje právě ten moment vnitřní odolnosti člověka, když začnou nohy bolet, když nastanou první krize. Tam se teprve ukazuje, kdo je ultramaratonec na špici a kdo ten v davu za ním. A tihle čtyři, o kterých se zmíním, ti to evidentně zvládli rozklíčovat velmi dobře. 

O kom tedy bude řeč?

Florian Reus

Florian Reus (1984)

2015-vítěz Spartathlonu v čase 23:17:29, Mistr světa v běhu na 24 hodin s výkonem 263km

"Obvykle běhám 150 - 170km za týden. Nejdelší běhy jsou obvykle 35 a 40 kilometrů. V posledních 8 týdnech před závodem jsem běhal o něco méně než 200 kilometrů. V tomto období jsou nejdelší tréninky 50 nebo 60 kilometrů. 3 týdny před 24h-závodem nebo Spartathlonem obvykle běžím krátký závod, například 10 kilometrů nebo 21,1km. Po dvou dnech s málo kilometry běžím nejdelší týden (od středy do středy) s 220-250km. To znamená o víkendu dva týdny před 24h jdu dlouhou jednotku 70-80km. Poté začnu fázi ladění k závodu. Tempo v dlouhých bězích je velmi rozdílné. Je to mezi 4:30 min / km a 6:00 min / km, ale často běhám s 24h-tempem, což je 5-5:30/km. "

Dan Lawson

Dan Lawson (1973)

2016-3.místo na Badwateru 23:52:43

2015-2. místo na Spartathlonu v čase 23:53:32, 24.místo na MS 24 hodin s výkonem 241 km

“Běhám týdně 180-190km. Podstatné jsou tři zásadní tréninkové jednotky týdne. Jeden den intervalový trénink v tempu 3:15/km(200-500m úseky). Jeden den tempo maratonu (cca 4:00/km). A pak dlouhý běh. Dlouhý běh cca 4 hodiny a někdy jako kvalitní trénink až 12 hodinový závod. "

Kim Hansen

Kim Hansen (1975)

2015-3.místo na Spartathlonu v čase 23:54:37, 5.místo na MS na 24 hodin s výkonem 257km

2014-dánský rekord na 100mil 14:12:00

“Běhám týdně okolo 180 kilometrů. Nemám žádný tréninkový plán. Moje běhy jsou v maximální vzdálenosti 30km, spíš ale běhám kratší-10 nebo 15 km a třeba 2x denně. Neběhám žádné intervalové tréninky, moje rychlost se neustále pohybuje okolo 5:00/km. Myslím si, že pro výsledek je nejvíc důležitá mentální část výkonu a na tu se soustředím."

Ivan Cudin

Ivan Cudin (1975)

vítěz Spartathlonu 2010, 2011,2014. Nejlepší čas  22:57:40.

osobní rekord na 24 hodin 266km

“ Můj týdenní objem je 120-150km, občas k 180km, to ale velmi zřídka. Běhám každý den o polední pauze okolo 15 km. Dvakrát týdně k tomu pak ještě přidám 15 km večer. O víkendu pak 1-2 běhy v délce 30-45km. Žádné intervaly, nic rychlého. Moje maximální tempo v tréninku se pohybuje okolo 4:00/km. Ale to vyjímečně, jen pár kilometrů. Jinak je většina kratších běhů na tempu okolo 4:30/km, dlouhé pak okolo 5:00/km. "

Co tedy tyhle krátké zpovědi ukázaly? Ke špičkovému výkonu na 24-hodinovce stačí běhat do 200km/týdně. Není potřeba se huntovat ohromným objemem kilometrů, prát úseky a tempa. Na dlouhém ultra je úplně jedno, jestli umíte maraton za 2:30 hod, jestli v tréninku uběhnete kilometr za tři minuty. Nikdo z výše jmenovaných neumí uběhnout silniční stovku pod 7:00 hodin. Přesto jsou na 24 hodin světovou špičkou. To tajemství je jinde. 

Oni ho objevili loni. Komu se to podaří letos?

Úplně jiná situace je ale v tréninku špičky na 100km. Takže o tom někdy příště.

Sen o magické šestce...

Šestka. 6. Tohle číslo má svý kouzlo. Musí ale společně s ním být i napsáno: 100km. A pokud je to vše zapsáno společně, znamená to, že se splnil jeden velký sen. Sen o šestce na začátku výsledného času. Když o tom přemýšlím, tak mě asi nikdy nepřitahovala víc žádná jiná běžecká hranice. Maraton pod 2:30hod? Fajn, ale co z toho? V podstatě to nic neznamená. Ale uběhnout 100km v čase pod sedm hodin, to je něco, co patří do hranice snů. Když jsem začal v roce 2000 běhat ultramaraton a 100km, byla pro mě hranicí nejdřív osmička, pak se tím stala meta pod 7:30 hodin. Tu jsem tehdy nezlomil. No a když jsem přestal v roce 2003 běhat úplně, vypadalo to, že už jí ani nikdy neprolomím. Po zdravní pauze jsem se v roce 2012 znovu postavil na start. Zaběhl jsem 7:37hod a skoro si vyrovnal dávný osobák. Super. Po dalších dvou letech jsem se časomírou prokousal až k hodnotě 7:08:50. A tam se to nějak zastavilo. Loni, ačkoliv jsem trénoval co to šlo, se mi nepodařilo běžet rozumně a posunout se. Vylepšil jsem maraton, vylepšil jsem 24 hodin. Ale to co považuji za hlavní trať, tedy 100km, to zůstalo daleko za očekáváním. 7:41hod ve Winschotenu. Zklamání. Na letošní rok jsem se začal chystat už v listopadu. Všechno běželo podle plánu, trochu jsem pozměnil kostru tréninku a věřil, že to padne v březnu v Plzni. Neplánovaná odstávka levého kolene znamenala téměř 6 týdnů běhací pauzy a plán na Plzeň se rozplynul. Nakonec jsem tam stejně jel a zkoušel to. V cíli jsem byl z času zklamaný, ačkoliv to byl v podstatě můj druhý nejlepší závod na 100km. 7:11 hod. No jo, jenže tam prostě nebyla ta šestka. Hned mi začalo v hlavě šrotovat, jestli se mi to vůbec někdy podaří, jestli na to vůbec mám. A začal hledat místo a čas, kde bych to letos ještě zkusil. Není snadný najít závod, co vyhovuje. Podmínkou byl květen/červen, ideálně aby nekolidoval se Silvou Norticou a Krakonošovou 100. A nakonec se našlo. V pátek sednu do auta a pojedu do Nitry, abych mohl znovu zabojovat svůj sen o kulaté šestce. V posledních týdnech jsem trénink trochu upravil, trochu poladil. Dokonce jsem teď i zařadil sacharidovou dietu a superkompenzaci. Odpočet je nastavený. V sobotu v sedm ráno zapnu stopky a věřím, že až je zastavím, bude na nich svítit jako první číslo 6:xx:xx. Mám rád sny. Ale chci být i tím, kdo sny mění ve skutečnost. Už párkrát jsem si nějaké splnil, tak si říkám, proč s tím přestávat.